Nebyl to tak docela bezdomovec. Spíš člověk, kterému život ve sklepení Mirazova hradu vyhovuje. Samozřejmostí byl dárek na uvítanou v podobě trojstopáče, 2Kč, kousku sušenky apod. My jsme ale potřebovali aby mám ukázal tajnou cestu z hradu. Jenže to nebylo zadarmo. Museli jsme si obstarat chleba, takže jsme potřebovali mouku. Ale předtím ještě obilí - to prvně zasít, zalít a počkat až uzraje a další věci.
Vezmu to pěkně po pořádku: v družině jsme si rozdělili činnosti v rodině. Rozdělili jsme se na ženský, chlapy, Vencu a vola. Každý člen rodinky něco směl a něco nesměl. Vůl mohl jen bučet a Venca nesměl chodit. Nejprve jsme si vyměřili pole, poté ho zorali, zaseli, zalili, počkali 120 dní a až uzrálo, svázali jsme klasy do snopů, sklidili snopy a v pytli na trakaři je dovezli mlynáři. Mlynář mohl pokecat jen s Vencou a rozuměl jen pozpátku. Ten nám taky obilí proměnil v mouku.Teď už jen zbývalo upéct chleba, dát ho bezdomovci a hurá ven z hradu i s princem Kaspianem.