Sešli jsme se za docela husté mlhy poblíž železničního přejezdu ve směru na Pohledec. Účast byla hojná a já byl rád, že nám počty oddílu v té mlze nezredukoval nějaký šílený řidič.
Pohledecký kulturák byl vymrzlý, jak se sluší a patří a tak se Jeleni ujmuli zatápění v hlavní pracovní místnosti, zatímco ve spodní – spací – už hučel naplno teplomet.
Má smůla že jsem nebyl na oddílovce, kde se pečení konkretizovalo – tím pádem měl perníčky málokdo a tak kralovaly Lišky se slaným marcipánem. To je tak když použijete celý sáček potravinářského barviva místo toho aby jste použili jen špetku a rozmíchali to ve vodě – to zjistila až pozdě Bája u babičky.
Ale i ostatní družiny bojovaly s těstem srdnatě, takže spokojený jsem byl. Že některé jedince k pečení nedostaneme se dalo čekat, a tak byla zvýšená pozornost věnovaná Hanzovi a dalším pár delikventům.
Dík patří Tesákovi, který živý pečící ruch nahoře koordinoval, zatímco jsme s Piškotem připravovali dole v sále techniku na promítání.
Po všech úklidových pracech a přípravě na noc došlo na dva filmy ze začátků oddílu – úplně první film Tábor smíchu z roku 1997 a potom už Vstříct Tašebánu z roku 2002. Byl jsem až překvapen, s jakým zájmem byly historické filmy sledovány, ačkoliv tam téměř nikdo z účastníků „nehrál“.
Nesmím také zapomenout na filmovou ukázku neboli „trailer“, o který tu šlo hlavně - upoutávka na megafilm z loňského skautského roku – zimní i letní tábor dohromady spojeny Narnijskou legendou – Kruh se uzavírá… No, bude se na co těšit, určitě si udělejte na premiéru čas!
Po klidné noci jsme ráno uklidili a odebrali se k domovům.