okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 2. 9. 2004
článek číslo 182
autor: Čegi

 

Věžnice

Málokdy se stane, že program probíhá ve stanech. To už musí hodně pršet. Tentokrát svítilo slunko, ale ve stanech se stejně bylo. Jak je to možné nám napsala Čegi.
Ve věžnici to bylo dobrý. Nebudu vysvětlovat pravidla, protože všichni z oddílu tam byli a světlušky a vlčata to nezajímá. Takže tohle je jen tak na připomnění.
Určitě si vzpomenete, že v první komnatě hradní věžnice se pro postup stačilo podepsat. Ve druhé se házelo kostkou a ve třetí jsme se museli naučit básničku. Ve čtvrtý byla zase kostka. Do pátý komnaty jsme mohli jen když už jsme tam byli. V šesté musel být z každé družiny jeden. V 7. jsme museli mít baterku. V osmičce nás muselo být 10, atd. V poslední komnatě jsme museli vysvobodit Kaspiana.
Jednoduchý, co? - Nesprávně.
Chodil tam totiž hlídač a kontroloval komnaty. Když nás v nějaký našel, museli jsme zas od začátku. Nebo, když jsme hodili kostkou něco menšího, než 4, tak taky.
Hustý, co? - Správně.

PS: Taky byl drsnej ten nepořádek ve stanech po téhle hře. Myslím tím ty roztrhaný věci, karimatky a poztrácený stopáče, kartáčky na zuby a hrnky (potřebný do komnaty č. 13).
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít