Výprava oddílu - IKEA
První výprava v novém skautském roce a hned na 4 dny. Chvilku (14 dní) trvalo než členové oddílu dodali článečky, ale konečně jsou tady, tak hezké čtení.
Čegi
den první
Tak tohle byla první výprava v novém skautském roce. Zdeny chtěl mít pro nováčky pořádný zázemí, a tak jsme šli(!) na Horku. Když jsme vycházeli od hřbitova, byla už dost tma a asi proto jsme tak moc bloudili. Když jsme konečně došli na Horku, byli tam už Zdeny s Máčkou a berlema. Rozdělily se pokoje a my jsme dostaly pokoj naproti klučičím záchodům. Ten výhled nebyl nic moc. A pak jsme šli hrát hru. Přišel za náma Wolf a řekl nám, že nás vezme do svýho teamu (je tam třeba Indy nebo James Bond), ale že prvně musíme založit firmu, se kterou budeme dělat ty expedice. Tak jsme zakládali. Bylo to hlavně o vyplňování formulářů. Lišky si založily svoji ÚŽASNOU firmu HUGO, ale ostatní říkali, že je blbá, ale to teda nebyla! No, pak byla asi nějaká večeře. A pak jsme šli spát. I když Bája ještě asi hodinu vykládala vtipy, než si všimla, že ostatní spí.
Xík
den druhý
Dobře, já dostala za úkol napsat něco o druhým dni výpravy. Takže hned po děsným probuzení (Piškot, Teo a Tesák mlátili do bubnů a řvali héja) jsme šli na rozcvičku, kterou vedla Eliška, takže to bylo docela v pohodě.
Po rozcvičce jsme si měli uklidit a pak sešli na snídani - už nevím, co bylo:). No a po snídani nás Aňa vytáhla tak na dvě hodinky ven a museli jsme si uvařit lektvary, aby se indiánský božstvo naklonilo na naši stranu. Hra spočívala v tom, že jsme nemohli mluvit. No a ty lektvary se vařily z bylinek (no spíš z ňákejch trav, který tam rostly) a „vyvařili“ jsme si skoro celou bombu. A nakonec jsme to museli vypít - bylo nám pak ňák nevolno…
V druhým programu jsme si měli vyrábět luky a šípy jako drsný indiáni. Vyráběli jsme je ze špejlí a šípy jsme obalovali vatou, abychom si nevypíchli očko. Tenhle program nebudu rozepisovat, prostě klasická nuda - teda výtvarno…:)
Následoval oběd a po obědě polední klid. V poledňáku se pařilo mikádo a všechny (skoro) rozdrtil Banoš. Ten, kdo nehrál mikádo, se jen tak válel, někdo dotáčel záběry do filmu z letního tábora, ale…
…asi tak za hodinu nás Aňa (zase:)) svolala ven a tentokrát jsme se museli mydlit těma lukama, co jsme si vyrobili. Docela sranda, akorát se všem ty luky zlomili a když už sem já měla poslední, tak přišel Teo a rozdupal mi ho. To bylo fakt srabský, co?:).
Další program měl Císko. Šlo o to, že jsme se rozsdělili na týmy a ty představovaly indiánskou rodinu. Měli jsme si stavět domy a dělat děti (ne, nebojte se, probíhalo to tak, že kluk přišel za holkou, dal jí kytičku a už běželi za bohyní, která jim určila, jestli to bude chlapeček nebo holčička).
Ty rodiny si navzájem ničily baráky. No a tak asi probíhal tenhle program…
Po večeři přijel Pepa Býk a učil nás rozdělávat oheň bez sirek. Mezi tím jsme šli na takovou „malou stezku odvahy“ :).
No a to bylo asi tak vše.
Pavlínka
den čtvrtý
Protože ještě Pepíno nedodal den třetí, trochu přeskočíme a přečteme si co napsala Pavlínka o dni čtvrtém, posledním.
Protože už je to moc dlouho, moc si nepamatuju, co jsme dělali, tak jsem si takticky vzala poslední den, kde se toho zas tak moc nedělo :-) Chudáci ti ostatní… No… Ráno nás vzbudil Zdeny, myslím, že řekl, že rozcvička nebude a že se máme do půl hodiny sbalit. My Lišky jsme ješte tak 15 minut ležely ve spacácích, takže potom byly docela fofry… Sbalit, vynést Gemmy ven a potom uklízet. Náš pokoj byl chudáček zametanej celkem čtyřikrát, protože se to Zdenymu nelíbilo (to bylo tím blbým koštětem, jako:-)). No a jak si vedly ostatní družiny, to teda nevím… No, potom byla snídaně, pak se udělaly ješte úklidové čety společných místností, jako je třeba kuchyně a jídelna. Zatímco jsem já ješte uklízela kuchyň, venku probíhalo vyhlášení. Skončily jsme na třetím místě (my totiž nechceme vyhrávat na začátku roku, víte, to bylo schválně!!!), ale ještě není nic ztraceno, čeká nás poslední rozhodující cesta za indiánským pokladem!
Družiny vyrážely s několikaminutovým odstupen podle pořadí, takže jsme jako třetí vyrazily na cestu směrem, tuším, Radešínská Svratka. Asi jo. U tří travnatých hriští jsme přešly přes most a šly proti proudu řeky a pořádně jsme se rozhlížely, abychom našly vsechna ptačí pírka do indiánské čelenky. Nejdřív jsme se prodíraly křovinami, jenže potom jsme si řekly, že když půjdem takhle po šnečkovsku, tak nám stejně žádný pírka nepomůžou. Tak jsme se na to teda vykašlaly a náš konečný počet pírek byl 4. To ale nebylo všechno! Přece nebude zavěrečná cesta jen o chůzi a čučení na zem! Po cestě jsme potkávaly indiánské náčelníky a Ti nám dávali různé úkoly. Tuším, že tam byly tyto: Poznat, který indián byl na mapě pokladu; přiřadit obrázek ke správnému měsíci a… tak různě:-)
Po tom dlouhém putování (teda, nebylo zas tak dlouhé, ale musím říct, že moje družina byla už dost unavená) jsme tedy došly na konec cesty, kde na nás čekaly další dvě družiny. Vzápětí dorazili i poslední Jeleni, tak jsme společně šli za indiánem - strážcem pokladu. Nevím, jak je to možné, ale byl hodně moc podobný Piškotovi, možná i trochu povahou:-) Přišli jsme tam a on: „U? Uhuhugugu!“ No, nakonec pochopil, že jsme Češi, a tak jsme se nějak domluvili. Když zjistil, že chceme poklad, prohlásil, že je prodavač suvenýrů a že si ho někdo najal, aby nám dělal indiána. No, když jsme na jeho pokyn skočili ze skály (byla nízká), tak nás dovedl k pouzdru na kytaru, nebo na co, kde měl vyskládány svoje suvenýry. No, nakonec jsme všichni dohromady koupili takovou sošku (podle mého názoru byla pěkně ošklivá:-)). Potom se tam zčistajasna objevil Wolf. Řekl, že jsme sošku vybrali dobře, ale že tahle expedice byla podvod, protože chtěl zjistit, jak jsme dobrý. To naštve, co?! :-)
No a potom už se šlo jenom pohromadě domů. Jak to probíhalo, to nevím, protože jsem šla s Aňou do Radňovic. Doufám, že příští expedice bude alespoň pravá:-)
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít