Tak já jsem dostala popsat vám program, který se jmenoval Bojový prapor. Atrei si nás svolal ke kruhu a vysvětlil pravidla. Šlo o to, že některá z družin ponese prapor (byli to Rysi) a ty nesměl nikdo dohonit. Aby to bylo těžší, tak jen dva z družiny měli rozvázaný oči (no taky že to Pepa Tulis hned napálil do stromu). A aby je nikdo nedohonil, tak kladli pasti. Byli tam pasti, jako je třeba: udělejte 25 dřepů, počkejte dvě minuty, sundejte si pravou botu nebo jeden člen družiny musí být nesen - u tohohle bych se zastavila…
No tak jsme doběhly k Bahňáku a tam byla past - jeden člen musí být nesen. No a tak mi Máčka vlezla na záda a už jsem si to krosily rybníkem. První část ještě šla, ale potom už jsme byly tak vysmátý, že když mi Maky skočila na záda, začaly jsme se smát, já jí neudržela a slítly jsme do toho bahna po zádech… S tímhle by jsme mohly v pohodě kandidovat do Neváhej a toč!... Vylezly jsme z rybníka (na našem oblečení byly nánosy bahna, takže moje černobílý kalhoty už nebyly černobílý, nýbrž černohnědý).
No a pak už jen „hurá“ do tábora a rychle se vysprchovat - protože už na nás to bahno dost zasychalo a smrděly jsme…
Bojový prapor
Když se řekne „brutál“ znamená to hru, na kterou odcházejí skauti a vrací se bahenní koule. Stupeň znečištění se pak vyjadřuje hloubkou, do jaké se člověk musí v bažině ponořit, aby dosáhl tohoto znečištění (takže máme brutál po kotníky, po kolena, po pas, po krk a nad hlavu). Jak hluboko se šlo tentokrát, popisuje bahenní koule Xík.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít