Oddíl Naděje může prostě vyrazit na svůj další letní tábor v řadě.
Cestu jsme nakonec zvládli bez karambolu i bez deště – to byly největší mé obavy. Na tábořišti nás už čekala hromada batohů a kufrů, kterou nám letos přiblížili rodiče – alespoň touto cestou děkujeme.
No a jak zmizeli rodiče z dohledu, tak se začalo tvrdě makat. Rysi nechtěli věřit, že opravdu chci přestěhovat stany do obvyklého tvaru, na který jsme zvyklí, ale Piškot je přesvědčil že to jde a tak po pár hodinách je na tábořišti pěkný půlkruh kolem stožáru a navíc velký hangár na kola a programový borčus.
Holky zatím zvládly navozit dost jehličí, aby zmizela rozbahněná místa a když Miky se Žofkou zprovoznili kuchyň, měli všichni pocit, že jsou opět po roce čekání „doma“ na Zubíku.
Stěžovat si na počasí by bylo asi v porovnání s předchozím během vlčat a světlušek rouhání, ale taková zima by večer být nemusela. Po rozjezdové večeři – hrachovce – jsme se sesedli kolem ohně a povykládali o pravidlech táboření. Vysvětlili si, co se může, nemůže a musí.
Následující hra plná hádanek a docela i běhání odhalila týmy, ve kterých bude oddíl pracovat v denních i nočních službách. Letos jsou téměř všechny skupinky pětičlenné, tak doufejme že ubude kuchařům práce.
Skupinky jsou tyto:
1.(hlemýžd) Pepíno, Mono, Maky, Pipi, Nika
2.(člověk) Pepa, Ludva, Pidi, Bája
3.(páv) Pavla, Laky, Peťa, Mako, Škráňa
4.(kočka) Xík, Vojta, Matěj, Měli, Danča
5.(zvon) Čegi, Husík, Budu, Míša, Marťan
Hra trvala docela dlouho, ale nikomu to nevadilo, protože první táborová noc většinou nebývá moc o spánku.
Večerka byla ve čtvrt na dvanáct, ale nejukecanější dvojice Maky s Čegi uléhala po vydatném trestném běhání (u kterého mimochodem podváděly – však já si to s nima vyřídím) až o dost později za hlídky hombreho Pepy.
Noční nejnižší teplota hlášená hlídkou byla 7 stupňů.
Dobrou noc.