Tak takhle to vypadá když nechám chvilku notebook bez dozoru :). Ale jinak má Vojta v podstatě pravdu, jen vás připravil o trochu napětí a vše provalil na začáteku.
Dnešek začínal jako každý den ranním sluníčkem. Sluníčko nás provázelo i po nástupu při společném focení, které bylo samo o sobě dost akčním programem. Můžete posoudit z fotek ve fotogalerii – snad je tam Kajman uveřejnil. Jen bohužel na ten laktos (Vojtův laktos) už moc času nezbylo.
Ještě zajímavější byl program číslo 2. V lese proti týpí prý mají totiž sklady nepřátelští vojáci, kteří z materiálů tam uskladněných staví lodě. Jsme dost chytří, abychom se s jejich loďstvem nepouštěli do bojů na vodě, ale proč si od nich ze skladů nevypůjčit materiál a tím je oslabit a naopak vybudovat a posílit vlastní loďstvo.
Nápad dobrý, ale provedení nepatřilo mezi nejjednodušší – vojáci bránili své sklady hlava nehlava a to skoro do písmene. Boje s meči byly totiž opravdu kruté (vím o čem píšu po zásahu od Marťana jsem se probíral k životu dost dlouho – pánové chápou). Vše bylo ale v rámci bezpečných mezí až do doby, kdy se nepřátelský voják Teo dal na ústup – nebo že by někoho honil? To už se jen stěží dozvíme, protože on sám už si na to nepamatuje. Zkrátka přehlídl provaz ohraničující území a tak se stalo to, co Vojta prokecl už na začátku – malá tržná rána na nose – od provazu pohmožděná část tváře a bohužel při pádu i zlomená ruka. Hra tedy hned skončila, Teo byl po základním ošetření dopraven do nemocnice a zpět se vrátil bohatší o sádru a tři stehy… Tak takhle nějak my si tu žijeme.
Z nemocnice jsme se vrátili právě do konce poledňáku a velkého chaosu – oddíl se živelně balil do batohů, naskakoval na kola a odjížděl vstřic nečekaným zážitkům. Původní program: Teorie bojové taktiky – který se měl odehrávat ve spacácích – byl zrušen.
Odjeli jsme tedy jako čtyřkolový doprovod na místo praktického výcviku do Podolí. Úkol zněl jasně: zkouška získá ten, kdo vydrží běhat ve stejném tempu jako Atrei s Cískem a Adamem. První výběh na Hrádek vyřadil asi třetinu účastníků hned na první metě – konkrétně u prvního pití (cca 300 metrů od startu) a pak už odpadával jeden za druhým. Konečný počet výběhů ze zastavil na čísle 3 – což ovšem nikdo z účastníků dopředu nevěděl. Nejlepší výsledek u holek podala Anička, která „vytuhla“ těsně pod vrcholem při posledním výběhu – ale super výkon. Zkoušku splnila dále ještě Bája – zaklínačka a Maky – protože limit pro holky byl 2 výběhy. Nebyla to tedy opravdu žádná sranda – pot se ze všech lil, těžko se dýchalo, v dalších kolech už vás tížil meč a dále batoh a přilba. No Ti co to dokázali mohli být právem hrdí na svůj výkon: Laky, Pepa, Vojta, Budu, Ludva. Gratulujeme.
Po návratu, který samozřejmě trval o dost déle než cesta tam, byla pauza na oblíbený úklid věcí a stanů a pár slečen stihlo sprchu.
Asi aby byly čisťounké na stavění brány, rozhledny, držáku na družinové vlajky a sedátek u ohniště – prostě program věnovaný táborovým stavbám. Dorazil i Piškot, který místo domluvené rady stavěl rozhlednu – a šlo mu to externistovi :).
Také nás navštívila paní doktorka, zkontrolovat kryplíka Máčku, která odpadla na tzv. „karahý“.
A zároveň s tímto musím rychle poděkovat za babičkou dovezené buchty. Letos se vůbec zdá, že se babičky (a nejen ty) trumfujou. Miky už začíná na jídelníček pomalu psát: babiččina pochoutka :). Rekord ovšem drží babička Žofka – nebo Žofky? :) – 7 plechů!!! Dík patří všem ostatním – Šimkům, Chytkům, Bendákům a paní Mlynářce – snad jsem na nikoho nezapomněl.
K večeři měl být špíz, ale nakonec to byl materiál na špíz servírovaný do ešusu zároveň se špejlí – aby byla dodržena přesnost táborového jídelníčku. Tu si potom Atrei málem vrazil do krku, když jsem hromovým hlasem zařval na Čegi že užívání mečů je mimo program zakázáno (ale chápal jsem, že chtěla nařezat Piškotovi).
Večerní program nazval Císko dezercí – nevím proč – nebyl jsem tam, ale tipuju, že chtěl dezertovat mimo tábor, aby někde sehnal svůj oblíbený šampón :). Tím nás totiž jednou uzemnil ve srubu, když jsme svolali mimořádnou radu a on se rozčiloval, že mu vystydne voda na vlasy a k tomu ještě dodal, že bude muset některý den vyrazit na nákupy pro speciální šampón, protože jiný prostě používat nebude a už vůbec ne půjčený námi, kteří se mu proto smějeme :). Ne, vážně, jednalo se o plížičku a prý velice vydařenou.
A pak už jen spát a spát a spát.