okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 29. 8. 2006
článek číslo 484
autor: Zdeny

 

XIII. táborový den - návštěvák

Probuzení do pátečního rána nebylo příliš příznivé, protože lilo jako z konve (s ohledem na letošní rok bych toto rčení možná předělal na: lilo jako na táboře světlušek a vlčat).
První program byl ale nekompromisní. Co si oddíl včera večer nasliboval, to také musel dodržet. Včerejší večerní program se totiž jmenoval: SLIBY. Šlo o to slíbit že udělám něco nenormálního, zajímavého, atraktivního – čímž zaujmu porotu a ta mi můj slib oboduje. V případě že se podaří slib splnit, bodové ohodnocení zůstává na kontě družiny. V opačném případě se odčítá i s úroky. Všichni se tedy na tento program opravdu těšili :).
A tak byl den zahájen tím že Mako budila zájemce s čajem a vlídným slovem – tento slib dodržela, všichni si ho pochvalovali. Husík zase odvážně vyrazil do bláta po čtyřech a vydržel tak celý program. Mako se sice buzení zadařilo, ale i tak dodržel Tulda svůj slib a hodil ji do bahňáku. Ludva zase vymáchal svůj obličej v blátě, Pepíno snídal ve čtyřech metrech nad zemí, Máčka se zamaskovala tak, že ji nikdo nepoznal no a spousta další slibů – více či méně vydařených.
Následný program byl více než vhodný, protože jím bylo velké mytí.
Už jen se rychle naobědvat, přichystat šipky, ať rodiče trefí do tábora a pak už je jen očekávat s hladovýma očima. Do pěti však času dost, proto stihl Atrei ještě chvilku svůj hudební klub a nacvičoval s dobrovolníky jeden hudební kousek na večerní oheň s rodiči.

Konečně rodiče dorazili a všichní ví jak to vypadá – po tábořišti zmatek, spousty buchet, po chvilce už otrávené obličeje dítek, kterým se pochvilce zastesklo po táborové „svobodě“ :).
Každopádně ti nejvěrnější rodiče vytrvali až do večera a dokonce se dobrovlně zapsali na seznam zájemců o noční hru. Hlavní průlom v zapisování učinil pan Mako a pak už se to hrnulo pan Piškot :), paní a pan Nečasovi, Červ s maminkou, Tkaničkovi, Lucka Marková s boyfriendem a asi i mnozí další – ale znáto to – ta paměť.
Krátké zpívání u ohně se líbilo (doufám), stejně jako repeté telefonického rozhovoru bratrského dua Atty a Teo. Závěrem hudební vystoupení Atreiova týmu a pak už vyrušení od jednoho vesničana – možná z Řečice, jejichž vesnice byla napadána neustále netvorem se šesti hlavami.
No a to byl začátek hry – potom se už šest namíchaných skupin vnořilo do hlubin lesa a na osmi stanovištích získavaly přísady do jedu na usmrcení netvora. Jak už se stává dobrým nebo nedobrým zvykem, hry pro rodiče se prostě musí protáhnout a to dost. Ale jsem rád že to nikdo nevzdal, výkony podané na trati byly úctyhodné – nikdo se nezalekl lezení po lanách, šplhání na strom, rozdělávání ohně, bloudění po provázku v hustém lese a spousty dalších věcí. Děkujeme rodiče (nejen za dobroty) a doufáme že jste už v pořádku, odbahnění a spokojení.
Oddíl byl značně po jedenácté zahnán do postelí a celá PK doufal, že do sebe ve spacáku necpou až k prasknutí dobroty od rodičů. Uvidíme zítra.
Dobrou chladnou noc.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít