Všechno začalo v pátek, v sedm hodin. Jak vypadal začátek a vlastně celý víkend v očích George?
„Skotsko je drsná země a ještě drsnější cesta do jejího středu. Cesta do toho jednoho bodu, ve kterém muže stát jen jeden, ten kdo si odnese výhru. Není to jenom výhra v podobě osmi mega, vítězem je každý kdo dosáhl na svoji hranici, ať jí pevně sevřel nebo se jí jenom dotkl konečky prstů. Ve vlastních očích se každý může na pár vteřin ocitnout na výsluní. A jak víme, lidské životy se mění ve zlomkách vteřin. A není důležité dojít nejdál, ale dojít tam, kam dojít chceme. V tomhle jsem viděl podstatu Skotska, nedojít na konec, ale dojít tam kam můžeme.A až jsem tam došel, tak jsem se nadechl a otočil jsem se zpět a viděl jsem tvrdě vydřenou cestu, kterou jsem ušel.“
Tento víkend byl pro každého velice náročný. Ale vraťme se k pátku. Sešli jsme se v Pohledci, kde již na nás čekalo pár úvodních slov od pořadatelů a také od člověka, který o Skotsku ví snad úplně vše. Jakmile skončil, museli jsme si všechno sbalit a vyrazit k Vávrovce. Zde nás čekalo překvapení – učili jsme se tancovat po skotském způsobu. Poté jsme se rozdělili do kmenů – McGregor, Waverly a McCollish. A pak už nezbývalo, než postavit přístřešek a jít spát.
Sobota, velký boj začal. Mnohým přinesl zklamání, někteří překonali sami sebe a jen jeden dosáhl na vrchol. Jak to celé probíhalo? Přečtěte si, jak to viděl Georg, z teamu Waverly.
„Ráno byla teplá snídaně, poryč. A hned poté začal první boj. Nějaký divný příklady, zlomky s autíčkama a odmocniny s hracími kostkami. Naštěstí se ještě nevyřazovalo. Poté přišel na řadu úkol, který spočíval v tom, překonat řeku pomocí lavičky a dvou prken. Tady jsme trochu zaváhali, no co hodili jsme si kladou. A první vyřazování bylo tady. Odnesl to Jack z kmene McGregor. Jelikož ve Skotsku je jezero Lochnes a v něm nějaká ještěrka, tak jsme se na ni šli podívat. Byla taková divná, 5 noh, 4 ocasy, 1 hlavu, obrovské oko atd. Tak tady začala vítězná šňůra kmene Waverly. Pro ostatní, ale další početní snížení. A teď to nej po všech, ale úplně po všech stránkách - SKOTSKÁ MUČIDLA. Řeknu vám, ze být Anglánem a projít všemi mučidly co jsme poznali, tak řeknu i to co nevím. Tady se pár lidí odepsalo, v lepším případě na několik minut, v tom horším na několik týdnu. Každopádně poražené týmy přišly o další členy. Jelikož je Skotsko nádherná země, tak jsme si udělali malý výlet po okolí, od skály ke skále pro nějakou tu depeši. První to dali za cca 30 min, docela dobrý. I po této výměně imunity jsme se rozloučili se dvěma členy klanu (tedy ne z našeho). Naše řady se snížily na 20 hráčů, tak se udělaly dva kmeny. A jeden kmen, McGregor zanikl. V tom našem platil plán AA- ahoj Albi. Měl sakra štěstí, že dostal imunitu a že jsme potom vše zase vyhráli. Následovala další hra, takže i další těžce raněni, no i tady vedla cesta k vítězství přes mrtvoly. Odnést jeden pytlík písku může být pořádná dřina, zvlášť když s sebou nesete dalšího člověka, který vám ho chce vzít. Tuhle hru jsme trochu nezvládli, museli jsme vyřazovat, tentokráte to odnesla Čiky. Pak se najednou za naším ležením objevil anglický král se svoji armádou, tak jsme je vyřídili, král utekl, ale jen tak tak, už měl na mále. Pak zbylo posledních 17, už jde do tuhého. Přišel na řadu logický úkol, tady měl problém i sám Mev Waverli. Vypadli další . A také nastal konec kmenového soužití, teď jedem na trojice. První úkol byl Skotský biatlon – sestřelit prakem pět svíček, oběhnout velké kolo, sestřelit kameny na prkně, oběhnout velké kolo a pak rozstřelit tři dlaždičky. Vypadli další tři. Zbylo nás 12. Následoval Útěk – co nejlépe se schovat ostatním. A pak už zbylo 10 nej. Další úkol - Oheň a posledních osm je v semifinále. Všichni jdou spát, jen osm posledních jde plivat krev na scorelauf. Už to není na koho svést, každý kope na vlastním písečku a po hodince je jasno, jen ti 3 nejlepší – Hombré, Albi a Mev, tak si to rozdají na kůlech. Běží poslední minuty a MEV WAVERLI je vítěz. Potom už jenom tiskovka a úklid."
Takže vítěze už známe. Všechno je uklizeno. Velká reality show, je u konce. Všem něco dala,někomu něco vzala. Nakonec ještě pár myšlenek od George.
„Uvědomil jsem si, že tento víkend se neudělal sám. Stálo za ním nevím kolik lidí, kteří tvrdě dřeli, aby se také dotkli svého cíle. Doufám, že se jim to splnilo, že jsme jako účastníci naplnili jejich představy. Pokud snad mají nějaké výčitky kvůli tomu co se stalo, tak neoprávněně. My do toho šli dobrovolně. V těchto lidech vidím naději, že kvalitní program v našem středisku se nemusí bát o svoji budoucnost.
Čas je ale neúprosný, tak i taková akce, jakou je Skotsko musí skončit. Všichni si něco odneseme, zážitky, které nám nikdy nikdo nevezme, důsledky, které se taky dají jen těžko vzít zpátky. No hold se nám to pevně vrylo pod kůži.
Skotsko nebylo jen o osobních výhrách, ale hlavně o lidech. Vždyť kvůli lidem se to dělá. Poznat opět tváře z let minulých, posílit si vztahy mezi sebou. Vědět, že pokud jde to tuhého, tak mám někoho, kdo stojí vedle mě a drží mě, abych nespadl a když spadnu, tak mi pomůže opět vstát. Pomůže mi odrazit se ode dna, abych mohl vykročit dál. Někdo o kom vím, že by pro mě dal ruku do ohně. Nikdy neříkej, že se něco nedá, protože se vždy najde iniciativní blbec, který neví, že to nejde a udělá to!"
Zpropadené Skotsko
O víkendu 8.9. – 10.9. proběhla v našem středisku první realitní show – Kdo přežije, aneb zpropadené Skotsko. Jak celá akce probíhala? Stačí si to jen přečíst.
Mev Waverly
Exkluzivní rozhovor s vítězem reality show o deset melounů – Kdo přežije – je konečně na světě. Nepropásněte jedinečnou šanci dozvědět se o nové celebritě více informací.
Myslím, že Meva, alias Negyho budou nejlíp charakterizovat jeho slova po závodě:
Tak děcka! O tom, jak se vyhrávaj realitky můžu povídat, to víte, to v sobě prostě musíte mít… Někdo hotl má a někdo ne. Miky to zjistil brzo, a tak raději zabalil krámek, tak nějak to chodí...
Co říkáš na bývalé skauty, kteří přišli?
Z některých mám trochu smíšené pocity, ale to je asi proto, že jsem některé dlouho neviděl. Taky mě trošku mrzí, že někteří starší tahouni nepřišli kvůli tomu, tomu a kdoví čemu. Na druhou stranu se ale takovej Macek, Mužík a pár dalších, kteří přišli stali osobnostmi celýho Skotska a bez nich by to nebylo ono.
Jak jsi se cítil, když jsi vstupoval do kulturáku a prakticky to začalo?
Předně jsem byl šťastnej už proto, že jsem tam vůbec mohl vstupovat, což nebylo vůbec samozřejmý. No a při vstupu do sálu už to bylo horší hlavně díky mejm prohlášením před akcí.
Jakým prohlášením?
No že všechny vyřídím ne? :-) Někdy v úterý jsem šel za Piškotem do K3 říct, že asi budou muset oželet největší hvězdu, protože budem makat na střeše v Pavlovicích a že přesto nejede vlak. A náhodou tam byl Miky, Čegi, Žofka a kdo ví kdo ještě. Byl jsem přesvědčenej, že tam nebudu moct jít a proto jsem přilejval olej do ohně takovejma řečičkami jako že můžou bejt jenom rádi, jinak bych je sfoukl jako svíčku… A Čegi alias hlásná trouba moje prohlášení předávala dál a dál, a když jsem šel přes sál tak na mě houkla něco jako: „ Ještě furt si myslíš, že vyhraješ?“ Tak to moc příjemný nebylo.
Myslel sis sám o sobě, že jsi favoritem?
Tak to jsem si určitě nemyslel. Tipoval jsem to na Mikyho, který pak ale odešel kvůli zranění, ale byli tu i další, Mužík, Císko... Ale postupem času jak vypadávali, tak jsem tomu začínal čím dál víc věřit.
Jaks bral to, že Miky musel odstoupit kvůli zranění?
Jakýmu zranění? Viděl že mě neporazí a zabalil krámek, tak to holt chodí :-). Ale to víš, že mě to mrzelo, sem se těšil, jak se mu roztřesou kolena na kůlech ve finále a on zatím musel odstoupit kvůli žebru… Pro mě to byl rozhodně jeden z největších soupeřů, takže bych měj bejt rád, ale fakt mě to mrzelo.
Co říkáš na váš team Waverly?
Byla tam skrytá celebrita. Mev Waverly, takže jsme měli asi trochu výhodu :-). Podle mě jsme měli ale v teamu spoustu tahounů, jako byl v první řadě Mužík, kterej nám vyhrál nejen Depeši. Pak Pepíno, Mlacek, kterej měl po vždycky po ruce kalkulačku, makač Laky… nesmím zapomenout na Čegi, protože nikdo nebyl lepší maskot a nosič vlajky, než ona. Ani na Čiky a Aňu, které se snažily, jak mohly.
Bylo v závodu místo, které tě opravdu zamrazilo, kdes měl pocit, že končíš?
Já???? No celkem vycukanej jsem byl z toho hlavolamu. Kde jsem za zádama cejtil vyřazení, ale o fous se to povedlo. Takže jsem pak byl šťastnej. Taky jsem měl dobrou ruku při losování hovínek :-), a díky tomu jsem byl pokaždé v poměrně silný trojce a nemusel se bát o to, jestli projdu.
Tvůj nejhorší zážitek z celé reality show?
Určitě když jsme museli vyřazovat a odnesla to Čiky. Prošel si tím každý team a ten náš vlastně jenom jednou, takže si nemáme vůbec na co ztěžovat.
A asi úplně nejhorší zážitek ze scorelaufu, kdy jsem tam skoro plival krev a všichni se mě ptali, jestli vůbec ještě můžu.
A co bys poradil ostatním, aby věděli jak vyhrát?
Co bych tak mohl poradit? Bydlet v Bobrové a jmenovat se Chroust. A taky mít kořeny v Jimramovskejch Pavlovicích. To nemá jen tak někdo, to je prostě předzvěst jistýho vítězství :-).
Chtěl bys něco vzkázat pořadatelům?
Určitě že to byl perfektní vejkend a určitě by mě hodně štvalo, kdybych se ho nemohl zúčastnit. Pamatuju se na večer, kdy brácha odjížděl na útěk a já nemohl. Teď by mě to mrzelo mnohem víc, protože taková namakaná akce není každou chvíli a dost jsem se na ni těšil.
Na závěr opět Mevova slova ze sloupu:
...jinak pěknej vejkend, jo a to hlavní, vyhrát může jen jeden - MEV. Tak se mějte, a až si příště budete chtít zablbnout víte, kde bydlí celebrita. Mev Waverly, winner.
Tak děcka! O tom, jak se vyhrávaj realitky můžu povídat, to víte, to v sobě prostě musíte mít… Někdo hotl má a někdo ne. Miky to zjistil brzo, a tak raději zabalil krámek, tak nějak to chodí...
Co říkáš na bývalé skauty, kteří přišli?
Z některých mám trochu smíšené pocity, ale to je asi proto, že jsem některé dlouho neviděl. Taky mě trošku mrzí, že někteří starší tahouni nepřišli kvůli tomu, tomu a kdoví čemu. Na druhou stranu se ale takovej Macek, Mužík a pár dalších, kteří přišli stali osobnostmi celýho Skotska a bez nich by to nebylo ono.
Jak jsi se cítil, když jsi vstupoval do kulturáku a prakticky to začalo?
Předně jsem byl šťastnej už proto, že jsem tam vůbec mohl vstupovat, což nebylo vůbec samozřejmý. No a při vstupu do sálu už to bylo horší hlavně díky mejm prohlášením před akcí.
Jakým prohlášením?
No že všechny vyřídím ne? :-) Někdy v úterý jsem šel za Piškotem do K3 říct, že asi budou muset oželet největší hvězdu, protože budem makat na střeše v Pavlovicích a že přesto nejede vlak. A náhodou tam byl Miky, Čegi, Žofka a kdo ví kdo ještě. Byl jsem přesvědčenej, že tam nebudu moct jít a proto jsem přilejval olej do ohně takovejma řečičkami jako že můžou bejt jenom rádi, jinak bych je sfoukl jako svíčku… A Čegi alias hlásná trouba moje prohlášení předávala dál a dál, a když jsem šel přes sál tak na mě houkla něco jako: „ Ještě furt si myslíš, že vyhraješ?“ Tak to moc příjemný nebylo.
Myslel sis sám o sobě, že jsi favoritem?
Tak to jsem si určitě nemyslel. Tipoval jsem to na Mikyho, který pak ale odešel kvůli zranění, ale byli tu i další, Mužík, Císko... Ale postupem času jak vypadávali, tak jsem tomu začínal čím dál víc věřit.
Jaks bral to, že Miky musel odstoupit kvůli zranění?
Jakýmu zranění? Viděl že mě neporazí a zabalil krámek, tak to holt chodí :-). Ale to víš, že mě to mrzelo, sem se těšil, jak se mu roztřesou kolena na kůlech ve finále a on zatím musel odstoupit kvůli žebru… Pro mě to byl rozhodně jeden z největších soupeřů, takže bych měj bejt rád, ale fakt mě to mrzelo.
Co říkáš na váš team Waverly?
Byla tam skrytá celebrita. Mev Waverly, takže jsme měli asi trochu výhodu :-). Podle mě jsme měli ale v teamu spoustu tahounů, jako byl v první řadě Mužík, kterej nám vyhrál nejen Depeši. Pak Pepíno, Mlacek, kterej měl po vždycky po ruce kalkulačku, makač Laky… nesmím zapomenout na Čegi, protože nikdo nebyl lepší maskot a nosič vlajky, než ona. Ani na Čiky a Aňu, které se snažily, jak mohly.
Bylo v závodu místo, které tě opravdu zamrazilo, kdes měl pocit, že končíš?
Já???? No celkem vycukanej jsem byl z toho hlavolamu. Kde jsem za zádama cejtil vyřazení, ale o fous se to povedlo. Takže jsem pak byl šťastnej. Taky jsem měl dobrou ruku při losování hovínek :-), a díky tomu jsem byl pokaždé v poměrně silný trojce a nemusel se bát o to, jestli projdu.
Tvůj nejhorší zážitek z celé reality show?
Určitě když jsme museli vyřazovat a odnesla to Čiky. Prošel si tím každý team a ten náš vlastně jenom jednou, takže si nemáme vůbec na co ztěžovat.
A asi úplně nejhorší zážitek ze scorelaufu, kdy jsem tam skoro plival krev a všichni se mě ptali, jestli vůbec ještě můžu.
A co bys poradil ostatním, aby věděli jak vyhrát?
Co bych tak mohl poradit? Bydlet v Bobrové a jmenovat se Chroust. A taky mít kořeny v Jimramovskejch Pavlovicích. To nemá jen tak někdo, to je prostě předzvěst jistýho vítězství :-).
Chtěl bys něco vzkázat pořadatelům?
Určitě že to byl perfektní vejkend a určitě by mě hodně štvalo, kdybych se ho nemohl zúčastnit. Pamatuju se na večer, kdy brácha odjížděl na útěk a já nemohl. Teď by mě to mrzelo mnohem víc, protože taková namakaná akce není každou chvíli a dost jsem se na ni těšil.
Na závěr opět Mevova slova ze sloupu:
...jinak pěknej vejkend, jo a to hlavní, vyhrát může jen jeden - MEV. Tak se mějte, a až si příště budete chtít zablbnout víte, kde bydlí celebrita. Mev Waverly, winner.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít