Vystoupili jsme ve Žďáře, pod vedením Ády jsme jím prošli a vydali jsme se po modré značce směr Nové Město na Moravě. Po cestě se hrála Eliščina hra.. Když jsme uslyšeli slovo „škorpion“ jsme se museli na místě zastavit a ani se nehnout. Pří zaslechnutí slova „šváb“, jsme si naopak museli rychle lehnout na břicho na zem a kopat nožičkama. Byla to fakt sranda, zvlášť po ránu, kdy bylo poměrně dost mokro. Ještě ničivější než „šváb“ bylo jméno některého člena oddílu… teda alespoň pro něj. Když ostatní totiž uslyšeli nějaké jméno, museli co nejrychleji běžet a tu osobu chytit. A ona nemohla utíkat… No a jak se cítil například Vojta pod horou lidí si myslím dovedete snadno představit.
A tak se šlo, hrálo se a Císko po cestě zkoušel na Významné osobnosti dějin českého státu. Jenomže najednou se nám ztratily čtyři osoby. Byla to Čegy, Vojta, nevím a nevím. Ne náhodou byl každý z jiné družiny. Úkol zněl jasně – najít, ošetřit zranění a dopravit zpátky na louku. Tak jsme šli. Všichni pohřešovaní měli naštěstí „jen“ zlomenou nohu, takže to bylo rychlé – ošetřit, zavolat sanitku a na louku za Mírou. Vyhrály jsme!!! A hned se šlo dál.
Vařilo se u jednoho ze sedmi rybníků, které jsou kousek za Radňovicema. Tam jsme asi hodinu a půl zůstali, házeli žabky, potkali Bájina taťku s Piškotem na kole a potom se mělo dojít po družinách na jeden kopec. Rádce a podrádce nemohl mluvit ani nijak zvlášť pomáhat a já jsem poznala, jak se asi cítil Bebe na Extreme Expediton.
Po nějaké době všichni na kopec šťastně dorazili a hrála se Ádova hra. Šlo o to probojovat se třemi okruhy až k družinovému erbu. Abychom mohli projít okruhem, museli jsme získat papírky od členů ostatních družin a PK. A jak? Šátkovkou. Hra se pořádně rozjela, takže se zanedlouho skončilo v pořadí kluci, kluci, Lišky, Veverky.
A jako po každé hře jsme pokračovali dál. Na jedné louce, kde se všude válely mrtvé myší (Tesák si myslel, že se jenom společně opalujou) jsme si ještě zahráli známou hru na dva týmy s šátkem a pak už se šlo rovnou do Města.