Tábor 2006 - Cesta kolem světa

První den byl ve znamení odjezdu a zabydlování. Sešli jsme se jako každoročně ve 14:00 u klubovny. A po rozloučení a naložení věcí do auta jsme mohli vyrazit na čtrnáctidenní táboření. Na tábořiště jsme dorazili kolem čtvrté hodiny. Hned jak jsme přijeli začalo velké stěhování. A pak jsme také museli nanosit spoustu dřeva a šišek, které prý nejlépe hoří. A také se podívat, kam se smí a kam se nesmí.
Po večeři, jsme se vydali na malou procházku po okolí a když jsme přišli, tak nás čekalo překvapení. U jídelny stáli pánové v obleku a zvali nás na slavnostní banket. Tam se ale nechodí v teplákách. Tak rychle se převléct a hurá do víru zábavy. První nás uvítal Willy Fog se svými sluhy Čikem a Barnabášem, kteří se o nás celý večer starali. Ke konci večera se najednou Willy Fog začal s někým domlouvat a jak jsme zjistili, domlouval se s ním o tom, že prý nedokáže obejít svět za 12 dní.. To neměl říkat. Sázka byla na světe. Willy nás požádal, zda bychom se nevydali s ním.. A tak začala naše táborová cesta kolem světa.

První překvapení dnešního dne mě čekalo ráno, kdy holky kolem čtvrt na šest začaly povídat. Potom se začaly trousit na záchod a na zpáteční cestě navštěvovaly okolní mluvící stany. Takže na budíček v sedm hodin byli téměř všichni vzhůru.

Dál nás čekala rozcvička, na které Willy děti rozdělil do skupinek na modrou (Janča, Anička, Kenny, Patrik, Orloj, Štěpán, a Červ ), červenou (Bugi, Bizi, Bája, Davča, Kuba a Matrin), žlutou ( Maruška, Marťa, Zajda, Lanysta, Filda, Pavel, Honzík) a zelenou ( Woody, Kačka, Hermi, Vesy, Bobr, Michal, Luboš). Dál pokračovalo ranní slůvko a snídaně.
Další překvapení mě čekalo na raním nástupu. První vlajková četa byla složená ze starých mazáků (Mařenka, Davča, Hermi a Zajda), člověk nechtěl věřit vlastním očím, když vlajku na stožár věšeli s kamenou tváří červenou nahoru.

První program byl ve znamení zabydlení a největším úkolem bylo vyrobit si označení stanů a dodělat chybějící poličky.

Druhý program nováčci zjišťovali, co všechno musí umět na zkoušky, holky, co jedou v září na celostátní kolo ZVASu si osvěžovaly vědomosti a ostatní čistili strouhu kolem tábořiště, i když třeba Kenny si to popletl a snažil se strouhu spíš znečistit, nebo že by se ta holinka do bahna dostala náhodou?

V třetím programu jsme se dostali s Willym do Francie. Seznámili jsme se s jedním ze třech mušketýrů, d´Artagnan. Kterého pomocí lsti kardinál Rischelie unesl a uvěznil ho. Samozřejmě to Willy Fog nemohl nechat jen tak a hned jsme se vydali ho zachránit. Zabralo nám to sice i část čtvrtého programu, ale nakonec jsme ho dostali z vězení a odměnou nám za to byly šátky podle barev skupinek (před táborem jsem si myslela, jak je děti využijí, ale myslím, že jsme jim spíše měli pořídit barevné pláštěnky, než šátky proti slunci).

V pátém programu přišel na návštěvu sám veliký stavitel Aifel, dozvěděl se o naší cestě a tak se nám rozhodl pomoci tím, že nám dal návod na stavbu voru.

Čas se nachýlil a je čas jít spát… Dobrou noc…

Hned ráno, na rozcvičce, jsme se dostali do další země, Itálie. Konečně jsme zjistili, kde se berou špagety. Žádné složité připravování, ale rostou pěkně na stromech a rovnou i uvařené.

V prvním programu se děti vydaly na cestu po okolí. Ale najednou uprostřed vycházky padly do léčky otrokářům, kteří jim zavázali oči a provedli je po pár úkolech, na zjištění jejich dovedností. Všichni se úspěšně stali zdatnými otroky a tak mohli do gladiátorské arény. Ale až po svačině.

A je tu druhý program a s ním již zmiňované gladiátorské zápasy. Gladiátoři se dělí na muže a ženy, a Ti se musí utkat ve férových zápasech, jeden na jednoho, jsou tři kola, v prvním se bojuje na lopatky, poté si musí sebrat tři kolíčky a nakonec vytáhnout šátek. Do dalšího kola postupují Ti nejlepší a už se jen vytahuje šátek. Naštěstí se děti díky vítězům z otroctví vykoupily a tak mohl den normálně pokračovat.

V dalším programu jsme se vydali koupat. Že by byl pařák to sice nebyl, ale děti byly tak rozehřáté, že se musely trochu zchladit. Takže honem do plavek, vzít si pití, ručník, kolo, helmu a může se jet, směr Luž. Jen jsme přijeli, už se všichni viděli ve vodě. Ale nejdřív se muselo udělat pořadí v jakém se půjde do vody a také dvojice, které se ve vodě budou hlídat. A ještě jedna podmínka. Nesmí se potápět. A ani na souši jsme se nenudili. Někteří odpočívali, nebo hráli hry a Michal si stavěl vor, který těsně před tím než jsme odjeli vypustil na dalekou cestu po Luži.

Koupání se trochu protáhlo, takže jsme se nevrátili přesně na svačinu. Ale jen jsme si schovali kola do hangáru, začalo pršet. Ještě že ve čtvrtém programu byly v plánu odborky a příprava na nováčkovské zkoušky, kterým déšť nevadí.

Na pátý program naštěstí přestalo pršet, takže jsme si ho mohli pořádně užít. Přišla za námi archeoložka, která prozkoumává slavné Pompeje, ale měla problém, některé zkamenělé lidi nemohla poznat. Takže jsme tu od toho my, abychom jí pomohli. Byly tu sochy jako, modlící se žena, čištění zubů, na WC, zpěvačka a jiné. Až všichni došli, nezbývalo nic jiného než se vydat do spacáku spát.

Ráno jsme se probudili jako každý den v sedm hodin, šli na rozcvičku, poslechli si ranní slůvko, posnídali a pak nás čekal první program. Protože jsme se dostali do Kyrgystánu, zkusili jsme si na vlastní kůži, jak je jejich život těžký. Dostali jsme do skupinky krabičku sirek a úkolem bylo ji v Řečici za něco vyměnit, to dále měnit, až budeme s výměnou spokojeni, můžeme se vrátit. Asi největší úlovek přinesli žlutí, kterým se podařilo proměnit krabičku sirek v sadu porcelánového nádobí – šest hrnečků, šest podšálků a šest talířků na zákusky. Ale i ostatní skupinky donesly spoustu úlovků, i když zanedlouho většina z nich rychle zmizela v jejich břiše.

První program byl prodloužený, takže druhý program začínal o něco déle. Přišel za námi Kyrgystánský zemědělec, takový starý muž a že má problém. Pěstuje bavlnu, ale letos se mu nějak přemnožila a začala napadat i okolní rostliny, především smrky. Je nutné to sesbírat, ale pozor na strážce, hlídače, kteří si tuto bavlnu přivlastnili.

Dnes vyjímečně byl, k radosti všech, i krátký program o poledním klidu. Bylo třeba se rozdělit do skupin, aby mohl proběhnout třetí program, a co že to bylo? No turnaj o světový pohár. Skupinky byly, Afrika, Amerika, Evropa a Asie.

Už je tu třetí program a první zápas mezi kontinenty. V čem? V Ringu. Co že to je? Připomíná to volejbal, hraje se přes síť, každý team má gumový kroužek a ten se hází přes síť, když kroužek spadne na zem, přestává se s ním hrát a soupeř získává bod. Myslím, že hra se ujala, protože jen bylo o poledňáku hezky, už u někoho z roverů byla Kačenka nebo Woody a chtěly půjčit ringo kroužky.

Po svačině za námi přišel Willy Fog, že pro nás hodiny výtvarné výchovy u jedné známé umělkyně. A tak jsme se za ní vydaly. Dnes si pro nás připravila velice zajímavou činnost. Když jsme sbíraly tu bavlnu, tak jsme měli možnost si z ní udělat oblečení. Každá skupina dostala velký arch papíru a mohli využít co je napadlo, ale podmínkou bylo, že se na oblečení musí objevit něco z bavlny. A tak jsme se do toho pustili. Všechny modely byly tak pěkné, že mě docela mrzelo, že jsou jen papírové a ne z látky.

V pátém programu za námi přijel Šerif potápěč. Dozvěděl se o naší cestě a přišel nám povědět, jak vypadá podmořský svět a co všechno potřebuje potápěč. Bylo to velice zajímavé povídání, že se nám ani nechtělo jít spát.

Dnes jsme v Indii a správný Ind se věnuje rozjímání, takže i my jsme dnes na rozcvičce rozjímali.

První program byl v duchu odborek a příprav na nováčkovské zkoušky.

Hned po svačině za námi přišel majitel veliké dopravní společnosti v Indii. Zeptal se nás jestli bychom u něj na chvíli nechtěli pracova. Má spoustu zákazníků a málo Rikšařů, takže bychom se mu docela hodili. Samozřejmě jsme souhlasili, ale abychom mohli jezdit, potřebujeme řidičské oprávnění. Vydali jsme se za úředníkem, a ten nám řidičské oprávnéní podepsal, tedy podle jeho slov šišišák. A když byly všechny šišišáky podepsané mohli jsme se vydat na cestu za zákazníky, pěkně je slušně chytit, pozdravit a dopravit na místo, kam chtějí. Bohužel tento program musel skončit dříve, neboť začalo pršet.

V třetím programu nás postihly ničivé monzuny. A to doslova. Netrvalo dlouho a začalo doopravdy pršet

Protože ve čtvrtém programu opět pršelo, museli jsme vyrazit na dřevo a řezat sekat.

V pátém programu jsme málem ztratili Willyho Foga. V Indii je mnoho morových epidemii a Willy se napil ze špatné studně. Rychle jsme ho odnesli za šamanem, který zvládne vyléčit každý neduh. Přišli jsme na poslední chvíli. Lektvar na mor ale není tak jednoduchý, je k tomu potřeba spousta bylinek, pro ty jsme se museli vydat. A když jsme přišli, mohlo se začít léčit a povedlo se. Willy se uzdravil dokonce tak dobře, že na sebe skoro vylil celý kotlík horkého lektvaru. A když se vzpamatoval, vzpomněl si, že potkal jednu dívku, která je také nakažená. A jestli bychom ji nemohli zachránit. Poslal pro ni Barnabáše. Dívku léčitel také vyléčil, a když se probudila, prozradila nám, že se jmenuje Romi. A tak jsme měli dalšího společníka na cestě.

Celou noc nám pršelo a tak bylo probouzení trochu mokré. Ale naštěstí nepršelo a tak hurá na rozcvičku.

První program jsme opět věnovali odborkám a hlavně přípravě na zkoušky a podzimní závody. Jen Marťa měl jiný program, musel se balit. Měl jet na dovolenou a v dalším programu si pro něj přijel tatínek.

Druhý program přišla vyděšená Romi, že chtějí zatopit údolí u Tří soutezek, kde se nachází mnoho vesnic a jejich obyvatele odmítli upozornit a vystěhovat. Tak jsme se je vydali zachránit. Ale do území můžete pouze s oprávněním, které jejichž počty jsou omezené na dva pro skupinu. Samozřejmě se tam můžete vydat i bez oprávnění, ale to si pak nepřejte potkat strážníky. Ale děti jsou šikovné a tak se jim podařilo většinu obyvatel zachránit.

Po obědě jsme se vydali na rýžové plantáže jednoho místního obyvatele. Potřeboval vytvořit zavlažovací zařízení, které by přivedlo v tomto suchém období vodu k jeho rýži. Děti nejdříve spojily 35 plastových lahví za sebe, s jednou běhali do nedaleké studny pro vodu a tu do vzniklého kanálu vlévaly. Po chvíli, na konci kanálu opravdu vytékala voda.

Ve čtvrtém programu jsme si měli zahrát mezikontinentální turnaj ve Frisby. Ale opět pršelo, takže jsme místo toho, navštívili starou čínskou pyramidu, která ještě nebyla prozkoumaná a tak v sobě skrývala mnoho pokladů. Úkolem bylo projít co nejvíce políček a hlavně dostat se včas k východu. Nakonec se ven dostaly jen dvě skupinky ze čtyř.

V Číně je velice mnoho vzácných věcí, ale bohužel většina z nich nemůže za hranice. Takže jsme se pokoušeli v pátém programu tyto vzácné věci, jako je špendlík, hrneček nebo kolík propašovat přes celníky. Ti naštěstí mají omezený čas na kontrolování. Celý program pršelo jako z konve, takže jsme po skončení všechno rychle nanosili do sušárny, převlékli do suchého a honem spát.

Dnes ráno jsme si trochu pospali. Tolik pršelo, že jsme museli zrušit rozcvičku a tak se vstávalo a ž o půl osmé.

V prvním programu jsme museli nejdříve nanosit dřevo, protože v tomhle vlhkém počasí se dřevo spotřebovává mnohem rychleji. A potom jsme se dozvěděli, že večer bude porta, neboli „veselák“ a vstupenkou na něj je divadlo. Nějaké představení, které si družinka sama vymyslí. Začalo veliké přemýšlení a nacvičování.

Druhý program za námi opět přišla slečna umělkyně. Tentokráte jsme vytvářeli návrhy na moderní ZOO, kterou chtějí postavit v Austrálii. Ale nemá to být ZOO pro normální zvířata, ale pro nové druhy budoucnosti. Zanedlouho vzniklo mnoho nových druhů jako kočkočáp, žirafojezevčík a jiné.

V třetím programu se udělalo trochu hezčí počasí, takže jsme rychle šli hrát frisby. Ale asi po hodině opět začalo pršet. Alespoň byl čas na vylepšení družinových divadel.

Hned po svačině přišly dvě dámy z Australské televizní společnosti, jestli bychom si nechtěli vyzkoušet novou televizní hru, ještě předtím, než se dostane do televize. Kdo by si nechal něco takového utéct? Čekalo nás mnoho úkolů. Všechny souvisely se slovy. Například, poznat, které zaměstnání zástupce družiny předvádí, nebo napsat povídku, která obsahovala slova – lampión, kráva, vlajka, fixa. Velká soutěž se dobrala konce a i tato soutěž získala svého vítěze.

Po večeři konečně přišel na řadu dlouho očekávaný „veselák“. Nejdříve se v jídelně odehrály divadla, a že se bylo na co koukat. Viděli jsme pohádku Červený Mr. Bean v podání červených, dobrodružství z noční hlídky od zelených, Asterixe, Obelixe a misi Kleopatra od mordých a tajemství mumie od žlutých. Potom jsme se přestěhovali do tee-pee, kde se nám představilo Roverské trio, po jejich vystoupení jsme zpívali, co nám hlasivky stačily a pak honem spát.

Protože je neděle a to je odpočinkový den, tak i budíček je posunutý až na osmou hodinu.

Hned po snídani nás potěšilo i počasí, neboť se ukázalo sluníčko. Všichni z něj byli nadšení a po těch propršených dnech to byla milá změna. První dva programy byly věnovány nováčkovským zkouškám a jak už je zvykem, těchto zkoušek se účastní všichni členové tábora. Čekalo nás šest stanovišť, skautské znalosti, zdravověda, rostliny, zvířata, skautské dovednosti a znalost České republiky. Výsledky nás opravdu překvapily, protože spousta nováčků byla mnohem lepších než někteří staří členi.

A už je tu odpoledne a umývání. Ale já a Aničkou jsme měly jiný program. Anička měla teplotu, oteklou nohu, takže jsme se ori jistotu vydaly do nemocnice, naštěstí to nebylo nic vážného, takže jsme se stavily ještě domů umýt a mohly jsme se vydat zpátky na tábot. Když jsme se vrátily, čekalo mě překvapení. Umýt se stačily jen holky a když měli přijít na řadu kluci, tak se zničila k velké radosti většiny kluků pumpa. Tak alespoň umýt nohy.

Než jsme se nadáli byl tu večer a s ním slavnostní slibový oheň. Přijeli za námi zástupci z oddílu, aby pozvali ty, kteří přecházejí ke starším na zahajovací oddílovku. Bohužel, večer začalo pršet a tak bylo velice těžké zapálit slavnostní oheň. Ale nakonec jsme to zvládli.

Na dnešní den byla na plánován celodenní výlet, ale bohužel od rána pršelo a přestalo až dlouho po půlnoci. Nastalo velké dilema, vydat se na cestu, nebo ne? Nakonec jsme zůstali v táboře, protože v tomhle dešti by to bylo o zdraví.

První program jsme věnovali dřevu, abychom ho měli hodně na sušení. Jen Anička měla program jiný. Chystala se domů. Otok na noze ne a ne splasknout a teplota se opět šplhala k 38 stupňům.

Druhý program bylo třeba děti zahřát, protože byly po celotýdenním mokru pěkně promoklé. Měli na výběr, buď mohli jít do sušárny, nebo do stanu a pokud možno neměli vycházet ven. Avšak zkuste si udržet tolik dětí na jednom místě, takže pořád někdo běhal se napít, potom na záchod. Ale svůj účel program splnil, alespoň trochu se zahřáli.

Po obědě jsme se vydali jsme se zachránit cestovatele Emila Holuba, který nám napsal telegram, že se ztratil někde v Africe a co je horší, že ztratil i mapu. Vydali jsme se tedy návštívit Africké kmeny, které navštívil i cestovatel a snažili jsme se zjistit co nejvíce informací o tom, kde by se mohl nacházet. Kmeny byly celkem čtyři a každý nám dal útržek zprávy o tom, kde by mohl být. Vyšlo nám, že by měl být u studny. Ale zbyl po něm jen dopis, ve kterém stálo, že mapu našel, že se nám omlouvá.

Čtvrtý program jsme se zaměřili na odborky, aby si i nováčci mohli nějakou splnit. Avšak stále pršelo, takže byly omezené možnosti, jakou odborku splnit.

Na pátý program jsme se sešli v tee-pee a tam jsme až do večerky zpívali a zpívali.

Na rozcvičce jsme se setkali s pravými fotbalovými trenéry, kteří se nás připravovali na nadcházející fotbalové utkání.

Po snídani jsme se věnovali odborkám a pak měl přijít na řadu fotbal. Ale opět pršelo, takže se žádný turnaj nekonal a přišla nás navštívit umělkyně. Jsme v Brazílii, a ta je známá svými karnevaly v Riu de Janeru. Ale na správný karneval je potřeba maska. Proto jsme si i my nějakou vyrobili, kdo ví, kdy se bude hodit.

V třetím programu jsme se vydali na expedici po pralese a učili jsme se střílet za vzduchovky.

Čtvrtý program za námi přišli dva bojovníci Cortéz a Montezuma. Vedli spor o Peru, každý si na něj dělal nárok a od toho jsme tu byli my, abychom tento spor vyřešili. Rozdělili si nás mezi sebe, takže proti sobě bojovali zelení a žlutí a na druhé straně byli červení a modří. Tyto teamy si na svém území někde schovali vlajku svého vůdce – buď Cortéze nebo Montezumy. Úkolem bylo tyto vlajky získat.

V pátém programu jsme mohli využít své masky, navštívili jsme malý karneval v Riu, seděli jsme kolem ohně, opékali párky, zpívali. A večer jsme zašli na divadlo, které nám zahráli roveři.

V noci nás najednou začal Willy Fog s Romi probouzet. Na celnici nás odmítli pustit dál, podepsat nám naše cestovní pasy a tak nám zbývalo jediné. Proklouznout přes hranice kolem celníků. Nakonec jsme to všichni zvládli, tedy až na Barnýho, kterého dostali.

Ráno na rozcvičce jsme se octli na Mexické poušti a měli jsme těžký úděl balónku, který se snaží proletět mezi kaktusy. Vypadalo to tak, že k jedné noze byl přivázaný balónek a druhá noha byla kaktus, který ničí ostatní balónky, docela zábavné bylo, že některé balónky měli takový strach z kaktusů, že praskly dřív, než se k nim kdokoliv přiblížil.

V prvním programu jsme si zopakovali naše divadla. Přeci jen mají za chvíli přijet rodiče a byla by škoda, kdyby je neviděli. Říkala jsem si, jak se budou všichni měnit na těch původních jen drobnosti, to co se jim nepovedlo, ale nejspíše měli pocit, že se jim nepovedlo celé a tak začali vymýšlet scénky nové. A zatímco vymýšleli, já a Michal jsme se vydali do nemocnice na rentgen, naštěstí byly naše obavy plané, takže jsme se snažili co nejdříve vrátit, přeci jen v druhém programu jsme hráli fotbal a Michal se nemohl dočkat, až si zahraje. Naštěstí bylo krásně, takže jsme si opravdu pořádně zahráli.

O poledním klidu se nám podařilo opravit pumpu, takže se kluci v třetím programu, chtě - nechtě vydali do sprch a pořádně se umyli. Ostatní šli na dřevo a šišky a potom plnili odborky. Největším úkolem však bylo najít části z Barnabáše, které celníci poházeli po okolí. Bez nich bychom ho těžko vyléčili. Naštěstí se nám podařilo najít všechny, takže má Barny šanci na uzdravení.

Hned po svačině jsem nevěřila vlastním očím. Nemocná Anička se uzdravila a vrátila se za námi na tábor.

Čtvrtý program začal velice nemile. Padli jsme do léčky a zajali nás do Mexických dolů. Práce to byla namáhavá. Museli jsme nosit suroviny z místa na místo. Po snídani nás otrokáři vzali na procházku, ale museli jsme být svázáni po skupinkách.


Po večeři jsme se odebrali k ohni na malý večírek. Za odměnu, že tak dobře pracujeme, zpívalo se. A pak konečně přišlo vysvobození, objevil se Zorro a slíbil že nás zachrání. Každý jsme dostali svíčku a úkolem bylo sfouknout svíčky všem otrokářům a hlavně jejich hlavnímu světlonosiči. Zpočátku to nebylo tak jednoduché, ale nakonec jsme se probojovali na svobodu. Hned se nám lépe usínalo.

V prvním programu jsme měli předposlední možnost, dodělat si odborky.

Druhý program byl velice zajímavý. Jak každý ví, USA má všechno nač so vzpomenete, mimo jiné i ropu, takže jsme se učili ji těžit a ono to není jen tak. Člověk se namáhá a oni ho pak klidně zavřou do vězení. Z něj se samozřejmě můžete dostat jen úplatkem – ropou. Je to velice složitý systém.

Po obědě jsme se vydali na louku a zahráli si po dlouhé době Buldoka a mrazíka. Zrovna byla pauza na pití, ale to došlo. A přišlo se na to, že došla i pitná voda. Což je docela problém, zrovna začalo být pěkně, takže se tentokráte program musel změnit ne kvůli přebytku vody, ale kvůli přesnému opaku.. Naštěstí v Řečici mají dost pitné vody a jsou tam velice hodní lidé, takže nakonec jsme měli alespoň trochu vody v kanystrech a zanedlouho přijel i pán plnící cisternu.

Po svačině, se spoustou šťávy, se v kuchyni objevily dvě roztodivné paní. Vykládaly si o tom, tak jejich muži musí bojovat ve válce Sever proti Jihu, potom rozebíraly, co přidávají do Chilli noc carne. Jedna mrkev a druhá papriku. Nemohly se dohodnout a tak se to rozhodly vyřešit spor po vzoru svých manželů malou válkou. Každá má pole, kde pěstuje svou oblíbenou plodinu a tak si nás vypůjčily do svých služeb, abychom jim pomohly zničit záhonek té druhé. Ale po hodině námahy dámy zjistily, že je tato válka úplně zbytečná, rozhodly se pro příměří a začaly do Chilli con carne dávat mrkev i papriku.

Večer jsme se chystali na loď ale museli jsme si opatřit lístky na loď. Což nebylo vůbec jednoduché. Čekala nás spousta úkolů v podobě hádanek. Nakonec se sečetl počet správných odpovědí do skupinky a výsledky byly jasné zelení spí ve třetí třídě, tedy v jídelně, červení vybojovali druhou třídu – hangár a žlutí s modrými v první třídě spali pěkně ve stanech.

Ráno jsme vyběhli jako vždy na rozcvičku a když jsme se vraceli, čekala nás neobvyklá podívaná. Barnabáš ležel na operačním stole u něj chirurg a vracel mu do těla to, co mu chybělo. Operace se povedla. Hurááá, Barnabáš to přežije. Ale zatím si ho musejí nechat v nemocnici a propustí ho až o půl třetí odpoledne.

My jsme se mezitím pustili do balení věcí a hlavně také docvičení divadla.

Druhý program Willy usoudil, že máme ještě dost času a tak si můžeme dovolit malou zajížďku. Nedaleko je totiž jeden ostrov, kde dříve žili piráti. Určitě stojí za to se tam podívat dnes už tam žádní piráti nejsou. Bohužel v tom se Willy pořádně spletl, nejen že tam piráti jsou, ale kolik. Zajali Willyho a nutili nás do různých věcí, třeba postavit jim vesnice na jejich ostrově, nebo jim připravit oběd. Naštěstí se nám podařilo na poslední chvíli se vzbouřit, osvobodit Willyho a utéct. Ale pořádně nás zdrželi o celou hodinu. Willy začal být nervózní, takhle to do Anglie nestihneme včas. Navíc se asi něco stalo s Barnabášem, půl třetí dávno odbila a on se stále nevrací. Jaké nás čekalo překvapení, když přijel o hodinu déle a tvrdil nám, že přijel včas. Pak nám to všechno došlo – zapomněli jsme na časový posun.

Třetí program už byl ve znamení nervozity, v pět mají přijet rodiče a každý už se těšil, až za ním právě ti jeho přijedou. Dlouhou chvíli jsme si krátili na louce, kde jsme hráli buldoka, mrazíka, telefungen a než jsme se nadáli bylo pět hodin a pomalu se začali trousit první rodiče.

Všichni jsme se sešli až o půl sedmé, kdy byl nástup, výjimečně před večeří a Willy Fog zde pozval všechny na závěrečný banket, který začíná v sedm hodin.

V sedm hodin jsme se sešli u kruhu,kde už čekal pán, který se s Willym vsadil a hned se začal vychloubat, že sázku vyhrál. Pěkně se spletl a nechtěl věřit svým očím, když Willyho, Romi, Barnabáše a Čika viděl vystupovat z auta. Neunesl prohru a raději zbaběle utekl. Pro něj večer končil, ale pro nás začínal. Na řadě byly scénky, které si děti přichystaly a na závěr si rodiče museli vybojovat možnost přespat v táboře. Hrála se svíčkovaná, ale i když se to zdá nemožné, rodiče proti dětem neměli téměř žádnou šanci a tak si tábor děti uhájily pro sebe a rodiče šli spát do vlastního, malého stanového tábora.

Tento den se odjíždělo domů. Ráno jsme se vzbudili jako obvykle v sedm hodin. Posnídali jsme a o půl deváté byl závěrečný nástup. Myslím, že letošní tábor byl opravdu pěkný. I přes škaredé počasí, jsme to zvládali a hlavně děti mě potěšily, protože ty to zvládaly nejlépe. Už teď se těším na další tábor. Na závěr snad jen slovo nejdůležitější – Děkuji.