okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 3. 8. 2005
článek číslo 352
autor: Zdeny

 

4. den - úterý

Táborová rána mají své kouzlo – obzvláště jsou-li slunečná, teplá a bohatá na rosu. Vykukuju ze stanu, jak Bája peláší zalehnout po poslední hlídce, spokojená že to má za sebou. Ale další hlídka už bude pěkně potmě, ať si nováčci zvykají. Zajdu ke srubu, kde už Miky studuje v kuchařce, z protějšího lesa prosvicují sluneční paprsky červenou látku týpí – prostě idylka – další táborový den – copak nás v něm asi čeká?
Rozhodně rozvička opět s running Bobem a jeho parťáky. Tentokrát running Bob běží sám, respektive se mnou, protože si oddíl na programovém pásu přečetl, že je čeká v dnešním dni maratón, tak se šetří, kde se dá.

Marmeláda z domácích zdrojů, hygienickými předpisy tedy zakázaná, nám všem bez rozdílu chutnala a dobrá snídaně je nejlepší start do nového dne. Start byl trochu vlažný, protože první program měly družiny čas na přípravu divadla, ale už v druhém to nastalo.

Každý dějepisný barbar – takže i já zná příběh o dávných bojích a o poslovi, který běžel do Athén se zprávou o výsledku boje u Marathonu. A takový "flák“, tedy 42 a ještě kousek km čekal i nás. Skupinky po dvou až třech lidech vyrážely na kolech na trať, kde si mohly vybrat kam až dojedou. Zda k první metě což bylo osmset metrů nebo až k poslední, kam to bylo asi dva km. Po návratu se vzdálenost zapsala do plánu. Úkolem skupinky bylo společně zdolat maratónskou vzdálenost co nejdříve a to ještě v kombinaci s během. Ale protože i ve skutečnosti byli v patách poslovi Peršané, bylo situace stejná i u nás. A tak jsem pendloval po silničce na kole sem a tam, snažíce se těch 42 km ujet nejdéle za hodinu a půl a vyřadit nějaké týmy z oddílu. No makačka to byla pěkná, může potvrdit každý. Z trojic byla první skupina Laky, Ludva, Vojta, kteří společně hltali kilometry, z dvojic potom zvítězil Pepa s Banym. Utahaní byli všichni jako koťata, tak jsme spěchali – byť trochu pozdě do tábora na česnečku, která nám měla dodat minerály a na skvělý špenát.

Polední klid se všem bez rozdílu hodil a tak byl docela klídek. Třetí program musel být samozřejmě volnější. Několik stanovišť s úkoly v okolí tábora a pouhé chození mezi slavnými řeckými mysliteli a vynálezci bylo náročné spíše na mozek.

Čtvrtý program, tedy ten po salátu a rohlíku, kdy největší hladovci spráskali ještě půl bochníku chleba s marmeládou, byl zaměřen na odborky. Se čtyřmi lidmi jsme byli u Luže a plnili úkoly do odborek plavce. Vojta a Pepa předvedli jak má vypadat správný plavecký styl, když bez problémů splnili plavání 500 metů. Bája s Hanzem si věřili na 200 m. Při plavání v oblečení a následném svlékání v hloubce na nás ostatní koupající se překvapeně koukali, ale každý z plavců byl spokojený, že to zvládl a posměšky okolí jim byly ukradené.

Po večeři – výborný kus kus, který všichni předem pomlouvali a potom se ho doslova přecpali – jsme udělali malou "šťáru“ ve stanech, zkontrolovali kufry, stav sladkostí a špinavé prádlo. Samozřejmě se našlo pár drzounů, kteří mi tvrdili, že špinavé prádlo po čtyřech dnech tábora nemají a Vojta ještě vyprsknul a říkal: „Vždyť jsem si to jediný špinavý při tom plavání přece vypral!“

Pátý program byl společný v táborové jídelně při hře, která nás provází už léta, ale nikomu to nevadilo, protože prostor pro nové taktiky stále byl.

Organizované mytí nohou v teplé vodě ukončilo tento den a hlídky mohly začít střežit oddychující tábor. Dnes byla únava značná.

Nesmím zapomenout, že k nám dnes na chvíli dorazila na návštěvu Dany a také Tesis s Matýskem, kteří přespávají ve stanu na louce. Rádi jsme povykládali s bývalými členy oddílu.

Teď už dobrou noc všem, pod záplavou miliónů hvězdiček, které nakukují na naši loučku v lese.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít