Malý průzkum do kuchyně:
Miky: „Solili jste tu pomazánku?“
Služba: „Jo, solili.“
Miky, vycvičený zkušenostmi z minulých dní, znovu: „Solili jste tu pomazánku?“
Mako: „Báro, solili jsme ji? Nesolili!“
Bára: „Nesolili, ale chtěli jsme.“
Miky: „Ale teda nesolili! Tak ji ochutnejte.“
Bára: „Fůj, ta je hnusná. Vždyť není vůbec slaná!“
Po dobré snídani se musí trochu pozlobit programoví vedoucí a zabrat jim část programu pro hromadný sběr dřeva, pro dny příští, pravděpodobně trochu deštivé. Ale nácvik divadla se i tak stíhal, takže nakonec nebyl důvod bručet. Snad jen na Jeleny, kteří sbírání dřeva různě flákali.
Trója – každý ten příběh zná a k němu patří neodmyslitelně i příběh statečného Achila. Ale málo kdo ví, že Achillův úspěch byl založen na tom, že nosil správné ponožky a že měl síť dodavatelů, kteří mu předkládali to nejlepší zboží.
A znáte to jak to chodí o prázdninách, děti hledají brigády a na táboře byly zase babičky, které ve svých krámech rády zaměstnaly obchodní zástupce, kteří lítají po okolí shánějí dodavatele. Nejúspěšnějšími se stali Jeleni, kteří pro svou sklerotickou a skřípající babičku – Tea, sehnali sortiment z okolí nejdříve, dále potom Veverky – ty zajistily druhé místo pro svou velice vyvinutou bábušku Tesáka. Lišky tentokrát zaplakaly a muselo jim stačit místo poslední. Jen nevraživě prohlásily, že jim chybí Máčka. Ale její noha se už uzdravuje, tak další programy snad dopadnou lépe. Alespoň pomohla s kynutými knedlíky, se kterými bojovala kuchyň. Byly výborné, meruňkové, švestkové, mrkvové, jen škoda, že nedošlo na mé oblíbené banánové :), ale ty si udělám jinde.
Na oběd také dorazila dlouho očekávaná návštěva ze skautského ústředí – Pudilův kamarád José. Kdo čekal nějakého papaláše, tak se dost zklamal, protože to je normální pohodový kluk, na kterém můžou holky oči nechat :).
Boj o olympijský oheň a jeho přenos přes nástrahy trati byl konečně úspěšnou disciplínou pro Lišky, které tentokrát už s Máčkou zabodovaly, nepodpálily les a tak byly konečně spokojené. Určitě nebyla nouze o spoustu dramatických momentů při hře, ale když je člověk na nákupech tak toho z této hry moc napsat nemůže. Ale i nákupy jsou důležité a hlavně vyzvedávání pošty. Nevěřili byste, jaký je vždy boj o poštu. A jestli si myslíte, že o vaše dopisy nikdo nestojí, tak se moc mýlíte. Tak piště, rodiče, babičky, dědečci, kamarádi…
Když jsem si po svačině svolal nováčky s tím, ať si vezmou papíry a tužky, že je čeká nováčkovská zkouška, tak hlavně Vojtovi málem vypadly oči zděšením, protože prý předpokládal že to bude ještě nějaké přezkoušení a generálka a potom teprve někdy nováčkovská. Ale jeho obavy byly zbytečné, zkoušku udělal naprosto brilantně, stejně jako Bája. Ostatní mě ještě čekají, protože s předchozími dvěma jsem dlouho vykládal a docela se bavil některým jejich vysvětlováním.
Fazole patřící k luštěninám a tím i k trochu problematicky zpracovatelným potravinám trochu pozlobily Mikyho, který se nám snažil vysvětlit, že je tato večeře proto, abychom si uvědomili důležitost žvýkání, ale na to mu nikdo neskočil a Atrei jeho kuchařské sebevědomí mohutně podporoval tím, že se každého ptal, jestli by u nás na táboře nechtěl vařit. Např. přijela večer Čiky a první co se Atrei zeptal: „Jé, čau, jak se máš, nechceš tady vařit?“
Když se dozvěděl že přijede o víkendu Kajman, tak první hláška byla: „Jé, to je super, to by u nás mohl vařit.“
A my se mohli přesvědčit, že i klidný a jindy vyrovnaný Miky má přece jen kuchařské ego.
Dlouho nacvičovaná divadla vyvrcholila v pátém programu, kdy jsme se mohli zbláznit smíchy nad výkony družin. Hlavně Hanze, Husíka, Banyho a i dalších – téma řecké báje a pověsti se povedlo a kluci shrábli obě první místa.
Jinak se nám tu dost ochladilo, takže kuchyňská kamna k radosti hlídek hřála dlouho do noci a na nich ležel hrnec s čajem, který přišel vhod všem, ať už šli spát nebo zůstali v týpí a zpívali. Příjemný večer jsem musel před jedenáctou utnout, čímž jsem si vysloužil vlnu nevole, ale však já jsem na to zvyklej. Čekám jen za chvilku, až vylezou ze stanů, jaké to bude bručení, že se pořádně nevyspali.
Ještě jedna informace ke dni a to ta, že Áda vydržel 24 hodin mlčet a vybojoval si tak první orlí pero. Ještě den hlady a den osamotě a získá prestižní skautskou nášivku Tří orlích per. To se bohužel nepodařilo Pavlínce, která promluvila a poděkovala Báji, ale to už pár dní předem, člověk si vše nepamatuje, tak pro pořádek to tu máte.
Bude sedm hodin, takže je čas jít na budíček do dalšího táborového a pátečního dne. Máme tu osm stupňů, takže docela zima, doufejme jen, že to není už napořád.
Pozdravy všem.