Občas se stane, že někde musíte vyplnit své osobní údaje, někdy dokonce rovnou sepsat celý životopis. Většinou jde o to prozradit na sebe, kde jsme se narodili, kde zrovinka bydlíme, jestli už jsme si s někým vyměnili svatební prstýnky, jestli už nám někdo říká „mámo, táto“, jak jsme chytří a které školy už máme úspěšně za sebou, nebo jak pracovití a kolik zaměstnání jsme vystřídali, popřípadě kolikrát jsme člověkem, tedy kolik jazyků známe, jestli si tykáme s kompjútrem a zda umíme točit volantem a šlápnout do pedálů…
Když v pohledeckém kulturáku při okresním setkání roverstva (asi před dvěma lety) alias Bradavické škole kouzel, probíhala hodina, která by se mohla jmenovat třeba „sebelogie“ nebo „sebegrafie“ čili věda o sobě samém, měli mladí kouzelníci a kouzelnice (roveři a rangers) napsat text, v kterém by na sebe prozradili ještě osobnější údaje než po nás většinou chtějí dotazníky, přihlášky, životopisy… Ne ne, nešlo o to prásknout na sebe něco, co chcem abychom o sobě věděli jen a jen my, či nějaké pikošky. Šlo o to hezky se zklidnit a rozpomenout se z jakých střípků je vlastně poskládána mozaika našich životů, na věci důležité a zásadní stejně jako na maličkosti, které nám připadají vlastně obyčejné ale naše, na své pocity a touhy, na lidi kolem sebe,… prostě na věci, které k nám patří a bez nichž byste to nebyli my. A byla to také tak trochu i hra se slovy, podmínkou bylo, aby každá věta začínala JSEM Z….. Vybral jsem pro vás 14 plodů této hodiny, 14 „životopisů“ 14ti roverů a rangers (Harry Potter ani Hermiona mezi nimi nejsou :-)) Asi se vám nebudou chtít číst všechny, ale to vůbec neva, přečtěte si aspoň kousek pro inspiraci a mrkněte na konec. Proč? Protože je tam zádání domácího úkolu pro všechny co znají oddíl Naděje, ať už do něj právě teď patříte, nebo jste patřili, nebo znáte někoho, kdo tam patří či patřil, nebo znáte někoho, kdo zná… prostě jakkoliv :-)
Jsem nenažraný spotřebič všeho krom mlíka,
Jsem hudební soustava s hlasitostí na max
Jsem divnej pavouk, co rád poslouchá „áčka“
Jsem northbridge a southbridge a mP k tomu.
Jsem pařan bez budoucnosti.
Jsem přeplňovací 3,5 litrový dvanáctiválec s dvojitým vstřikováním.
Jsem mozek pneumatiky na vyhrkaný silnici.
Jsem kabriolet bez kabiny.
Družice v oku a kontumační vítěz nízké postinteligence na zemi.
Jsem z indiánů sušících bizoní maso.
Jsem z babičinejch topinek a párků.
Jsem z části oheň a z části sen, tak jak někdo napsal sprejem na zeď.
Jsem z hadem spolknutejch slonů.
Jsem z romantiky.
Jsem ze snů, které jsou o lásce.
Jsem z dobré zábavy.
Jsem z dobrých, ale i špatných slov.
Jsem z dobré zmrzliny a zákusků.
Jsem ze všech dobrých nedělních obědů.
Jsem z dobrého a věrného kamarádství.
Jsem z chvil dobré pohody.
Jsem z chvil plných stresů a výčitek.
Jsem z noční oblohy plné hvězd.
Jsem ze samoty a rozjímání.
Jsem ze západů slunce.
Jsem z krásných úsměvů a vřelého podání ruky.
Jsem ze snů o pravdě a míru.
Jsem prostě ze všeho, co mi život postaví do cesty.
Jsem z chvil plných zklamání, ale i radosti.
Jsem, která jsem!
Jsem z lásky mých nejbližších,
z krás přírody, slunce, vody a ohně.
Jsem z Boha.
Jsem ze dne i noci.
Jsem ze sluníčka, ktré večer zapadá
jen aby ráno mohlo vyjít.
Jsem z mých kamarádů.
Jsem ze žabiček.
Jsem z vanilky a skořice.
Jsem z mé tajné lásky.
Jsem ze smíchu i pláče.
Jsem z knížky Řeka Bohů.
Jsem ze sjíždění jezů.
Jsem z pohádek.
Jsem ze šťastných konců.
Jsem z mé babičky.
Jsem z radosti ostatních i své vlastní.
Jsem z majoránky.
Jsem z Vánoc a cukroví.
Jsem tvrdý jako moje pádlo.
Jsem zlomený jako Čvachtalovo pádlo.
Jsem nanic jako kameny v okně.
Jsem malý jako Země ve vesmíru.
Jsem jedinečný jako každý člověk.
Jsem z větru ve vlasech své ženy.
Jsem z vůně naftových motorů.
Jsem ze svého bytu, kde jsme tři.
Jsem z komunikace s úplně cizími lidmi.
Jsem ze své dcery a z jejího „tata“
Jsem z Kosatek.
Jsem z Hudby Praha a z jejich hudby.
Jsem z málo chvilek strávených z rodinou.
Jsem z hodně času stráveného v práci.
Jsem ze všeho okolo mne.
Jsem z vody.
Jsem z toho, že jsem!
Já jsem z přátel, co mám okolo sebe,
z lásky, co mám schovanou v sobě,
z rodičů a ségry,
z vody, z mojí želvy, z chemie,
z chaosu na svém psacím stole,
ze svého polštáře.
Jsem z horkého čaje,
z voňavé růže, která se mi líbí,
jsem z tmavě modré barvy, kterou miluji.
Jsem z rodinného života,
z víkendových výletů,
ze dnů strávených s přátely a s rodinnou.
Jsem z vůně rostlin.
Jsem z dobroutova.
Jsem z prachu, kostí a masa.
Jsem ze svých sester a bratrů.
Jsem mafrmen
Jsem objevovatel sebe a země
Jsem ze svých předků a hrdinů.
Jsem z počítačových her i prostředí počítače,
jsem z SMS, bez kterých si svůj život už ani nedokážu představit.
Jsem ze svých přátel, rodičů a příbuzných.
Jsem z fantasy knih, magie a kouzel.
Jsem z věcí, na které nadávám,
z hudebních CD, které se mi ani nelíbí,
z jahodové zmrzliny, ačkoli mám mnohem radši karamelovou,
z bratra o kterém si myslím, že ho nesnáším...
Já jsem ze běhání a hulákání
a chechtání a zpívání a skákání
a svačení a žvanění a spaní
a kamaráčoftů a důvěry a pohůdky.
Jsem bílý sníh,
jsem jak dřevěné jádro mého snowboardu,
jsem jak rotující pták, jsem volný,
no prostě SNB.
Tak a zde je ten slibovaný domácí úkol (a né že to opíšete, každý hezky sám :-): představte si, že by se náš oddíl proměnil na člověka (což v Bradavicích není žádný problém, že :-), nejspíš by to byla patnáctiletá, sportovní, copatá, upovídaná slečna Naděžda. No a ta Naděžda má na hodině „sebelogie“ také vytvořit svůj životopis „Jsem z…“ a vy jste její hodní spolužáci ze stejné lavice a chcete jí poradit. Takže? Takže vymyslete věty ze života oddílu, které právě začínají slovy Jsem z….. Mě napadá třeba „Jsem z trianglu, kterým svolávám na jídlo, Jsem z nástupu do třinácti a věčně vyskleného okna ve dveřích do klubovny. Jsem taky z bobrováků a radešíňáků kteří za mnou dojíždí. Jsem z vysvětlování pravidel které stejně vždycky aspoň někdo nepochopí, jsem z lásek tajných i netajných, jsem z ……“ a já končím ať zbyde také něco na vás :-) Koho tedy něco napadne pošlete mi to do 17. dubna na mého „zavináče“ já to hezky sesumíruju a můžete se těšit na oddílovou historii tak trochu jinak.
A žádný výmluvy, že vám dopsala tužka, nešla elektrika, nepolíbila vás múza a vůbec. Student se stará, student má! Nemáš úkol, máš za pět, však to znáte :-) Čau, Miky alias Hagrid