okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 24. 2. 2005
článek číslo 291
autor: Zdeny

 

Zimní tábor - V. den

Středa – proloupávám oči s myšlenkou, že dnes vezu s sebou do města Mikyho, který opouští táborovou kuchyň a službu mají roveři. Takže pobalit kuchařské věci, vzbudit rovery a můžeme vyrazit do mrazivého rana.
Miky ještě nostalgicky koukne na stavení a na kopce matně se rýsující v přicházejícím svítání (sluníčko nebo sluníčka však ještě spinkají :)) a můžeme opravdu jet.

Oddíl byl zatím v průběhu dopoledne nucen porvat se se všemi nástrahami Svojsíkova závodu. Do parády si je vzali hlavní kouči Císko a Adam – no jsem zvědav, jak to letos dopadne – laťka z minulých let je opravdu dost vysoko. Ale když někdo používá na dlahy vidličky a nože z kuchyně, tak se trochu děsím.

Hlavní rozdíl mezi službou Mikyho a roverů byl ten, že na mě i po návratu zbyla notná porce výborné zelné polévky a sojového rizota. I když já si na obědy v tomto týdnu nemohu absolutně stěžovat.
A tak po dobrém obědě ať už kdekoliv čekaly zasněžené pláně a stavby různých budov a památek. Bohužel bylo nutné vyrazit pro stavební materiál na území Vendolů, což samo o sobě bylo velkým hazardem a to ještě nepočítám, že jim kradený materiál odvážíte ve velkém na bobech. Tady nám pomohla zvláštní deformace Vendolů, protože každý z nich je barvoslepý a jednu barvu prostě vůbec nevidí. Po zjištění, jakou barvu kdo nevidí, stačila relativně jednoduchá operace – převléci se do oblečení v dané barvě a vyrazit stavět. Prostě úplně jednoduché.

Dobrým zvykem na táborech bývá i využití rádcovských zkušeností. Čtvrtý předvečeřový program byl tedy dán k dispozici Pavlínce, Xíkunce, Pepovi a Pepínovi. Úvod byl po pravdě dost nudný, protože Xík začala vysvětlovat pravdila Piškvorek a Lodí, což byl ale pouze zastírací manévr. Najednou do dveří vpadl Císko s Pepou a meči a začali se hádat proč ten a ten utekl z boje s dračicí a že jediný Pepíno tam hrdě čelí soupeři. Nicméně Pepíno vběhl či spíše vletěl dveřmi v zápětí, pustil se do hádky také a machroval ,jak sám draka či dračici zvládl. Což se nepotvrdilo, protože dračice na jeho slova reakovala svým přiletem do místnosti, kde trochu poškádlila všechny tři „bojovníky“ a zase s Pavlínkovskou hrdostí odfičela z místnosti.
No a pak začalo vysvětlování pravidel a samotná hra – rádcové se předvedli – díky i Cískovi za to, že jim pomáhal.

Osmažené párečky se k večeři roverům povedly a tak notně posíleni jsme vyčkávali až přijde řada na jednotlivé družiny při cestě do jeskyně. V jeskyni se totiž nachází Matka všech Vendolů, kterou bylo nutné zabít a tak se s Vendoly jednou pro vždy vypořádat.
Jeskyní se stala rozsáhlá budova se všemi místnostmi, chodbami, výklenky – to vše beze světla a se zmalovanými Vendoly v patách (foto dodám další den). Spousta úkolů musela být splněna než jednotlivé družiny došly až do místnosti s Matkou. Proto jsme uléhali až k půlnoci, ale nikomu to nevadilo, obzvláště když jsme budíček protáhli opět o hodinku. No jsme to na ně hodní.
Dnes nám ochořela Bája a i přes protesty byla uložena do postele. Snažila se sice zapřít teplotu špatným držením teploměru, ale kampak na nás – takových už tady bylo a ještě bude. Ještě Xík měla tu drzost přijít (po tom co mi zničila darovaný hrníček) se zeptat zda může spát v iglů, ale po tom co měla předešlý den zvýšenou teplotu byla se smíchem vyhozena a doprovozena do postele.
Dobrou noc.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít