Když nás teda Tesák na začátku poslal pro kola i boty na běhání, TROCHU se nám ulevilo. Ale jenom trochu. Na kolech jsme dojeli k rozcestí na Podolí - Zubík - Luž, tam jsme zastavili a Tesák nám vysvětlil pravidla.
Měli jsme se v družině rozdělit do 2ic a 3ic, výkonějších 2ic a o trošičku méně výkonných 3ic. Dané dvojice a trojice každá zvlášť představovaly team, který musel zvládnout těch 42 kilometrů. Já a Pavlínka jsme proto jely každá na kole 15 kilometrů a 5 jsme běžely.
Tesák nám ještě ukázal trasy, které jsme museli běhat a jezdit a nosit z ní lístečky (podle vzdálenosti, kterou jsme uběhli, ujeli). Kromě ostatních družin proti nám závodil ještě Peršák - Zdeny.
A pak už jsme jen běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a já už nevím, kdo to vyhrál.
Maraton
Když se ráno na programovém pásu objevil nápis Maraton a k tomu ještě pod tím číslo 42,195, všichni jsme se dost vyděsili. Doufali jsme, že to pojedeme na kole, ale Maraton se přece běhá...
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít