První „zkouška“ trvala od 19hod až do půl deváté. Původně měl v plánu vytvořit na koledách trochu dynamiky, ale nečekal - přece jen, ne všichni rozumí slovům crescendo či decrescendo…:-) - takže z toho byl jen šrumec. Nakonec jsme se dokonce dostali tak daleko, že - i když zde snaha o zeslabování byla - znělo to pořád stejně…
Jakmile byl tento problém překonán, objevil „herr lehrer“ další. Zrychlování. Proto pořád dokola opakoval: „Týram pam pam týram pam pam typ typ tam tam tý… (Štěstí zdraví) anebo: pam pam pam pim pam pim pá, pram pram pram prim pram prim prá… (Pásli ovce valaši).
Druhá „zkouška“ - hodinu před zpíváním pod stromkem - byla (z pohledu hráče) lepší. Ale „herr lehrer“ se tvářil dost umučeně a pořád stejně zklamaně. Než jsme odešli na náměstí, stihli jsme si to zkusit na Vlčatech - od našeho příchodu až do odchodu vypadala dost vyjeveně - takže se jim to nejspíš líbilo… Venku pršelo, ale stejně se hrálo. Osobně jsem toho moc nenahrála, protože jsem měla tančící noty - držel je Atrei.
Zpívání v penzionu
Důchodci měli v obličeji dlouhou, úzkou štěrbinu (úsměv), takže se jim to evidentně líbilo…
Zpívání na náměstí
Začalo to tak, že Čiky (krátký vlasy, červená bunda…) objednala Attyho (delší vlasy, 12 neslušných slov v životě:-)…). A čím chce být jednou Atrei? Učitelem v hudebce. No, a pan učitel se do toho poněkud vžil a pokoušel se z nás během dvou dní něco vyždímat- chtěl vyloudit pár vánočních tónů z našich nepoužívaných fléten.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít