Tábor očima dětí

Když nás teda Tesák na začátku poslal pro kola i boty na běhání, TROCHU se nám ulevilo. Ale jenom trochu. Na kolech jsme dojeli k rozcestí na Podolí - Zubík - Luž, tam jsme zastavili a Tesák nám vysvětlil pravidla.

Měli jsme se v družině rozdělit do 2ic a 3ic, výkonějších 2ic a o trošičku méně výkonných 3ic. Dané dvojice a trojice každá zvlášť představovaly team, který musel zvládnout těch 42 kilometrů. Já a Pavlínka jsme proto jely každá na kole 15 kilometrů a 5 jsme běžely.

Tesák nám ještě ukázal trasy, které jsme museli běhat a jezdit a nosit z ní lístečky (podle vzdálenosti, kterou jsme uběhli, ujeli). Kromě ostatních družin proti nám závodil ještě Peršák - Zdeny.

A pak už jsme jen běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a běhali a jezdili a já už nevím, kdo to vyhrál.

Jak přijel otrokář, odkoupili jsme od něho otroky za pár dolarů. Na konci hry za ně ale byly pěkný sazby... Ale zpět k věci. Odkoupili jsme otroka a šli jsme ho promakat. Někdo šel na sílu, někdo na vitalitu a někdo na zbraně - prostě na co chce.

Na síle se běhaly okruhy. Úkolem zaměřeným na sílu byly dřepy, kliky, skok přes švihadlo... Potom jsme jako družina šli na obranu. To bylo obzvlášť dost těžký, neboť jsme museli přeplavat rybník v oblečení asi čtyřikrát. Na vitalitě byl běh, který se skládal hlavně z překážek a plazení. Tam jsme získali druhej nejlepší pásek. Ještě na zbraně a je konec hry, asi.

Zbraně byly asi nejlehčí - jenom oběhnout okruh kolem lesa. Ke konci hry ty gladiátoři byli dost namakaný a vzhledově dost pěkný. Zase přijel otrokář a koupil je od nás zase zpět, aby šli bojovat do arény. Tam dokáže jejich výkon co jsou zač.

Jako družina jsme se rozdělili do dvojic a obcházeli různé Atlantýďany. Tak třeba u Heleny Růžičkové jsme museli do 4 minut sníst 2 gumové rohlíky (jako ne že byly z gumy, ale byly starý). No, šlo to dost těžko, ale zvládli jsme to :) A když jsme ten úkol splnili, tak jsme dostali indícii. Buďto dobrou nebo špatnou. No a pak jsme ty indície dali dohromady s druhou půlkou družiny.

Další Atlantýďan byl James Bond, u kterého jsme měli vypít hrneček vdálený od náás asi 1 m pomocí brček. Madonna, u které jsme zpívali Marnivou sestřenici. Pamela Anderson, kde jsme se museli naučit její běh a pak doplavat pro dřívka, která byla v bahňáku. Rocky Balboa, kterého jsme museli porazit v boxu. Anglická královna Alžběta II., která nás učila řádně stolovat asi tímto způsobem - oba ve dvojici si zavázali oči a pak se krmili kaší. Dopadlo to asi tak, že já jsem měla kaši na koleně, v oku... a Pidi to samé. No a nakonec jsme šli za Michaelem Jacksonem a tam jsme museli tancovat jeho tanec :)

Byla to fakt sranda. Hra byla super, strašně jsme se u ní nasmáli a ještě k tomu získali další indície pro vstup do Atlantýdy.

Ale ta zima by být nemusela. Blíží se totiž večer, který udělá náš tábor více kulturním. Již podle postavené opony by i nezasvěcený poznal, že se tu odehrajou nějaká divadla. Atakyžejo.

2 programy a několik poledňáků - tolik času nám bylo dáno, aby jsme svá divadla nacvičili a stejně to bylo málo. Asi všechny družiny to ještě neměly hotový při posledním poledňáku před Večerem.

Večer nastal. Jako 1. vystoupili před obecenstvem a před odbornou porotou Rysi. Jejich příběh byl o tom, jak Odyseus překonal spoustu svých překážek a taky to zpestřil Hansův prd zpoza opony, jenž byl přisouzen na lavici plavajícímu Lakymu. Odyseus přežil a pak přišly na řadu Veverky. Ty měly příběh o potopě. Tam se taky nakonec nějací lidi zachránili a pak šly Lišky. Ty měly příběh o Prometheovi, jak dal lidem oheň. Ten pak taky přežil, ale přikovanej ke skále, kam mu orel chodil klovat střeva.

No a nakonec to nejlepší - my - Jeleni. My, jak jsme potřebovali pořádnou tmu. A stejně tak, jak v rysácký scénce padlo: "Bohové nám dnes přejí," načež je Poseidon zničil, tak i u nás padlo: "To je dobře, že je zataženo, jen kdyby nebyla zima," načež se potom rozjasnilo a zima sesílila. Ale my to zvládli i za hvězdiček. Měli jsme příběh o tom, jak se Hádes stal bohem a jak Pandořina skříňka. Hádes se nakonec stal bohem. A pořadí bylo takovýto: Rysi, Jeleni, Veverky, Lišky. Ale my jsme byli nejlepší. Ale proč jsme nevyhráli rozepisovat nebudu, páč už nemám místo na papíře.

Tak vostrý to naštěstí nebylo. Nebyla to totiž hrdlička, kdo řval po krvi. Nebyl to ani orel. Žádný pták v tu chvíli neřval po krvi tak, aby jsme to slyšeli. Ale čas boje se blížil.

Měli jsme za úkol rozstříhat papír na 30 částí a pak jsme to dali Tesákovi, kterej nám pak papírky po deseti znovu rozdal, akorát, že každejch těch 10 papírků mělo jinou barvu.

A pak si každá družina musela svých 30 papírků vydobýt zpět od ostatních. Když se tak stalo, valili jsme za Tesákem a ten nám dal pochodeň s olympijským ohněm a olympijské sirky, kdyby nám olympijská pochodeň zhasla, tak abysme si ji mohli znovu zapálit, pokud nám v tu chvíli zrovna nehořelo olympijským ohněm něco jiného, jako třeba svíčka nebo špejle.

Protože když jsme použili sirku, tak jsme si museli připočíst 5 trestných minut. Způsob pohybu pochodní byl složitý. Mohli jsme se s pochodní pohybovat, jen když nesvítila, takže vždycky někdo valil s ohněm, kde se napálila a oheň zase běžel dál a tak pořád dokola.

Po cestě ještě byli 3 úkoly. 1. u Adama, kde jsme museli dostat oheň přes asi 3 metry vysoko uvázaný provaz. Od něj jsme měli mít pochodeň pořád rožlou. 2. úkol byl u Míry, kde jsme měli dostat provaz přes asi 3 metrovou mezeru bez dotyku země. 3., kde jsme měli převézt pochodeň na kole.

Za nesplňený úkol bylo 15 trestných minut. My - Jeleni - jsme nasbírali kolem 75 trestných minut, takže jsme to suveréně projeli. Ale to na naší cestě nic neznamená. Jinak první byly Lišky, které měly na pomoc hřbitovní svíčku, druzí Rysi a třetí Veverky. Takže jsme olympijský oheň donesli a mohli jsme jen čekat, kdy to vypukne.

Řekl nám, že se máme dostavit do soudní síně, protože jsme prej porušili zákony proti Atlantidě.

Než jsme tam došli, přišel k nám Perry Mason a řekl nám, že se máme zbavit důkazů. Dali jsme mu teda starou lebku a ještě nám řekl, jak se máme soudit.

Dostavili jsme se do soudní síně a začal soud. Henry Talmud začal s obžalobou. My jsme mohli jen naslouchat do té doby, než jme se měli hájit. Moc nám to nešlo.

Začali vybírat členy a ptát se jich kde byli třeba v listopadu. Husík řekl, že pásl krávy a když se ho zeptali, jaké má svědky, tak řekl, že kozy. Nebo Pepíno, ten řekl, že byl v Americe u své babičky a kupoval si tam hodinky s vodotryskem.

S takovými obhajobami jsme ten soud nakonec prohráli a šli do vězení.

Hodily na zem takový znak a Bany hned zařval: „Já vím, já vím!“ A zmizel. Za ním ještě Žofka, Čegi a Albi. No, donesli nějakej dopis a tam bylo, že máme doběhnout k seníku.

Tam jsme se dozvěděli, že jestli chceme zachránit město před zhoubou, musíme sehnat „zaklínadlo“ a použít ho na mumie.

To zaklínadlo se skládalo z 13 písmen. Ty byly napsány na kartičce a pod nimi vždycky bylo napsáno další místo, kde je další písmeno. Ale po táboře běhaly mumie, ty nás chytaly a patlaly slizem nebo krví.

No a která družina měla to zaklínadlo první, ta ho zakřičela a mumie umřely. Pak jsme z nich otrhali text Atlantského chorálu a šli spát.