okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 1. 11. 2006
článek číslo 522
autor: Čita

 

Seznamka

Po delší době (za což se předem omlouvám) tak dlouho očekávaný článek z roverské výpravy.
A bylo to tu… další podstatná událost v historii kmene. První akce v novém složení.

Byla jsem v celku překvapena, kolik se nás na výpravu sešlo. Zároveň jsem se taky poučila, že pokud budu příště chtít po kmeni nějaké nahlášení jmen nebo cokoli jiného, tak to nemám dělat, protože se výsledek stejně nedostane=o)

Společně jsme od klubovny vyrazili na kolech. Jenomže ještě než jsme stačili dojed do cíle, tak se nám stala malá nehodička. Vlastně ne nám, ale Čiky. Před mostkem v Medlovském údolí na nás křičela ať si dáme pozor na ten mostek a než to stačila doříct, tak tam zahučela předním kolem a napíchla se na kamen loktem. Ještě že na nás opodál čekal Zdeny a Máčka. Zdeny se ujal své funkce zdravotníka – kdyby se to stalo mě, tak po zážitku s kartáčkem ho ke své ruce nepustím. Představte si sebe, jak máte strašně špinavý boty. Vezmete do ruky kořínkáč a čistíte, abyste vydřeli tu špínu. Tak asi takhle vražedně vypadal Zdeny, který se přímo vyžíval v čistění Čikininýho zápěstí. Přijela Dany a odvezla Čiky do nemocnice.
My jsme pokračovali dál v cestě na Fryšavu, kam jsme dojeli bez další vážnějších zranění.
Jakmile jsme vstoupili dovnitř, tak kluci uviděli fotbálek a co myslíte, že asi tak pokračovalo?? No jasně. Rozjelo se to ve velkej turnaj. Dvojce: Pája a Čegi, Pepíno a Jack, Maky a Laky, George a Vařík, já a Piškot. Takhle jsme pařili až do večera, kdy jsme zjistili, že vlastně ani nevíme, kdo vyhrál. Takže znovu. Nakreslit pavouka, rozlosovat dvojce a jede se dál.
Po příjezdu Čiky jsme se všichni odebrali ven a zahráli si pár vyblbovaček, který měly sloužit k tomu, abychom my zjistili, jak spolu ostatní dokáží spolupracovat. (Kdybych měla objasnit to slovo MY, tak to byl přípravnej tým: Vařík, George, já, Čiky, Aňa a Albi). K večeru byl ještě jeden bod programu a to cesta svíček.
Nesmím ještě zapomenou na to, že se na výpravě odehrávala oslava 20. narozenin. A kdo je slavil? No přece Čiky. Přichystali jsme ji výbornej krtkův dort!! Bohužel jenom s devatenácti svíčkama…chybička se vloudila=o))
Na faře ve Fryšavě se najde spoustu věcí, a tak ani dostihy nebyly výjimkou. Pařilo se nahlas a dlouho. Rada na závěr: když někdo na začátku hry bude vypadat jako úplná chudinka, tak mu to nesežerte!!!!
Ke spánku nám Piškot přečetlu pohádku, ze které nevím vůbec nic.

„Budííííííček, rozcvičkááááá.“ Ale ne!!! Takhle to u roverů nechodí (alespoň ne v kmeni NOCON). Jelikož už nejsme v oddíle, tak vstáváme v osm hodin=o)
Snídani přichystal George a Vařík formou malého člobrda (oficiální název : pirátská snídaně). Kdykoli, když jsme se chtěli najíst, tak jsme museli dojít tam a pak tam a nakonec ještě tam…. Pak jsme měli všechno a mohli jsme se pustit do jídla.
Prvním bodem sobotního dne měl být program Piškota a Zdenyho. Odvezli nás na Devět skal, kde nám Zdeny vysvětlovat význam slova geocaching a ukázal na praktickém příkladu. Vyplynulo z toho, že máme DRAKA A NEBOJÍME SE HO POUŽÍT!!
Jelikož se to prodloužilo, tak následovala na oběd rychlovka v podání rizota. A abychom taky dokázali, že jsem skauti, tak ostatní šli hrabat trávu za farou a já se ujala funkce vrchní kuchty.
Ani jsme nestačili vytrávit, nasedli do aut a pádili na Tři Studně do lanového centra. Hned po příjezdu jsme byli překvapeni cedulí na hlavních dveřích. Stálo tam, že centrum je rezervováno pro uzavřenou společnost pana Havlíčka (K3 NMNM). To nás potěšilo a my vstoupili dovnitř. Na první pohled se mi v hlavě promítlo: „ Co my tady ty 3 hodiny budeme dělat, když tady nic není?“ Ovšem zdání vždycky klame. A času bylo málo.
Největší atrakcí byl Jakubův žebřík, který se pokusili na poprvé zdolat Vařík s Geogem. Dostali se nahoru, ale trvalo jim to dlouho. Tak jsme si řekly s Aňou, že to zkusíme. Jelikož jsme mrštné, tak jsme byly za chvíli nahoře. Zasekly jsme se na poslední příčce, kdy jsem tam nemohla vyštrách ten svůj zadek. Mise se splnila a my si daly vítěznou fotku. Nesmím se taky zapomenou zmínit o Piškotovi, kterej si chtěl dokázat, že na to má a vyleze to sám. Výzvou pro něj bylo, že se to zatím podařilo pouze horolezci Jarošovi. A jak to dopadlo?? Ovšem že dobře, vždyť znáte Piškota, ne?

Na faru jsme se vraceli unavení, ale šťastný. Po výborné večeři – těstovinovém salátu jsme mohli přivítat Pudila, který nám udělal přednášku a na začátku položil svoji oblíbenou otázku: „Chodíte do skautu?“ Bylo to super jako každá jeho přednáška a pro všechny poučující, doufám.

Poslední den probíhal akcí hurá. Což je: všechno uklidit a hurá domů.

Děkuji všem účastníkům a přípravnému týmu za krásně strávený víkend.
Účastníci: Zdeny, Piškot, Čiky, Vařík, George, Jack, Pepíno, Laky, Pája, Čegi, Maky, Miky, moje maličkost a Albi a Dany (sice jenom na návštěvy, ale přece).
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít