Jakožto doprovod Rysů musím říct, že jsem měl co dělat, protože Pepa Rysi nešetřil a tak jsme společně s Lakym a Vojtou svištěli tak čtyřicítkou a při průjezdu rodným Radešínem mi vstávaly vlasy hrůzou.
Podmínkou tohoto výletu bylo nesesednout či nespadnout z kola a tak stanoviště která jsme potkávali byla velkým zpestřením a doteků a pádů na zem přibývalo. Takto postupně bloudíce a plníce úkoly jsme dorazili až ke Sklenskému rybníku, kde se postupně setkaly všechny družiny. Léňa nám nechtěla věřit že to, kde jsme zastavili je chata Baronka, kde jsme byli na jedné z výprav – vždyť tam to přece vypadalo úúúplně jinak. Část odvážlivců vlezla do ne úplné teplé vody, ale osvěžení to bylo příjemné. Po pauze na baštu jsme opět nasedli na „koně“ a známou zkratkou jsme byli za půl hoďky v táboře.
Musím upozornit na pokroky, kterých jsem si u mnohých všiml. Třeba taková Danča a Měli, které měly problém dojet první den na tábor na Zubíku dnes vesele dupaly do pedálů a když je chtěl člověk předjet, tak to nebylo nic jednoduchého. Holt asi táborový vzduch dělá divy :).
Po obídku a polední relaxaci mi utkvěla v paměti hlavně příprava slibového ohně – který byl vymakaný do detailů a hlavně nezapomenutelné rozhovory s nováčky, kteří se odhodlali slibovat.
Stáli jsme s Teem nahoře na louce, koukali na každou novou tvář, která k nám přicházela od tábora a v hasnoucím světle končícího dne a snažili se vysvětlit co to vlastně slib je. Nejedná se jen o jakási slova, která je vhodné umět nazpaměť, ale je v tom daleko víc. A tak Teo i já vykládáme střídavě o nováčcích, střídavě o nás, jak se nám daří či nedaří plnit to co jsme před lety slíbili. Já se v myšlenkách vracím na tábory posledních šesti či sedmi let, kdy jsem takhle rok co rok seděl s nováčky na skále nad lomem v Toulovcových Maštalích, procházel se po rozsáhlých loukách na táboře na Polné nebo stál právě zde na Zubíku. Tolik lidí, tolik tváří, kde je některým konec? Vzpomenou si někdy i oni? Alespoň že část si s Piškotem odvedeme „na červených sňůrách“ o stupínek výš v pomyslné skautské hierarchii.
Teď je tu se mnou i Teo – nový budoucí vůdce oddílu, kterého čeká stejný „osud“ :) – dobře se myšlenkama a slovama doplňujeme, ale i tak se tyhle naše pohovory protahují až do 22:00. Chudáci oddíláci už musí být nervózní. Slibující jsou tito: Nika, Mates, Danča, Mono, Škráňa, Marťa a Peťa. Jediný kdo nebyl připuštěn ke slibu byl Budu, protože se mu nepodařilo složit Nováčkovskou zkoušku – nutno říct, že jeho leností – což mě mrzí a dvojnásob proto, že je mu to jedno. Od září přijde do oddílu opět jako nováček a tento večer musí trávit ve stanu.
Do táborového kruhu vstoupili oddílovou branou postupně všichni slibující a slib proběhl se vší potřebnou vážností a slavnostní atmosférou. Snad se jim tento zážitek zapíše hluboko a budou ho mít na paměti celý život. Na závěr zazněla skautská večerka a hloučky se postupně tiše trousily do stanů. Jen pár zasněných duší jsem musel od zadívání do plamenů vyprovodit.
Opravdu hezký a vydařený večer.