Do Žďáru jsme měli dorazit v sobotu ráno, jelikož jsme jen z Města a cesta tam (ani zpět) netrvá moc dlouho… Ale protože sem (někdy bohužel, jako v tomto případě) Breptova sestřenice a on mě požádal, jestli bych nedovalila projektor od Zdenyho, tak sem jako jediný zástupce vyrazila už v pátek, protože já Radímkovi splním, co mu na očích vidím.
Netrvalo to moc dlouho (asi 3 hodiny) a poslední týmy se sjely až tak ve 22:00, a tak jsme vyslechli něco k pravidlům, rozlosovali pořadí týmů a pak zahráli jednu hru tak pro seznámení (bylo nás tam asi 60) a pak někdo vyrazil do nočních ulic Žďáru a někteří (někteří už potřetí) shlédli film z letní olympiády v Řecku…
Bylo už docela pozdě a tak nejen všichni účastníci, ale úplně všichni zalehli do spacáků a snažili se usnout.
Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale touha po výhře některé vyburcovala i ke krátkému tréninku (my sme k nim nepatřili, jelikož větší část (tedy všichni až na mě) našeho týmu dorazila až těsně na zahájení.
V 8:00hod se odpískaly první 2 zápasy a my jen sledovali smečovaná podání, smeče na síti a nebo taky úplně jiného… soupeřů jsme se samozřejmě báli, ale ne zas tak moc. I když první zápas nedopadl nijak zvlášť dobře, nijak nás to nerozhodilo. No a pak už to znáte, zápas za zápasem a počítání skore atd. Nervozita stoupala s každým prohraným zápasem nebo remízou.
A pak přišlo to, co nás nakonec stálo 6.místo. Měli jsme hrát poslední zápas s Hořicemi – Abyloty až v neděli, jenže Hořice byly z daleka, chtěly odjíždět brzy a tak se prvně spekulovalo o tom, jestli můžeme zápas odehrát, pak se to na chvíli povolilo a nakonec se to nepovolilo, tzn. že zápas skončil 0:0, protože i když Abyloti odjeli, my nebyli komplet. Ale co, sedmé místo taky dobrý.
Oni byli rozhodčí stejně podplacení, určitě, protože jinak by nevyhráli pořadatelé, ne? (Samozřejmě, že tohle je jen vtip, byli vážně dobří a ty krásné medaile si zasloužili stejně tak jako ti, co skončili druzí a třetí.)
A kdo že se to vlastně turnaje zúčastnil: Kajman, Jíťa, Pájis, Mlacík – ano, Mlacek opravdu vstal a vyrazil s náma, Duo, Viky a moje maličkost.
P.S.: Díky moc Viky, která do toho šla a vůbec nic si nedělala z toho, že jí to nejde, tak jak by chtěla.
fotografie - Mládě
R+R turnaj ve volejbale
Uf, to je dlouhej nadpis :-) Jak to všechno začalo? Už asi tak v listopadu, když se o něčem zmínil Brepta, ale nevěnovala sem tomu moc pozornost. Pak asi za dva měsíce na to mi Kajman řekl, jestli bych do toho nešla, a tak sem šla a proč ne? Volejbal hraju ráda, sice mi moc nejde, ale zase taková hrůza to není…
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít