okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 8. 9. 2004
článek číslo 193
autor: George

 

Bezdomovec

„Nebyl to tak docela bezdomovec. Spíš člověk, kterému život ve sklepení Mirazova hradu vyhovuje.“ Píše George.
Nebyl to tak docela bezdomovec. Spíš člověk, kterému život ve sklepení Mirazova hradu vyhovuje. Samozřejmostí byl dárek na uvítanou v podobě trojstopáče, 2Kč, kousku sušenky apod. My jsme ale potřebovali aby mám ukázal tajnou cestu z hradu. Jenže to nebylo zadarmo. Museli jsme si obstarat chleba, takže jsme potřebovali mouku. Ale předtím ještě obilí - to prvně zasít, zalít a počkat až uzraje a další věci.

Vezmu to pěkně po pořádku: v družině jsme si rozdělili činnosti v rodině. Rozdělili jsme se na ženský, chlapy, Vencu a vola. Každý člen rodinky něco směl a něco nesměl. Vůl mohl jen bučet a Venca nesměl chodit. Nejprve jsme si vyměřili pole, poté ho zorali, zaseli, zalili, počkali 120 dní a až uzrálo, svázali jsme klasy do snopů, sklidili snopy a v pytli na trakaři je dovezli mlynáři. Mlynář mohl pokecat jen s Vencou a rozuměl jen pozpátku. Ten nám taky obilí proměnil v mouku.Teď už jen zbývalo upéct chleba, dát ho bezdomovci a hurá ven z hradu i s princem Kaspianem.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít