okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 7. 9. 2004
článek číslo 190
autor: Pepíno

 

Megagame (Armáda od Lucerny)

Představte si, že přijdete o všechno, co máte, a zůstanete nazí uprostřed lesa. Musíte se o sebe postarat a získat vše potřebné pouze z darů přírody. Něco podobného prožil i náš oddíl. A o tom píše Pepíno.
Tak tahle hra byla fakt MEGA. Trvala 4 programy a co se v ní dělalo, se dozvíte během nejbližších minut (pokud vydržíte číst).
Začalo to tak, že k nám přijel velký velitel armády od Lucerny - Boss Matsumoto. Přijel k nám na kárce, kterou táhli dva Telmarýni. Bylo to znamení jeho velikosti. Byl tak veliký, že měl okolo 30 cm a byl to myšák. Boss se nechal slyšet, že se k nám přidá do boje proti Mirazovi i se svou „big army“. Podmínkou však bylo, že musíme dokázat přežít v lese, a tak jsme hupli do plavek a jeli jsme zase od znova. Vyrobit obuv, oděv, spacáky… prostě všechno, co jsme chtěli (kromě plavek), jsme si museli vyrobit. K tomu jsme potřebovali plasty, látku, zlato a spoustu dalších věcí a ty jsme si museli vyrobit z věcí jako kůže, šutry, provaz a spoustu dalších, které psát nebudu, protože by to trvalo do aleluja. No tak jsme teda začali někde od pravěku a sháněli si věci a mezi tím byly zkoušky, za které, když jsme je splnili, byly papírky, na kterých byla napsána část cesty. A když jsme sehnali 12 částí (ať jsme je získali za splněnou zkoušku nebo jsme si je koupili za 5 zlat), čapli jsme kola a vydali jsme se na cestu, kterou popisovaly ty kartičky. Cesta byla úplně hrozně dlouhá. Teda alespoň pro nás (Rysy), protože jsme jeli blbou cestou a tak jsme si udělali dlouhou okliku a byli jsme rádi, když jsme narazili na studnu, ze které něco teklo. Takže jsme teď možná otrávení nějakým humusem a ani o tom nevíme. Možná nám zbývají poslední chvíle života (teda kromě Jacka a Císiho), protože ti píchli na jednom osudovém kopci, a tak se k tý studni nedostali. Možná, že je toto poslední věc, kterou napíšu.
Vyhráli to Jeleni, pak ňáký ženský a zase ňáký ženský, no a nakonec my (Rysi destruenti) jsme ani nedojeli do cíle.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít