okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 18. 8. 2004
článek číslo 157
autor: Zdeny

 

XVII. táborový den - úterý

Představte si, že máte po noční hře a děsíte se okamžiku kdy zazní zase chraplavé hlasy s nějakou odrhovačkou jako budíček a vy budete muset vyrazit na rozcvičku - a ono nic.
Fajn, spíte dál. Osm hodin - a zase nic - to jsou ti roveři na nás nějací hodní... Devět hodin - no to snad už není ani možný, co to zase má znamenat.
No nic spím dál - spánek na táboře se hodí vždy. Půl desáté - no tak teď už přestává veškerá legrace, co se tady, sakra děje! 9:45 - zní Skákal pes - a to z úst rádců. Ti zjistili že tábor spí a spí, roveří a pracovní kruh nikde. Týpí prázdné, stany prázdné.
Ale my máme hlad! No něco se tady snad najde - pomalu se rozjíždí táborový život, žádná buzerace, žádný úklid stanů atd. No nabaštíme se a jdem ještě zalehnout.
Kolem oběda se zase přihlašuje hlad a tak se Čitka ujímá kuchyně a vaří táboru oběd. Ten byl prý mimořádně dobrý.

No ale den je teda nějaký zvláštní, žádné programy, žádné nástupy - lenošení není špatné, ale čeho je moc, toho je příliš. Kde roveři jsou? Ti se baví při pohledu z lesa co se na tábořišti odehrává. Případné vzniklé problémy jsou domluveny se Zůzou, která je taková rychlá a hlavně tajná spojka s mobilem.
Po konci poledního klidu přichází roveři a začíná normální třetí program - žádné vysvětlení, nic. Ani žádná Narnie, žádná táborová hra. Normální skautský tábor - kontrola pořádku ve stanech s podáváním hlášení vůdci, pořadová cvičení, svolávání na skautský signál - tak jak to má být, žádné chřestění. CO SE TADY SAKRA DĚJE, JAK TO ŽE NEJSME V NARNII?!!!
Co je Narnie? Ptá se naivně Piškot.
Grrrrrr - jediná odpověď.
No, a tak se vyráží s Tesákem na hru do nedalekého lesa - po půldenním válení se daří jen těžko rozběhnout, ale nakonec jsou všichni rozpohybovaní až dost.
Bojuje se v šlechtických rodech, kdo oběhne vytyčené kolečko jako nevolník má jeden zlaťák, kdo oběhne toto kolečko jako rolník už jich má víc. No a kdo se stane šlechticem maká naprosto stejně, ale už má 5 zlaťáků. Jen pozor na revoluci - ta je pro vyšší šlechtu prevít! Prostě je tu pořádná běhací vorva - někteří se už jen tak plouží, ale bojují.
Je mi líto těch, kteří si stěžují na klouby a kolena, ale s tím my prostě nic neuděláme - to je důsledek dvoutýdenní únavy a intenzivního pohybu v přírodě. To prostě přes rok nemáme a tělo toho začíná mít dost.
Bolí vás kolena? Tak prostě neběhejte!!! Ale to ti naši ne! No, vážím si toho, že bojují, ale je mně jich líto. Jen na Máčku se snažíme dohlídnout ať se šetří - má před sebou operaci kolene.
Po této vorvě, kdy jednoznačně zvítězili Rysi dáváme rychlou svačinu a pak nastává program, na který jsme se chystali a trénovali celý tábor - lakrosový turnaj oddíl proti vedení.
Atmosféra vře, povzbuzování fanoušků a fanynek z oddílu jednoznačně přehlušuje těch pár skrovných a nesmělých hlásků povzbuzujících rovery. Na hřišti je však naštěstí situace jiná a tak konečné skóre je 4:1 pro rovery - jaké překvapení :).
A máme tu večerní nástup - přesně po skautsku jak má být - trénuje se pozor a pohov, hovoří se o hygieně, kontrolují kapesníky, čtou se zamyšlení ze skautské stezky - no jak to táborově vyjádřit - prostě vopruz. Několikrát Piškot nevydrží a uprostřed vášnivého skautského projevu vybuchne smíchy.
Co to má znamenat??? Co to na nás zase chystají??? Žádná odpověď.

Pátý večerní program se jmenuje: Dopis sobě.
Představte si, že za rok vám dojde dopis psaný vaší rukou a vymýšlený vlastní hlavou, ale je psán vlastně někým úplně jiným, protože za ten rok jste se změnili, někdo více, někdo méně... A tak si píšeme cíle, kterých chceme dosáhnout, co nás momentálně trápí a co bychom chtěli vyřešit, prostě hromada věcí. Pak se obálky zalepují, píše se vlastní adresa a odevzdávají se vedení - to je zodpovědné za jejich odeslání příští rok. To jsem zvědav.
Nejsme zde však všichni - 7 z oddílu nasedá v houstnoucím šeru na kolo, bere si světla, přilby a vyráží za lovem svých červených šňůr. Jejich čas nadešel, oddíl jim dal už maximum toho, co mohl - strávili zde 4 roky - což je velký kus jejich života. Jejich cesta se od té oddílové prostě odpojuje a teď je na nich, ať sami řídí svůj člun ve vlnách života - jak prohlásíl zakladatel skautingu.
Já jim přeju, ať se jim v těch vlnách daří i když někdy budou opravdu silné a veliké. Základ pro tento boj mají určitě silný - tak vydržte Áňo, Čitko, Eliško, Císko, Vaříku, Martine, Georgi, ať už jste teď kdekoliv a i později ať vás vítr zavane na různá místa. Odtud je do světa tisíce cest - vyberte si tu svou - kompas který vás povede a nedovolí se odchýlit je ve vás z let strávených v oddíle...
Dobrou noc.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít