Vlčinec
Přišla k nám již sněhová nadílka, sice nutno říci, že by to mohlo být lepší, ale musíme se spokojit s těmito podmínkami. Jako obvykle sníh chodí ruku v ruce s prosincem a i letos tomu nebylo jinak. A ruku v ruce šel i náš vlčinec s tímto měsícem. Takže vlčata prožila další ze svých vlčáckých setkání.
Jako vždy vlčinec začínal v 16:00 a konal se v naším, všemi milované, klubovně na ulici Malá 194. Hned na úvod zde musím uvést svoje velmi pozitivní pocity, za které můžou právě vlčata. Sešli jsme se ve velmi hojném počtu a i Kondýsek přišel jen o 5 minut později, takže Kondýsku BRAVO, ať ti vydrží :-) Vlčinec měl tentokráte na starosti já a samozřejmě Pepa mě svěže doplňoval. Začal shrnutím městské hry a rozpovídal se i o jedné příhodě o moru v našem regionu, jelikož městská hra vlčat a světlušek byla zaměřena na nemoc zvanou mor a byla sestavená podle pověsti. Až vyprávění skončilo, tak jsem přišel na řadu já a jak mám v oblibě, tak jsem naše milovaná vlčata chtěl něčemu naučit. Zamířil jsem k tématům, která se objevují v závodech pro vlčata a světlušky. Sáhl jsem po problematice, která není zrovna pro některé příjemná, ale dělat se to musí. Abych nechodil kolem horké kaše, tak jsem si zvolil šifrování a snažil jsem se vlčatům vtlouct do hlavy systém mřížkové šifry a nějakou tu písmenkovou šifru. Byl jsem velice překvapen, ale bylo to pochopeno velmi rychle, takže pak jsme jen luštili a luštili a měl jsem radost, že jim to tak pěkně jde. Šifry se nám ale krapet protáhly a tak už nezbyl čas na žádnou hru, protože vlčince je kratší než obvyklá schůzka, tak jsem alespoň přečetli další kapitolu z Knihy džunglí, která se vlčatům moc líbí. No, po čtení už jsme se jen rozloučili, poslali děti domů. Zbývalo jen projednat něco s rovery. To šlo velmi svižně, takže vlčince nám uběhl jako voda a těším se již na další.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít