Ale budu vás ještě chvilku napínat :).
Ranní teploty opět trhaly rekordy, tentokrát pouhé 4 stupně. Tábor spal do půl deváté a všichni byli náramně překvapení jak skvěle se vyspali – to už víte.
První program byl tedy značně zkrácen. Ale i přesto jsme stihli soud. No, není to úplně pravda. Spíš byl oddíl přivlečen před soud strážci Atlantidy. Obvinění znělo jasně – kradou předměty související s Atlantidou a snaží se ji zničit. Oddíl měl sice trochu "štěstí", že je hájil nejlepší právník pana Wolfa, o jakous takous obhajobu se pokoušel i Laky. Ale výsledkem bylo uvěznění, odejmutí hodinek a jakýchkoliv přístrojů ukazujících čas. Dále byly nucené práce – za dozoru bachařů se stahovalo dřevo, jedlo se atd. Ale nakonec, po radě jednoho spoluvězně, se podařil útěk – disciplína do EZ (expediční zkoušky jednotlivců) – běh se zavázanýma rukama. Zbytek času do oběda tráví každý jak chce – objevují se tu i Osadníci – prostě se relaxuje.
Odpoledne, kterému jsem už byl přítomen bylo také hlavně pracovní. Jen Tesák obsadil část programu s lehkou běhací hrou. Jinak dřevo, dřevo, dřevo – nač taková spousta dřeva? – napadlo jediného Ludvu – to přece za 4dny nemůžeme spotřebovat.
„Jistě že můžeme….“
Večer nás navštívil Pepa, Šerif, Duo, Mimčo a Klakson. Hlavním důvodem bylo si vytipovat budoucí pomocníky pro vedení vlčat a světlušek. Určitě nepřijeli na Mikyho a Ániny výborné palačinky (uf a je to, marně jsem přemýšlel kam zmínku o skvělé večeři vložit :)).
Šerif pronesl pár slov na nástupu, pochválil nováčky za úspěšné složení nováčkovských zkoušek a za složení slibu. Konečně jsme také mohli rozdat hnědé šátky, které dorazily poštou se zpožděním. Všichni z něj byli nadšení a Vojtu jsme z kroje pomalu nemohli zesvlíct – promenádoval se po táborovém náměstíčku a pořád se prohlížel :).
Pátý program bylo osobní volno, takže kluci ve stanu vyvolávali duchy, někdo pospával, jiný vykecával v jídelně – pomalu se šeřilo……. a vedení stále někde pobíhalo a něco chystalo……
Všichni už jsou ve stanech, chystají se ke spánku, když v tom zaškrábe na plachtu rover a tichým hlasem pronese: „Vezměte si šátek, oblečte se a v tichosti vyjděte ven.“
Potom s nebožákem chodí cik cak po tábořišti a až úplně ztratí orientaci, tak je posazen do týpí – roverů je tady naštěstí dost, dorazil Piškot, Tesis a Zůza, takže ještě pár lidí a je nás skoro jako oddílu. Vše rychle utíká a tábor je za chvilku prázdný, ale vměstnaný v pohodlném týpí. Oči jsou zavázany šátkem, hraje příjemná hudba a kolem sebe je cítit ostatní členy oddílu a silný tikot hodin. Do toho se z dálky ozve Tesákův hlas – klidný a vyrovnaný – nekompromisně vysvětluje situaci: Prošli jsme branou času, jsme konečně v Atlantidě – ale atlantské dny jsou úplně jiné než naše. Je totiž právě ráno, za chvilku zazní venku chorál, který je zde jakýmsi budíčkem. A také že jo – množství hlasů harmonicky zní do noci – tedy teď už vlastně do rána a šátky padají z očí – všude kolem spousta zářivých hvězd – na oblečení, zemi, plachtě týpí – krásná podívaná – vítejte v Atlantidě.
A konec romantiky – je ráno, takže na rozcvičku. Running Bob – odběhl sám, nikdomu se nechce po „ránu“ běhat. Roman Šťastný blahořečí Pepovi, že má alespoň jednoho cvičence – uprostřed svíček rozmístěných na zemi. Zato Kamila má plno. „Zvyšuji“ svou vůdcovskou popularitu, že vyzvedávám z rozcvičky ty, kteří se odpoledne necítili dobře a odveluji je do stanu. Nadávek, kterých se mi za to dostává si nevšímám – no spíš je hlavně neslyším. Ale přesvědčit někoho, že když má zvýšenou teplotu, že půjde do stanu začíná být čím dál větším problémem, ukrajující značnou část trpělivosti…… No a tak Xík, Maky a Bája mizí ve stanu.
Ostatní přichází z rozcvičky, snídají za svitu lamp, svíček a náměstíčko máme osvětlené velkou halogenovou lampou – atlantské dny jsou zvláštní – ale snídaně mají dobré :).
„Ranní nástup“ (v jedenáct hodin) probíhal jako normálně, ptám se komu byla v noci zima, kdo se zdravotně necítí a vztyčujeme vlajku – jejíž obrovský stín pomaly putuje po smrcích na okraji naší táborové louky.
Před začátkem prvního programu se ještě ohříváme u velkého ohně (proto tolik dřeva, Ludvo), který hoří před kuchyní právě pro tyto účely. Ale to už se schází pracovní kruh a vysvětluje pravidla bojovky – kde vyřazování probíhá pomocí světelných míčků a jiných efekťáren (značný nápor na naši táborovou pokladnu – ale zkuste jet do Atlantidy s cestovkou – taky by se to prodražilo :)).
Po programu je klasická svačina, další program, oběd, polední klid……….
Marně váhám jak tyto dny zapisovat a reprodukovat pro vás, čtenáře, protože v jednom našem dni probíhají dva atlantské, navíc mě kluci po půlnoci vyhnali spát, protože v 5, kdy je večerka odjíždím do práce. Budu tedy doufat, že dění v dnech, které já prospím, vám později přiblíží někdo z oddílu či pracovního kruhu……
Spánek je to ovšem lehký, z dálky slyším hlasy, vysvětlování her, to, jak pracovní kruh přesvědčuje oddíl, že je konec poledního klidu a že mají vstávat. Kolem půl páte poslouchám Tesáka, jak velí na večerním nástupu a v pět, kdy vstávám už není nikde ani noha a všichni spí.
Trochu šílené, že? No už to nebude trvat dlouho, ale jsme si vědomi náročnosti celé této akce. Právě proto jsme strávili spoustu času s Pudilem a programovými, abychom vyřadili programy, kde by mohlo dojít k úrazu díky nepozornosti. Zakázal jsem jakékoliv aktivity ve vodě – za což mě programoví budou ještě dlouho nenávidět. Prostě snažíme se, aby i přes velkou náročnost tohoto projektu bylo zajištěno maximální bezpečí. Kdo je unaven a necítí se dobře je automaticky vyřazen a jde do stanu (má popularita tím klesá rychleji než pana Paroubka :)).
Toť ode mne snad vše, slibuji, že se budu snažit přinášet co nejvěrohodnější zpravodajství i nadále, ale teď už sami chápete, že to bude velice těžké. Hezké „naše“ dny vám vše co nejste v Atlantidě a ještě rychlé poděkování do Radešína za skvělé buchty.
P.S. ke kontrole pravopisu nějak není dost sil, oči se klíží, takže vše dávám na stránky s vědomím že si o mně zase pomyslíte své :).