Když v 15:30 začla sestra zmateně pobíhat po pokoji a pokřikovat, že nemůže najít šátek, věděl jsem, že jde do tuhého. Nakonec to vzdala a rezignovaně se mnou odešla do klubovny. Tam už na nás čekali ostatní roveři.
Netrvalo dlouho a začala přicházet vlčata,nováčci a jejich rodiče. Posadil jsem se někam bokem, abych jim pro dnešek nepřekážel a řádně okoukal, jak se co má.
Býk nás všechny řádně představil, přičemž nezapomněl říct, že jsme s Tkaničkou sourozenci. Takže to co jsem se celých 15let snažil ututlat je v háji... :) Život je hořký.
Při svém úvodním slově Býk vysvětlil rodičům a nováčkům, co je čeká a nemine.
Po žádných dotazech na Býka, rodiče opustili klubovnu a vlčata se ocitla v zajetí devíti roverů. A abychom věděli, jak se všichni jmenují, musela se nám všechna vlčata po jednom a do jednoho představit.
Přišel čas rozdělit vlčata do družin. Klakson se chopil slova a vysvětlil jim pravidla. Pravidla byla jednoduchá. Každé vlče dostalo lísteček s napsaným citoslovcem, které mělo po příštích několik minut interpretovat. Jejich úkolem bylo najít se zavázanýma očima všechny, kteří vydávají stejný zvuk. Můj úkol byl ještě jednodušší – hlídat, aby žádné vlče nevlítlo do silnice. Zvládl jsem to na jedničku. Když bylo jasné, kdo patří do Havranů, kdo do Jestřábu a kdo ke Káňatům, vrátili jsme se do klubovny, kde nás Býk seznámil s Knihou džunglí.
A úplně na závěr, jsme si zařvali pokřiky družin.
A to byl konec prvního vlčince.