okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 1. 2. 2005
článek číslo 280
autor: Miky

 

Z Narnie na Hawai

Kroj mu vždycky sekl. V době, kdy rádcoval družině Káňat, by mohl stát modelem skautskému malíři Pierrovi Joubertovi. Z kolika skautských košil za ty léta vyrostl jsem se nezeptal, ale o tom, proč si ta poslední odpočine ve skříni jsme už řeč hodili. Zvu vás na povídání s Piškotem nejen o tom, jak se jeho „kruh uzavřel“. Ostatně neoprén mu taky docela padne :-)
Piškote, povídáme si tak trochu ku příležitosti tvého rozloučení s oddílem, ve kterém jsi prožil víc času než nynější „Nadějní“ (to jako jeho současní členové) na světě. Zkus tedy pro pořádek a nezasvěcené shrnout svou „skautskou kariéru“
Tak já zkusím zavzpomínat. Počátek - rok devadesát. Dva roky v Káňatech pod Poťákem, dva roky rádce Káňat, to vy už ani neznáte, která ta družina tady byla nejlepší :-). Potom když jsme se stali rovery, tak jsem dva roky vedl vlčata, takže jakoby dva roky odloučení od oddílu, ale přitom pořád na výpravách a na oddílových akcích, v létě pak tábor vlčáckej i oddílovej. Po těch dvou letech už nešlo zvládat vlčata a skaut… dohromady, strašně se to tříštilo, takže jsme se věnovali oddílu. Pak odešel Monti, nastoupil Zety, takže už to padlo plně na nás...

Takže suma sumárům...
No od roku devadesát a teď je 2004, takže čtrnáct let. No a jako programovej? To je Smích, Amazonia, Narnie, pak vojna, návrat, Nela Alba, Narnie 2, Quo Vadis, Narnie 3 a kruh se uzavírá, takže sedm vyloženě programovejch let. No a teď sme rozjeli Expedice, které měly spojit všechny celoroční hry (i ty ještě starší) dohromady, tak sem zvědavej jestli noví programoví dotáhnou tuhle myšlenku do konce, no to už neovlivníme.

Po pravdě, trochu mě překvapilo, že odcházíš už s koncem kalendářního roku, který je v běhu skautského času trochu vedlejším a ne až po táboře. Proč „neovlivníš“ tento rok až do konce?
Já jsem po táboře řekl, ještě další rok a konec, ale je to předčasnější. Musím přiznat chybu. I kvůli Báje a Pipi, kdy sem udělal humbuk aby mohly do oddílu a pak najednou končím a nedotáhnu to do konce, ale bylo by to natahování. Už fakt delší dobu cítím, že jsem unavenej a únava je tím hlavním důvodem skončit. Dorazil mě film a i ten „pitomej“ název Kruh se uzavírá vedl k rozhodnutí, že přišel ten čas. Mám pocit, že teď něco skončilo. S tím, že jsme nakopli ještě něco, aby ti mladí měli podle čeho jet. Na výpravách když sem pozoroval oddíl a viděl tu spoustu nováčků, říkal sem si, že když se zase sžiju s tímhle oddílem, bude to začarovanej kruh. Navíc už je to hromada let a tou Narnií jsme se dostali na ňákej stupeň, kterej bych těžko překonával. Teď si myslím, že ze sebe víc nedostanu.

Chápu, prostě přišel vhodný okamžik aby se kruh uzavřel. Co teď, budeš odpočívat?
No, už nechci mít tak rozlítanej život, to bylo strašnejch aktivit - skaut, každou chvílu nějaká akce, K3, závody K3, vlastní závody, teďka ty vedlejší věci, třeba ten film, moc činností a už sem to nezvládal. Chci ten život nějak ustálit, zklidnit. Ale né že bych teď jen seděl u Diabla, nebo čučel na internet, já těch aktivit mám pořád dost. A než začnu žít opravdu ňákej vážnej život, kterej zatím pořád nehrozí, tak chci ještě zkusit něco jiného. Čichl jsem k Xteřře a ta je prostě „live more“ je to pro mě novej svět, novej životní styl, kterej mě nadchnul.

Takže to bude teďka tvé „číslo jedna“?
No číslo jedna je Dany, ale ona je na mě moc hodná, takže můžu zvládnout ještě pár dalších aktivit :-)

Dany většina zná, ale Xterru nejspíš ne, mohl by si nám ji představit blíže?
Xterra, to je terénní triatlon. Triatlon čili plavání, kolo, běh s tím že se plave na rybnících, v jezerech nebo v řece, zhruba těch 700 metrů, kilák, maximálně kilák a půl. Pak horský kolo, to je vyloženě technická záležitost, prudký sjezdy, stoupání, že musíš kolo nést na zádech, technický pasáže, šutry, potoky, prostě hodně na techniku a hodně náročný no a běh je zase v terénu, takže ne po silnicích a klasických cestách, ale třeba přeskakuješ kmeny. Takže to je Xterra.


Tvá nejsilnější disciplína bude asi to kolo, ne?
Já sem se začal soustředit na plavání, tak trošku ustoupily ty další, ale jinak to je to kolo.

Nejseš už žádnej začátečník, koukám že na tvé stěně visí řada startovních čísel, které patří mezi tvé nejvzácnější?
No támhle mám číslo od Vabrouška, to je nejlepší českej „ajronmeňák“, (nejprestižnější triatlonový závod Havaji). Já ho dostal na Pilmanovi, závod na Piláku, on tam závodil a já tam pomáhal v cíli a na občerstvovačce. Ale z toho co jsem absolvoval já to je číslo z „Hluboké“ - mistrovství Evropy, kde se plave ve Vltavě, jede se na kole v oboře, která je jinak uzavřená a běží se v zámeckém parku, fakt nejkrásnější závod, navíc to byl můj první mistrovskej závod, takže sem nevěděl co od něj mám čekat, tak sem jel na pohodičku a trochu se šetřil, ale za to si ho pořádně vychutnal a užil až do konce. No ale příští rok to už pojedu navíc.

A kdy si zazávodíš na Havaji (závody mistrovství světa)? :-) Myslíš, že by se to mohlo stát?
Teď když ležím nemocnej v tý posteli, tak mně to tak nepřijde, ale šance tam je, hodně malá, ale je. Dostat se na Ironmana, jako na klasickej triatlon je nemožný, na to prostě nemám a nikdy už mít nebudu, ale Xterra to je jinej sport, kde ta možnost je. Né třeba jako elita, ale jako „hobík“ bych se tam ve svý věkový kategorii dostat mohl. Kapička naděje tam je, je to můj tajný sen... a taky pěkně drahej :-)

To ale znamená, že tvůj týdenní program bude dennodenní trénink?
Teďka hned jak se zmátořím, tak určitě plavání, třikrát čtyřikrát týdně se budu muset dostat do bazénu, no a pak běhat a najíždět kilometry, snad vyjde Mallorca na kolech.
No ale zase si nedělám ambice, mně už je pětadvacet a s takovým sportem musíš začínat dřív, abys ho mohl dělat na vrcholový úrovni. Já sem se sice hejbal vždycky, ale to chce speciální přípravu, takže já vždycky budu jen hobík, ale v té své kategorii to chci dělat co to půjde.

Hmm, takže ten kdo tě teď bude chtít vidět, musí chodit fandit na závody v Xteře?
:-) Né, K3 je teď ve městě a já tam su a návštěvy jsou vždycky vítaný, takže tam je to místo, kde se můžeme potkat. No a pak zajděte občas do Žďárského bazénu a choďte na Iron skauta!

V prvním rozhovoru si označil za tvůj sport číslo jedna kolo a lezení a díky tomu teď všichni z oddílu ví, co to je jumarovat a slaňovat. Vzpomínám si že oddíl přišel ke svým prvním lanům a „nádobíčku“, díky tvému nápadu, jak to vlastně bylo?
No fakt je, že jsem byl celkem posedlej tím lezením a když sem něčím posedlej... Tenkrát sem dělal po celém středisku sbírku. Obcházel jsem vlčata, světlušky a hlavně oddíl a první nádobíčko se koupilo z toho co se vybralo. No a pak se začalo hospodařit na táborech, zbejvalo víc peněz, takže postupně se dokupovalo z táborovejch peněz.

Takže to byla taková veřejná sbírka založená na tvé představě?
No setkal sem se s ohlasy, že to je sbírka na Piškota a na jeho aktivity, ale myslím že to našlo svý využití.

Řekl bych, že s tímhle si měl občas problémy, že si byl konfrontován s tím, že si něco vymyslíš a nebo někoho oblíbíš a pak to prosazuješ. Poslední aféra byla přechod Báry a Pipi ze světlušek do oddílu, tenkrát to byl Tesák ve vlčatech, atd.
No v tomhle sem byl docela konfliktní. Správnej vůdce má brát asi všechny stejným metrem, ale to se mně moc nedařilo, bylo mně to hodně vyčítáno a taky že strašně ovlivňuju lidi a že toho zneužívám.

Třeba při hlasování o názvech tábora ? :-)
No třeba, a další věci. Ale nikdy sem toho nechtěl zneužívat a na druhou stranu se tím kupa věcí pohnula dopředu. Ve vlčatech mně vyčetli, že jsem upřednostňoval, teďka už starý pardály, Atreie a Tesáka a s nima sem dělal šedýho bratříka, no a do týhle doby jsou to jediní šedí bratříci ve středisku. Takže těm, kdo měl zájem, těm sem se věnoval.

Tys byl v oddíle čtrnáct let, takže můžeš posoudit jeho vývoj?
Vypadá to, že jsme od skautingu trochu ustoupili, ale pořád jsme skautskej oddíl. Naštěstí. Pořád jsou ty nástupy v krojích a u státní vlajky a ne v legendových kostýmech, ale změnilo se hodně. Trend, kdy šly dopředu hry a legenda oproti tomu „skautskýmu“ životu se nastartoval na Narnii jedničce, kdy ten celkovej program pro oddíl prodělal asi nejzásadnější změnu ze všech, kdy se opravdu najelo na kostýmy, na postavy, na legendy no a postupně se to vyvíjelo. Přišel Teo hlavní legendovej, přišel Tesák no a Narnie tři je důkazem že legenda byla na prvním místě, hry a pak teprve ostatní, takže už třeba nebyly žádný táborový kluby jako dřív. Nevím teda jestli je to škoda, protože teď je úplně jiná generace a zaujmout ji je mnohem těžší, a tak jsme se vydali na cestu velkoleposti :-) Neberu to jako chybu. Prostě v tom oddíle to funguje, přirozeně se to vyvinulo. Ale furt se běhá po lese, táboří se v přírodě.

Přečetl si někdy nějakou skautskou knížku, myslím jako metodickou?
Ani né tak skautskou, spíš ten styl portálovek, Prázdninové školy Lipnice, spíš ten prožitkovej směr.

Máš čekatelky?
No, mám, to je taky moje maximální skautský vzdělání.

Právě to je zvláštní. Ty seš velmi aktivní, jsou za tebou vidět výsledky, ale tímhle směrem si nikdy neuvažoval?
No já to beru praxí. I když vůdcovský zkoušky už byly na spadnutí, chtěl jsem jet na Lesní školu (Seleška – Severočeská záchranářská lesní škola) už to bylo na cestě, už ze mě byl málem vůdce :-) ale zasáhla do toho vojna, šel sem bránit vlast a pak, když sem se vrátil, tak jakýkoliv vzdělávací akce už ne.

Připravoval jsi program na pěkné řádce táborů, pojď si udělat takovou anketku, s kterými jsi byl nejvíce spokojen?
Tak legendově to byla Narnie 2, narnijští hrdinové a jejich zapojení do her, narnijská pošta, umírání narnijských hrdinů, kalornijský provincie, tam mně přišlo to pozadí nejvychytanější. Pak to zkazilo počasí, takže jsme to nedotáhli do konce tak, jak to mělo být, i když jsme tam zažili asi nejlepší táborovej tejden. Herně pak Narnie 1, ta se mně líbila hodně moc, protože to začal novej styl her. Ale jako celek to je Narnie 3. Ani ne tak kvůli dětem, protože tam to byla hodně naše záležitost, to propojení jedničky, dvojky, trojky, to jsme si plno věcí dělali pro sebe a nikdo jinej to nemůže pochopit. A perfektní spolupráce programových, to byla jedna z nejlepších – Atrei, Tesák, Teo - perfektně to fungovalo. Takže Narnie 3.

A kdybychom mluvili jen o jednotlivých hrách?
Určitě ty noční, takovej Jednorožec na Orlovech, sice se tam podělalo co mohlo, i tak to mělo úspěch, drak na Quo Vadis, …ty brďo, to se nedá takhle vybrat.
Co se mně hodně líbilo z poslední doby, co bych vyzdvihl, tak to by byl K.O.P.R. Já hodně využívám ve hrách zkušenosti jiných a akorát to upravuju, ale u K.O.P.R.u je původní nápad můj a i ty úkoly byly zajímavý, plavání s nožem a výbušniny a lechtání... tetování, nová táborová image, bavilo mě to.

Koukám, že to, žes byl na vojně, bylo pro oddíl přínosem :-)
No to jo, Bazi gejm nebo Barevná hudba, to byly taky docela úspěšný hry.

No a vemme to z druhého konce, které se nepovedly?
Amazonská noční hra – pohřeb, tak to byl velkolepej propadák.
No tak každej programovej se vyvíjí, potřebuje nabrat zkušenosti, a o tom je první rok o nabírání zkušeností, pak to teprve může pořádně rozjet. Pokud chce.

Na postavu se asi ani ptát nemusím, viď?
Tak to je jasný. Rilian, vyloženě srdcová záležitost :-)

Ty končíš v oddíle, oddíl nekončí, co bys oddílu popřál pro jeho dobrou budoucnost?
Základ je dobrej pracovní kruh, prostě tým lidí, kteří se schází nejen na těch oddílových akcích, ale rádi se sejdou i bokem, takže tým lidí kteří si rozumí, což bylo teďka u programovejch hodně dobrý období, já, Tesák, Teo. I když si vzpomenu na naše začátky na Nela Albu, tak to tam taky skřípalo, ale časem jsme vytvořili hodně dobrej tým a to je základ. V tom je síla - v týmu, na jednotlivcích to není. Musí tam být někdo kdo přijde s tím nápadem, kdo to táhne dopředu, ale jak tam nejsou lidi a je člověk sám tak nemá šanci, takže kéž by vznikl nějakej tým.
No a pak je asi největší problém pozice vůdce. Až skončí Zdeny, tak co bude potom tak to fakt nevím. Ono je to furt o vychování nástupců jak říká skautská teorie, ale praxe je těžší. Když odešel Monti, tak tu byly dva grázlové kteří zůstali ve Městě. Teď většina odchází a nevrací se. Já sem říkal vždycky, že kdo jde na vejšku je ztracenej. Když se má chystat nějaká věc, tak ten kompars, ty lidi to není problém, tak jsou tady Pudil, Pája a tak, to je super, ale tady je potřeba tahoun. Takže Zdenymu přeju ať to dotáhne, kam bude moci, a až to nepůjde dál, ať to neláme přes koleno, jiná možnost není.

No když mluvíš o tom komparsu, tak jsem slyšel, že u tebe to bude spíš takovej odchod do ztracena, než že bys už do klubovny nevkročil?
Já sem říkal, že to nebude zavření dveří a konec. Ještě určitě dodělám Iron skauta, čeká mě ještě čtyři pět etap, takže tam budem v kontaktu, potom s Teem děláme závěrečnou Extreme expedition pro vítěze celoročního bodování, no a pak tábor a další akce, když bude potřeba pomoct a budu moct, tak stačí říct a jsem „in the position“

Takový dárek na rozloučenou byl od tebe film Narnie 3 – Kruh se uzavírá. Byly s tím prý šílené peripetie. Stálo ti to zato?
No vlastně všechny filmy co jsme dělali, měly vždycky nějakou krizi, nějaký potíže, to sem si vždycky říkal za co takový tresty, proč se to furt musí kazit. Ale u té Narnie 3 to vyvrcholilo, hlavně ta závěrečná fáze, to už jsme s Teem vzali desetikorunu a šli jsme do kostela hodit ji do betléma jako naše poslední naději. Kdybych věděl jak ten film bude vypadat, kolik to dá práce, tak bych… do toho šel stejně, teď už jó. Ale před premiérou bych to asi neřekl, Zdeny šel třeba do bazénu a já si říkal já blbec tady budu trčet, dva měsíce sem se nehejbal, furt sem seděl u toho počítače.

Jak vypadal takovej filmovej den?
Filmovej den vypadal tak, že o šesti zazvonil budík, ve tři čtvrtě na sedm jsem byl u Zdenyho, no a než sem otvíral K3, tak sem dělal na filmu, někdy i o polední pauze, zas tam kousek nafrkat, o pěti jsem skončil v K3, takže ke Zdenymu a tam do osmi do devíti hodin a ráno o šesti zazvonil budík,… Do bazénu jsem se dostal jen jednou za tejden, nějaký dny skautský akce, nějaký dny dotáčení scén,.. jinak furt na židli u počítače. Po čase to bylo jak kdybych chodil do práce, každej den znova a znova, u Filmu o filmu už to byla docela krize, no dalo mně to zabrat, ale potom, když jsem byl v tom kině a přes 120 lidí tleskalo a ohlasy byly příjemný, tak to stálo za to. Nevím jestli je to ješitnost, ale říkal sem si že, když už končím a dělám ten film, tak se chci rozloučit něčím velkolepým :-)

V posledním roce bylo od vás (tebe a Tea) často slyšet slova Legenda.cz, k tomu nám můžeš něco prozradit?
:-) tak název Legenda.cz je už bohužel obsazen, tak ho nemůžeme použít. No je to velkej otazník, určitě se do toho chceme pustit a vyzkoušet jak nám to půjde. Vymýšleli jsme spoustu názvů pro firmu a nakonec jsme se shodli na názvu Mantikora, což je fantasy zvíře, takže legendový, k čemuž máme vztah, je to lev, ke kterýmu máme vztah a je to okřídlený lev. To by měl být název pro naši firmičku, která bude dělat programy především pro firmy a máme spoustu zajímavých nápadů pro školy a uvidíme, jak na to budou reagovat, jestli o to bude zájem. Týká se to hlavně mě, Tea a Tesáka a vlastně pomáhál nám Pudil a Pája říkal, Miry, prostě vlastně naše skautská parta. Já sice občas nadávám na vejškaře, ale na druhou stranu oni jsou teď bedny ve svejch oborech, intoušové, takže jsem teď rád. Takže to je další aktivita, do který se chci pustit, tak se mi to zase hromadí :-)

Díky Zetymu je spousta fotek, já mezi nimi mám své zamilované kousky, tobě jich projde rukama a očima taky dost, při tom když vyrábíš kartičky a obaly na kazety… vybral bys mezi nimi nějaké své oblíbené?
No jasně, ty nejoblíbenější najdem určitě tady (myšleno na Piškotově stěně pokoje, která je skautských fotek plná) Třeba tohle mám hodně rád, oddíl kolem hradu, tři princové, bahno, Miraz, to je z těch čerstvých. Ale jinak tuhlenctu, když jde Korin s oddílem do skal proti Tašovi bojovat, pak támhleta, ty rytířský pláště, ta prostě vyjadřuje to pozadí těch všech her, ta perfektní roverská parta, která to realizuje, ty naše humory, střílení do zvonečku, to je prostě věc, která mně bude chybět. Byl to taky vopruz, každou chvíli programová rada, ale tý srandy co jsme si tam užili, nebo večer ty rady táborový, a nebo v noci když se něco řešilo, prostě to pozadí tady toho skautského života, který nevidí oddíl a kde se to všechno tvoří, to byla hodně dobrá atmosféra s hodně dobrýma lidma.

S Piškotem jsem se sešli dvakrát, obsah prvního povídání z 2. ledna jste právě dočetli, teď se posuňme v čase o měsíc později.

Tak jak se ti vede po měsíci? Cítíš nějakou změnu jako že se třeba potkáváš víc s jinýma lidma, nebo jen míň počítáš do 13…?
No já jsem byl půlku toho měsíce nemocnej, takže jsem hlavně shlédl spoustu filmů :-) No, ale ta hlavní změna je, že sem si konečně odpočinul, stihl jsem dlouhé verze Pána prstenů. Ale zároveň jsem zjistil, že tohle můj život není. Zatím pro nemoc nedělám to, co chci dělat, ale už se to rýsuje. Za tejden hory a pak trénovat. Místo Mallorcy je teď v plánu soustředění na Kypru.
Takže rozdíl je, že žiju víc v pohodě, nemusím honit termín, není tolik věcí, co bych musel chystat naráz. A jsem rád, že jsem v kontaktu s oddílem. Skoro každej den se někdo staví do K3 a moc si toho vážím.

Zrovna v tento okamžik je oddíl na výpravě. Neříkáš si „co se tam asi teď děje?“
Jasně že mě napadá třeba, že je zrovna po večerce, že určitě někdo dělá bugr a půjde za trest běhat :-) ale zároveň si říkám, jeli na Pozdatín, tam už jsem byl třikrát.

Na co se teď těšíš?
Těším se, že budu dělat věci, který jsme nestíhal. Jestli vyjde Kypr tak poprvé v životě poletím v letadle. A taky, že budu mít dovolenou, dřív dovolená znamenala zimní a letní tábor.

A teď napiš cokoli...
Nic moudrýho ze mě nedostanete, jako vždy, takže heslo X-terry: LIVE MORE.

Díky za rozhovor Piškote, byla to jak si řekl … hodně dobrá atmosféra s hodně dobrýma lidma.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít