Jaké však bylo překvapení, když po zahájení rady bylo před rádce vhozeno několik potravin a úkol zněl jasně – využít tyto suroviny a ty co nám zbyly z tábora (zimního… :)) k vytvoření nějakého poživatelného pokrmu – limit – 1,5 hodiny.
Chvilku na mě nechápavě hleděli a když jsem dodal, že se jedná o test jak schopní či neschopní jsou, dali se do díla. No občas to vypadalo dost dramaticky – když jsem je tam viděl řádit s noži, struhadly atd. A tak jsem raději vyklidil pole a vrátil se až za zmiňovanou hodinku a půl.
Borčus v klubovně byl neuvěřitelnej, ale jídlo opravdu velice velice dobré. Ovšem úklidové práce zabraly dost času.
O článek jsem poprosil rádce, ale vidíte jejich schopnost… hlavně prý Pepína…
Rádcovské vaření
To se takhle občas s rádci sejdeme mimo plánované předoddílovkové oddílové rady – tedy většinou se tak sejdeme, když je potřeba něco urychleně vyřešit nebo je nějaký průšvih. Proto když jsem svolal mimořádnou oddílovou radu, tak bylo hodně překvapení a každý zpytoval svědomí, co provedl či naopak neprovedl…
Pepíno
Rádcovské vaření II
Pavlínka drží slovo a asi po měsíci a pár dnech zde je slibovaný článek o rádcovském vaření od Pepína.
Byla středa, nevím kolikátýho a my - rádcové - jsme byli sesemeskování nejvyšším. Teda jestli je nejvyšší, nevím, možná Alby je… no prostě Zdendou, na odpolední schůzi v klubovně. Co kdo asi udělal? říkal si asi každý, protože je neobvyklé svolávat rádce jen tak hop. No tak jsme v určitou dobu přišli na smluvené místo a čekali na ty pomalý. Hned jak Zdeny dorazil, vytáhl z tašky zeleninu, maso a další potraviny, řekl nahlas naše myšlenky a pak dodal, že se nemusíme ničeho bát (nebo něco na ten styl) a že mám čas do 17 00, abychom uvařili nějaký jídlo. Pak tam ještě chvilku fotil a byl tam a za chvíli odcházel a nechal nás tam samotné s foťákem. Pustili jsme se do toho. Všichni se chopili nějakého krájení, porcování, trhání… a já se chopil foťáku a sem tam sem něco dones nebo ochutnal. Během kuchtění tam přišel Adam s pomerančem, loupal ho, snědl a odešel. Pochopitelně bez šlupek. Za chvíli bylo z krvavého mase stvořeno docela ušle vonící hnědé masíčko, z okurek a moc moc česneku byl připraven salát pro Zdenyho a za další chvíli nebylo co dělat, tak jsme se fotili, Brian vařil a měli jsme se dobře. Ještě hodně před pátou bylo maso, rýže a všechno hotovo a jsme se bez Briana pustili do jídla. Každý vzal to, co našel, Pepa nějaký vidle, a už jsme (až na Briana) jedli. Bylo to dobrý. Nechali jsme i Zdenymu, umyli nádobí a šli pryč.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít