okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 2. 8. 2005
článek číslo 351
autor: Zdeny

 

3. den - pondělí

Ráno, jak jsem už psal, studené a plné rosy, sluníčko krásně svěží a jasné. Předzvěst krásného dne. Ráno začal tým kuchařů svou sérii rozcviček, které budou probíhat celý tábor. Kdo si vybral runing Boba (Mikyho) byl běžec, kdo Romana Šťastného – tělocvikář a masér (Aty) ten si rovnal tělo nápravnými cviky a Kamila (Áňa) svým příznivcům vykouzlí úsměv a dnes s nimi vítala sérií cviků Slunce. Prostě výběr máme nepřeberný a rozhodování po ránu je až moc.
Po takto vydané energii se snídaně složená z poridge (ovesné kaše) hodila a chutnala prakticky všem – hlavně díky spoustě zavařeného ovoce, čokoládě na vaření, cukru, kakau a ostatním ingrediencím.

Na ranní nástupu se Bany opravdu snažil ať neudělá nějaký trapas, ale vlajka ne a ne nahoru, až pomoc Tesáka zachránila vážnost chvíle. Zbytky minikolotoče přišly na řadu hned v prvním programu a tak se jumarovalo, slaňovalo a klikovalo, sedo-lehovalo a shybovalo.

BICYCLY – toť nápis na programovém pásu pro program druhý. Člověk by si řekl, že půjde o nevinné sportování, ale šlo tam opět, jako dnes ve všem, o prachy. Teo, který řádil na svém černém AUTHORU po louce, rozdával při chycení a vyblokování PIN kódy k družinovým automatům a jakmile byly PIN kódy úplné, mohl kdokoliv tunelovat jednotlivé peněžní přístroje. Při tom se ještě plnily úkoly na různých jízdách zručnosti po okolních lesích. Překvapením nebylo že zvítězila klučičí družina, jen bylo překvapením, že Ludvův ráfek nic nevydrží a nebýt brzd, které zamezovaly v pohybu, by nám na té vrtuli nejspíš odletěl.

I přes vedro, které panovalo, přišel k chuti gulášek s pětima a naprosto skvělá květáková polévka. Jen mi ještě Miky neodpověděl, kdo je výrobcem, jestli Vitana, Magi nebo Knorr a odmítl mi uraženě ukázat z jakého pytlíku ji dělal. Ale já to z něj vytluču.

Poledního programu využívaly družiny k domluvě na divadle, které mají připravovat a také se spořádaně četlo, ale i lasovalo. Tato lasovací mánie potěšila hlavně Tesáka, protože jeho kolotočová aktivita se vyplatila – snad to vydrží.

V největším vedru jsme se vydali do Thermopyl – soutěska hlídaná strážci a úkol družin byl pronést co nejvíce jídla tam a zmizet zpět, přičemž čím více jídla člověk nesl, tím větší tresty za polapení byly. Na hře se opět prokázalo, že někdo raději bude stát půl hodiny na místě, než aby zariskoval polapení strážcem. Někteří se zase vrhali do akce bezhlavě – třeba Bany – ten tedy vyloženě po hlavě – alespoň do toho úvozu tak při útěku zaletěl.

Cesta dále pokračovala k rybníku, kde plavaly na hladině bójky a prkna. Bójky bylo nutné obeplavat a dorazit tak k prknům, na kterých se měl rozdělávat oheň. Lišky dorazily jako první a tak i jako první upustily sirky do vody, což je vyřadilo z bojů o první pozice. Tedy vyřadilo by je, kdyby v průběhu roku nezískaly výsadu tzv. žolíka – takže díky němu tuto hru dokončily a vyhrály. Vlastní oheň se podařilo rozdělat na vodě jenom pánům Rysům.

O něco později než se mělo jsme dorazili do tábora, aby se pokračovalo v naprosto pohodovém a příjemném programu – výtvarno. Stavěl se chrám a jak je známo, střecha je nutná něčím podložit – družiny proto vytvářely z kartonu sochy, které nám teď podpírají střechu jídelny.

Rybičková pomazánka byla drze vyhlášena nejlepším jídlem tábora, což kuchaři na náladě nepřidalo. Proto oddíl raději "vypadl“ v pátém programu do města Delphy, kterým musel projít a získat potřebné věštby. Naše věštírna v týpí značně ztratila na vážnosti poté, co někdo o Cískovi v kápi prohlásil, že vypadá jako šmoula se značnými střevními problémy a vážnost věštírny u rybníka zase vzala za své, když Atrej skočil na poslední chvíli do vody a vzduch uviznuvší mu v kraťasech expandoval na povrch v nejméně vhodnou dobu. Družiny dorazily trochu déle a všeobecné táborové veselí jsem ani moc netlumil. Škoda zaspat nádhernou hvězdnatou noc a nebýt s těmi se kterými chceme. I tak hluk po chvilce utichnul a tábor se ponořil do tmy a ticha, jen kroky hlídky občas narušily zvuky lesa.

Zatím se nám tedy daří výborně, počasí přeje a všichni si to užívají. Jen marodi se vztekají, že nemůžou na hry, ale snad i to se brzy napraví.

Mějte se všichni hezky a moc nám nezáviďte.

P.S. Děkujeme štědrým dárcům za výborný meruňkový koláč a výbornou meruňkovou marmeládu.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít