Po táboře jsme odeslali do oddílu členy družiny Jestřábů. Byl to pro nás důležitý krok, protože se otevřela cesta pro příchod nováčků. Nováčci jsou vždy novým životem pro smečku, oddíl, ale i pro středisko. Bez nich by to prostě nešlo.
Z obou šestek vlčat přešli ti starší do Jestřábů a uvolnilo se tím pádem místo pro „nováčky“ jak v havranech, tak i v káňatech. Na prvním vlčinci se tak objevilo v klubovně 5 nových tváří nováčků. Dosavadní vedoucí vlčat ale nevychází z údivu – asi s 15 minutovým zpožděním se objevují i tři nové tváře v řadách vedoucích. Jsou to roveři, kteří byli kdysi také vlčata a skauti. Teď se vydávají na roverskou cestu.
Po příchodu všech ostatních jsme již všichni – jak vlčata, tak vedoucí a můžeme se začít seznamovat. Jména nových vlčat si jistě každý zapamatuje a doufám, že je všichni ti staří mezi sebou přijmou jako své bratry. Následovala hra, kterou měla Jíťa. Každý si vytáhl papírek z klobouku a na něm bylo jméno jednoho člověka z nějaké dvojice (př.: křemílek). A úkolem bylo, aby se tyto dvojice našly a splnily bez mluvení předepsaný úkol. Pak nastaly organizační záležitosti. Kdo s kým bude v družině, co se bude zhruba dělat atd.
První vlčinec byl vydařený už proto, že jsme byli skoro všichni, a že z dětí bylo poznat, že se na nový vlčácký rok opravdu těší. Nebojte – užijete si své!