Cesta. Každá je jiná, některé se podobají, ale cesta, po které jsme jezdili s depešemi od narnijských skřítků, byla jedinečná. Jak nám řekl Rilian, cestu ke skřítkům hlídá pár drsnejch Telmarýnů, a proto musíme zprávy přenášet - to byste neuhodli - na vnitřní straně vajíček. Samozřejmě tím není vše vyřešeno. Abychom nebyli tolik nápadní, musí se na trať vydat vždy pouze dva z družiny. Po cestě se snažíme zapamatovat si písmenka a už do nás šijou Telmarýni. Koho zasáhnou, musí se vrátit. Cesta ovšem není jen o uhejbání, jelikož na trati je naráz osm lidí, předjíždí se a také bourá… Tak, máme tu:
1× naražené žebro (Zuzka)
X× odřeniny (Janča, George, Zuzka, Xík, Čegi, Albi)
1× naražený palec (Xík)
Nakonec jsme to přece jen dohráli do konce, tuším, že vyhráli Jeleni a skřítci se přidali na naši stranu v boji proti krutému králi Mirazovi.
Cesta cest
Toho dne dosáhla táborová úrazovost maxima. Ono, zkuste si jet na kole s vajíčkem v ruce, přitom se vyhýbat výmolům, protijedoucím jezdcům a bezpočtu hadrakoulí a ještě číst písmena na stromech okolo cesty. O tom všem vám píše Brian.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít