hlídky pracovního kruhu je z povzdálí sledují a připravují jim úkoly. Já trávím čas v práci a s Teem se na tábořišti střídáme, protože si jde naplánovat operaci zlomené ruky - doporučili mu ocelovou dlahu na kost, takže ho tento zákrok čeká hned v pondělí po táboře - to aby stihl zahajovací oddílovku.
Opět tedy následuje práce na tábořišti a hlavně vaření pozdějšího oběda, kdy se Máčce zadaří geniálně přesolit bramborovou kaši :) - takže bylo ideální ji za stálého míchání vylít do odpadovky. Druhý pokus byl už úspěšnější.
Samozřejmě jseme také zkontrolovali družiny no a nechyběli pak ani Osadníci u roztopených táborových kamen. A řekněte sami - kdy se vám podaří jít na táboře spát v 21:00?
Ale po pravdě, že bych se cítil nějak svěže, to zrovna ne. Spát u kol s vědomím že venku nehlídá hlídka naopak prší a déšť v lese vyluzuje spoustu zvuků - prostě sedavé zaměstnání není ideální na první tři táborové programy. Sakryš, proč nemůžu být na táboře až do konce jako normální člen!!! Ale Teo tomu šéfuje dobře - průprava na nastupující kariéru oddílového vůdce.
Teď je úterý, dle zpráv už jsou družiny zpět v táboře, většina promočených až na kůži - včetně spacáků (přístřešek si podle mě v tomhle počasí nepostaví jen opravdový ignorant!!!). Ale nebude to tak dramatické - Teo mě informoval, že se sušení zvládne v táborových podmínkách, takže fajn a nemusíte se o nás vůbec bát. Jen se opravdu bojím likvidace tábora - v takovém bahýnku se budou věci odvážet jen velice těžko.