Tak vostrý to naštěstí nebylo. Nebyla to totiž hrdlička, kdo řval po krvi. Nebyl to ani orel. Žádný pták v tu chvíli neřval po krvi tak, aby jsme to slyšeli. Ale čas boje se blížil.
Měli jsme za úkol rozstříhat papír na 30 částí a pak jsme to dali Tesákovi, kterej nám pak papírky po deseti znovu rozdal, akorát, že každejch těch 10 papírků mělo jinou barvu.
A pak si každá družina musela svých 30 papírků vydobýt zpět od ostatních. Když se tak stalo, valili jsme za Tesákem a ten nám dal pochodeň s olympijským ohněm a olympijské sirky, kdyby nám olympijská pochodeň zhasla, tak abysme si ji mohli znovu zapálit, pokud nám v tu chvíli zrovna nehořelo olympijským ohněm něco jiného, jako třeba svíčka nebo špejle.
Protože když jsme použili sirku, tak jsme si museli připočíst 5 trestných minut. Způsob pohybu pochodní byl složitý. Mohli jsme se s pochodní pohybovat, jen když nesvítila, takže vždycky někdo valil s ohněm, kde se napálila a oheň zase běžel dál a tak pořád dokola.
Po cestě ještě byli 3 úkoly. 1. u Adama, kde jsme museli dostat oheň přes asi 3 metry vysoko uvázaný provaz. Od něj jsme měli mít pochodeň pořád rožlou. 2. úkol byl u Míry, kde jsme měli dostat provaz přes asi 3 metrovou mezeru bez dotyku země. 3., kde jsme měli převézt pochodeň na kole.
Za nesplňený úkol bylo 15 trestných minut. My - Jeleni - jsme nasbírali kolem 75 trestných minut, takže jsme to suveréně projeli. Ale to na naší cestě nic neznamená. Jinak první byly Lišky, které měly na pomoc hřbitovní svíčku, druzí Rysi a třetí Veverky. Takže jsme olympijský oheň donesli a mohli jsme jen čekat, kdy to vypukne.