Na nástupu jsem tedy vyřkl ortel a tím je hlídkování další noc v tomto složení, však já je naučím. Překvapuje mě Mako, jejíž smích je slyšet dlouho po večerce a teď se ukazuje že i před budíčkem. Ona snad nepotřebuje spát – no však to prověříme.
Ráno opět déšť a šílená zima – v těch pět hodin bylo pouhých šest stupňů. Naštěstí se to v průběhu dopoledne zlepšilo a tak první dva programy – velké mytí mohly proběhnout bez problémů. I když se někteří notoričtí odpůrci mytí dost bránili, tak nakonec se v teplé sprše líbilo všem.
Doufal jsem, že vydrží čistí co nejdéle, ale Vojta, jeden z výše zmiňovaných, který prohlásil, že doma si myje rád, ale na táboře je to škoda času, když se dá dělat něco jiného – tak přesně tahle táborová postavička s sebou zvládla praštit při cestě od sprch tak, že byl od hlavy k patě obalen nepořádkem. Ale my jsme si už na něj zvykli – stejně jako na to že sní na co přijde i na co nepřijde a po dvojité porci oběda si jde po půl hodině namazat chleba - on totiž prostě musí přibrat, jak nám s nevinným výrazem vysvětluje. Ale my ho máme rádi, co bychom bez jeho denních vylomenin dělali. Jen nikdo z nás nepochybuje, že se mu přibrat nepodaří, protože je stále na cestách pobíhá po tábořišti sem a tam a na chvilku se nezastaví.
Bramborová kaše s uzeným – docela dobrý nědělní oběd, ale buchty přivezené paní Bendákovou vypadají lépe, tak se jich snad na svačinu dočkáme. Moc děkujeme.
Teď jsou ostatní na bojovce u křížku, já se službou zaděláváme těsto na langoše a střídavě píšeme články a ještě kontrolujeme Pavlínku, která se ne a ne těch teplot zbavit. Snad se s ní nebudeme muset na čas rozloučit.
Tak, pro dnešek asi stačí, Kajman – naše spojka s internetovou civilizací bude asi za chvilku odjíždět, takže pokračování příště.
Kajman odjel sice až večer, ale i tak musím dopsat zbytek dne až teď.
Hlavní věc co mě naštvala – langoše ne a ne kynout i když byly u kamen – sakryš, jako langošového specialistu mě to pěkně naštvalo. Ale každý si je pochvaloval a bylo jich dost a to je tady hlavní.
Před večeří se věnoval čas ještě odborkovým klubům a plnění bodů do stezky – už se nám to docela zaplňuje a jsem rád že tyto skautské aktivity nevymizely z programu a hlavně že na ně má oddíl chuť.
Na večerním nástupu byla opravdu zima a tak z pod krojů lezla trička a roláky. Doufejme, že se počasí umoudří nebo nám tu za chvíli budou chodit lední medvědi.
O to příjemnější byl večerní program u ohýnku v týpí. Název programu byl Bible a četly se staré příběhy o Mojžíšovi a putování jeho lidu a družiny odpovídaly na kontrolní otázky. Do toho se i zpívalo, takže prostě pohodička a ani se nechtělo zazpívat večerku a odejít z vyhřátého týpí do mrazivé noci.
9. den - neděle
V neděli je zažitým zvykem vstávat až v 8 hodin na snídani – tudíž žádná rozvička. Já musel tentokrát vystřelit ze stanu už v pět hodin, protože salvy smíchu ozývající se z kuchyně mě k tomu donutily. Nejdříve jsem si říkal, že nám snad někdo krade kola a náramně se při tom baví, ale zjistil jsem že tomu tak není. To jen Pepa, který měl mít hlídku jako poslední seděl na kamnech v kuchyni a kolem něj Mako, Ufi a Filda v družném a veselém rozhovoru. No klidný jsem zrovna nebyl, protože když si vzpomenu, jak s pracovním kruhem bojuju o každou chvilku večerního volna, kdy si mohou zalézt do spacáku dřív a řádně si odpočnout a oni takhle, tak to byla drzost.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít