Místem srazu se protentokrát stalo vlakové nádraží. Vlak naštěstí nebyl tak plný, většina si dokonce i sedla.
„Pííísk!“ Zahlásily brzdy vlaku. A už jsme ve Žďáře.
Na bazén jsme klusali celkem rychlým tempem, abychom z té hodinky v bazénu aspoň něco měli.
Převlíkání v šatnách vám popisovat nebudu.
Prvních patnáct minut jsme si jen tak blbli, jak jsme kdo chtěl. Zato zbytek času jsme využili ke hře.
Znáte všichni podlézanou? Ano? A ve vodě? Tak tu jsme přesně hráli!
A už tu máme posledních deset minut, které věnujeme sprchování ve studené vodě, převlékání na studených kachličkách a sušení vlasů na rozbitých fénech.
Ale ještě se nešlo zpátky! Čekala nás slaná tečka v podobě párku v rohlíku.
A pak se jelo domů. Tentokrát ne vlakem, ale autobusem.
Myslím si, že jste se toho z tohoto článku moc nedověděli.
Prostě jsme se čachtali ve vodě a smáli se…