Srazy na zimní nejsou už to co bývaly. Žádné boby, sáně, Miky přicházející o hodinu později atd. Kdo by taky tahal sáně nebo boby po holé zemi, že? A proč by Miky chodil pozdě na sraz, když pak s námi stejně nepůjde? – ale o tom později.
Takže nová koncepce odjezdu na zimní spočívá ve vykrámování poloviny půdy na chodník před klubovnu a potom očekávaní kdy dorazí pan Hora s avií. Ve volném čase je ideální seznamovat nižší čísla, respektive nuly s tím co je asi tak čeká a na co se mají těšit.
Letos byla úroda velká: Vařík, George, Tulda a Laky. Jsem rád, že jsme se je nakonec rozhodli vzít s sebou i když 17 lidí na zimním je mazec – no uvidíme jak se tam vejdeme. To bude nejen týpí, ale i bouda praskat ve švech.
Z kapacitních úvah (to když kapacitní čísla přemýšlí o problémech s kapacitou na zimním :)) nás vyruší přijíždějící avie. Nestát, nekoukat a nakládat.
Za chvíli je plácek před klubovnou vybílenej, většina čísel naskakuje pod plachtu a vyráží směr Podolí. Já s několika dalšíma vyzvedáváme Mikyho, který se taktak do auta vejde …. No tak takhle to původně mělo být, jenže Miky od Plusu šupajdí domů, protože si dal závazek, že na zimní nepřijede dokud nenapíše článek z toho loňského. Jak říká Pudil: „Miky, aby zachránil sirku, tak spálí tři baráky kolem.“ Ale my ostatní to chápeme a půjdeme psát článek z letošního asi ráno na Nový rok, když se bude mět vše bourat a uklízet :).
Nakonec je to tedy dobře, že odjíždíme bez něj, protože jsme ještě pozapomněli na Vaříka s Georgem, kteří nakupovali s ním. Kdo to má, sakra, v takovýmhle počtu uhlídat – kouzelná věta od Piškota.
Ale takovéto počty mají i své výhody. Stavění šlo rychle od ruky, i když letos jsme dávali dohromady i srub. No abych to neprodlužoval, ubytovávali jsme se někdy kolem třetí hodiny – což je čas naprosto rekordní. Největším překvapením pro všechny ale bylo to, že podle propočtů vyšlo místo v týpí na všechny. Nikdo to nedokázal pochopit, protože už loni ve 12 lidech se přemýšlelo kde kdo bude spát a najednou takové skryté rezervy – je ale fakt, že jsme byli dokonale poskládaní – jako tetris.
No a protože oheň uz zaplál, tak se rozjelo paření nejrůznějších her. Protože jsem loni vynechal nebo-li (řečeno bolestivěji) jsem přišel o číslo, netušil jsem, že zimní už není doménou Osadníků (ti se hráli všeho, všudy jednou), ale nejrůznějších jiných her, kterým nerozumím ani trochu. A jak už Miky zmiňoval, někdy vysvětlování pravidel trvalo i dvě hodiny – a to se vyplatí. Proto jsem raději hrál hru na ohřívání guláše – respektive čekání kdy se ohřeje. Byl výborný a hlavně ho bylo dost – jediný kdo opovrhl byl Laky – což se předpokládalo, když tam Pudil s tatínkem při vaření nevhodili sójové kostky (to by Teo asi mrkal :)).
No a tak se ve svitu plamenů pařilo a kecalo a taky čekalo kdy přijde Miky. Ten tedy nezklamal, protože dříve avízovaná 17tá hodina a později 20tá ustoupila do pozadí před třetí ranní. No měl s číslem namálo :). My se ale do té doby mohli alespoň do sytosti pobavit nad tím co vyplodil… :).
Hodně mi budou asi chybět rána na zimním táboření. Protože jsem se moc neúčastnil herních orgií, tak jsem zalízal do spacáku docela brzy a usínal na pozadí s odlesky ohně a směsice hrou rozvášněných hlasů. Tak jsem byl schopen ráno v 6 proloupnout oči a zmizet ve srubu, kde jsem se při dělání snídaně učil. A bavil se každé ráno po 10tý nad předsevzetím kluků, že zítra už vstanou dřív :). Ta rána byla neuvěřitelně klidná, tichá, pohodová a člověk se docela i naučil.
Rozhodně mi bude chybět fotbálek, který se pařil dost a hlavně vytrvalostně, takže 2-3 hoďky nebyly žádný div. Hlavně se hrálo s chutí – což třeba u mě bylo to jediné, protože jestli existuje nějaký antitalent na ten kulatý nesmysl, tak jsem to já. A těch šancí co jsem spálil – to by jen tak někdo nedokázal – možná ještě Mejša :). Prostě to byl ideální způsob jak trochu rozhýbat těla po spoustě těch chipsů, točeňáku, kofoly atd.
Příjemné byly na táboření i návštěvy – když opominu paní Cískovou s bramboračkou, tak si vzpomenu na Vojtu s Butchem, který se poměrně zdržel a s jejich rodinným chlupatým dárečkem se u nás pěkně vyblbnul.
I holky (Anička, Žofka, Pavlínka a Máčka) byly vítanou návštěvou a to nejen proto, že se zapojily do vaření obědo-večeře – výborných těstovin se sýrovou omáčkou, mňam.
Dny, plynuly, sníh nepadal, pařily se hry, spalovalo dřevo, baštily chipsy a vše možné i nemožné, zvracelo se, častěji běhalo na Maurentze, prostě jsme se protábořili až do Silvestrovského dne. Tomu vévodil obrovský fotbalový zápas, po kterém zůstala louka jako by ji zoral traktorem a sebevědomí některých na tom bylo podobně.
Osobně se mi líbil večer, který byl takový jaký měl být – žádné hraní, ale vykládání kolem ohně, pečení masa, prostě fajn.
Půlnoční rituály proběhly také jak měly, myslím že velice povedeně a protože většinu povoleného víte, tak nezbývá než se v novém roce uložit ke spánku, ať jsme odpočinutí na to vopruz uklízení ráno.
Ale i to se zvládlo a avie dopravila vše (kromě jedné Fiskarky) zpět do klubovny. Mě na Nový rok také potěšilo, že přežil i můj podkrovní pokojíček po tom co jsem ho na Silvestrovskou oslavu půjčil holkám.
Prostě samá pozitiva.
Takže táboření Konipásek bych považoval za uzavřené a děkuji všem číslům za těch pár dnů patřících jen nám!
A zase za rok!
P.S. ten ovocňák vylil Miky – jen mě do toho šikovně nastrčil!!!
Konipas 2007
Chtěl jsem napsat nějaký originální článek ze zimního táboření, ale po tom co jsem četl o Konipasovi, jsem si řekl ne! Když článek, tak pro všechny :).
Miky
Roverský Silvestr
Když jsem přišel v pátek ve tři v noci do týpka, vzbudil se Piškot a povídá že už článek o loňském silvestru (Kartářka a karbaník) četli a všichni se divili a hartusili, co tam má co dělat nějakej „konipas“ A tak sem si řekl, dobře pánové, příště žádné fantazírování, heslo: piš co vidíš, piš co slyšíš.
08:30 - týpí.
Otvírám oči a koukám do ohně. Ráno většinou už nehoří, ale dnes ano. Aty vzal kolem šesté svůj žaludek na procházku, když ho tak nepěkně prosil a když se z ní vracel, přinesl sebou třísky a oheň rozfoukal. Takže dneska se můžu do plamenů koukat nejen před usnutím, ale i po probuzení. Ze spacáku co vidím naproti vykukuje oranžová peruánská čepice, vlastně sem tu Piškota bez ní ještě neviděl. Ale věděl bych že tam naproti leží Piškot i bez čepice a vlastně i bez koukání, stejně jako že ten co oddychuje za mnou je Tesy, nad ním u lajningu sní svoje sny o „šestce“ Mevrik a tak dál. Každý tu má své místo. I hrnec bramboračky co nám uvařila paní Císková i boty vyřádkovaný podél palet i tác na kterém je většina kuchařského náčiní co zde potřebujem, tedy nůž na ukrojení chleba, naříznutí točeňáku a nabrání hořčice.
10:01 - srub
Miry co zde spal se už souká do maskáčů. Maskáče jsou na zimním „in“ Jak listnáče tak jehličňáky. Na kamnech se hřeje ovocňák, kterej za chvíli bude následovat kafe s mlíkem, žofčinu narozeninovou bábovku, vánočku a chleba se sýrem, který už se vydaly do týpka skoncovat se svou existencí.
10:15 - týpí
Cpeme se. Po konipasovi ani vidu ani slechu. Vyprávím klukům historii dnešní vánočky. To poprosíte babičku, jestli by vás nenaučila upéct vánočku. Babička, ochotně souhlasí a hned druhý den vás ve čtyři hodiny v noci vzbudí se slovy „jdem zadělat těsto“ tomu říkám pekařskej výcvik. Myslíte. Že jde vystudovat vejška ve vězení? To víš že jo. Nejšastěji se tam studujou asi práva.
10:22 - týpí
Nějakej nešika se pokouší uhasit oheň ovocňákem. Naštěstí se to Zetymu nepovedlo. Naneštěstí část ovocňáku zachránil.
10:30 - týpí
Škoda že Čegi není krtek, umí totiž dobrý krtince plný banánů a jeden takovej nám právě přinesla. A navíc krtek by neuměl mluvit. Nojo, ale kdo by nám pak řekl, že kvůli nám vstávala možná už o půl deváté :-)
10:45 - týpí
Po „krtinci“ se jen zaprášilo.Mňam mňam. Jen Aty jím pohrdl. Odchází na vzduch. Čegi se nám snaží namluvit, že holky s prominutím „potravu nikdy nezvrací“ dámy to prý udrží. Uvažujem, že bychom v pondělí večer smyli pot a kouř v sauně.
10:50 - týpí
Aty se nám vrátil. Už vede 3:0. Piškot sáhl nad sebe do lajningové střechy, zašmátral a už nám rozdává žvejkačky na takovéto domácí žvýkání. Uvažujem s Piškotem že bychom dali bejsból. Klukům se nějak nechce. Nejsme žádní nelidové a tak nemusí a navíc, zahráli sme si včera. Včera se odehrála premiéra hry „Age of mythology“ (má pravidla tak složitá, že bych raději maturoval z hudebky než z nich) a ti co se jí účastnili si vypráví své sny, zdálo se jim právě o ní. Laky „Ejdže“ nehrál, takže ve snu „bangoval v Portoriku“
10:58 - týpí
Čegi je v čoudu. Konipas taky.
10:59 - týpí
Laky měnil i když mu nepromokli, ale jinak neměníme i když většině promokli. Jdeme ven.
11:15 - hřiště u týpí
Vedeme už 3:0. Hrajeme „vikingskej fotbal“ Hraje se podobně jako klasickej fotbal, akorát v mlze a na rozblácenym hřišti. Stojíte v obraně a najednou vidíte, že se na vás z mlhy řítí velkej škaredej chlap (a to Pudil ani nehrál :-) a i přes tu vrstvu bláta mu z tváře vyčtete, že to malý kulatý chce dostat do brány i kdyby ste měli skončit na zemi. Tak to je vikingskej fotbal.
12:00 - hřiště u týpí
Tým „ajta krajta“ plný paličů šancí po zásluze nevyhrává. Zahlédli jsme několik povedených „konipasů“
13:48 - hřiště u týpí
Věřte nevěřte, vydrželi jsme hrát dvě a třičtvrtě hodiny. Opouštíme rochniště. Kajman fotí, Zety opět mobiluje, nejspíš někomu esemeskuje, že roveři z kmene Nocon jako každý rok vyhráli. Mlha ustoupila.
13:56 - týpí
Sedíme kolem ohně a sušíme se. Slovo si bere Pudil a vypráví o knize „Zatím dobrý“, ve které se píše o kouscích bratří Mašínů, pak knihu vyměnil za titul „Kam až tě nohy donesou“ která ví o osudu zajatců na Sibiři. Pokračuje příběhy skautů z lágru, do kterého se dostal za účast v junáckém odboji. O tom jaký to bylo v osmačtyřicátym. Pudil o tom dost ví a dobře se to poslouchá.
14:20 - týpí
Řešíme jestli oheň míň čoudí, když přikládáme do pyramidy, nebo když polínka pokládáme naležato. Pudil pokračuje v povídání o počátku komunismu u nás.
14:23 - týpí
Zdeny jde do naší omegaspižírny pro třetí balík točeňáku. Aty má osmatřicítky. Pudil je ve vyprávění u generála Svobody, Císi si suší-udí kalhoty, kofola koluje.
14:28 - srub
V týpku chybí Pája, Hombre, Piškot, Mejša a Vařík. Kde pak asi jsou? Mám je a nebylo to těžký – vytvořili si herní doupě ve srubu, hrajou Portoriko až na Vaříka, ten se hřeje u kamen a vypadá spokojeně. Myslím, že to je bohulibá činnost – vypadat spokojeně.
15:00 - srub
Dohráno. Piškot se těší na další díly Ztracených, což dosvědčuje tím, že ostatním nechtěně vyzrazuje to, co oni ještě neviděli. Takže si z toho odnášíme, že nás čeká jeden fakt „hustej“ díl a že se máme na co těšit (a z poloviny to „co“ už známe od Piškota :-)
15:20 - srub
Zdeny nám přinesl opečenýho hada. Už ten točeňák pečem po metrech.
15:40 - srub
Áda nám vysvětluje že mošt z jabloně „Jaderničky“ je lepší než ten druhej. A že máme nesmírný bohatství, tři zelené lahve z Jaderničky a tři z jiný jabloně. Rozhodujem že na Zubík bereme jednu jaderničku a dvě nejaderničky. Piškot, vybere ty, co mají tu čest, že je mohou celou cestu opatrovat jako oči v hlavách. „Co vývrtka?“ Mevrik. „Mám.“
15:45 - louka mezi týpkem a srubem
Pořádně se oblíkáme. Kulichy a rukavice s sebou, čeká nás cesta na Zubík. Kajman bere házecí talíř, Tesy několik tenisáků a každej do ruky lakrosku, tři vybraní i lahve moštu a Pája foťák má, takže společné foto bude. Vařík a Laky nanosí dřevo do týpka ať má Aty čím hlídat oheň. Zety začíná telefonovat.
16:10 - silnice nad Podolím
Piškot:“jel bych na letní“ myslí tím k móři. Zety telefonuje. V okolí se nevyskytuje žádnej konipas.
16:22 - rybník u Zubíku
Zkoušíme jak je led na rybníce tenkej. Je tenkej dost a já nad ním visím jak konipas na bříze, dost vysoko a je to se mnou nahnutý. Kluci mě z toho dostávaj. A Zety? Dotelefonoval :-)
16:47 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
Třikrát se ozve zvuk vytaženého špuntu, tři láhve moštu kolují v kruhu, ve kterém si nejsme všichni rovni a každý kdo tu je v něm má to svoje místo. Piškot připomíná: „Nepolykat, převalovat.“ Je to dobrota náramná. A ještě úlitek za Atyho.
16:57 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
„A teď se čtyři sekundy nehejbejte“ už se pořádně stmívá, takže focení musí bejt na delší čas. Mevriku ukaž na prstech kolikrát už si tu na Silvestra byl, ať za pár let víme, v kterým roce se tahle fotka fotila.
17:10 - u čurabelek nad Zubíkem
Koukáme, že ve Městě mají generálku na ohňostroj
17:22 - u „bonsaje“ na cestě Zubík – Podolí
Piškot: „ Já bych jel na letní“ Tématem hovoru jsou opět Lost – Ztracení. Přemýšlíme jestli by šel udělat roverskej expediční závod „ecochalenge“, třeba napříč Českou republikou z jihu na sever.
17:50 - srub
Pomalu se rozcvičujem na večer: „Kdo chce chipsy, tady jsou sušený švestky, jsou ty párky v konzervě dobrý? Můžu ten pomeranč? Solený mandle, tak to jsem ještě nikdy neměl,…“
19:00 – týpí
Sedí tu s námi naše kolektivní paměť a vzpomíná na kousky dávno minulé – pubiny začarovaný hodinky, pubiny adrenalinový sjezdy lanovky, výstupy na Ivančenu, o sáňkové souboje o svíčku,….
21:30 – týpí
Na roštu se pečou poslední 3 kusy masa. Takže každýho kdo chtěl, teď hřejou v žaludku dva pořádný kousky pečenýho vepříka. Vaří voda na čaj. Kdo si dáte jakej? George suší ponožky. Tak jak je to s tím Eltnem Johnem? A jak je to s tím Štěpánem? Jo a víte že Komis doktoruje v Singapuru a Poťák je biochemik na Karlovce. Co Beďa? Myslím, že se z té havárky zotavil a právníkuje v Praze. Kája je lesák a má revír u Fryšavy, viděl ste někdo poslední dobou Štefiho? A Kutyho?
21:45 – týpí
Piškot se zajímá o to, jak se stane, že někdo není ani rádce a pak je z něj střediskovej vůdce. A nebo jak se z táborovýho zdravotníka stane šéf republikovýho roverskýho kurzu. A tak Pudil vysvětluje, jak se to stane. O cestě ze zdravotnického stanu na ústředí a Svatoplukovy pruty.
22:30 – týpí
Kecáme o filmech. Největší pozornost si vysloužil film o převýchově drzých japonských středoškoláků. A Lovec jelenů.
23:19 – týpí
Neuvěřitelné. Páleníka prý na jednom cvičení svázali do kozelce. Mevrik tomu nemůže uvěřit. A ten tomu rozumí, však doma v pokoji nasadí sluchátka, mikrofon , zapne komp a velí celý jednotce :-)
23:55 - týpí
Připravte „dary jaderničky“ , nový rok je za dveřmi tak ať ho uvítáme.
23:59:55 – před týpím
První pokus o odpočítávání posledních pěti sekund roku 2006 – neplatné.
24:00:10 – před týpím
Druhý tentokrát už platný pokus o odpočítání posledních dvanácti sekund roku 2006.
00:01 - před týpím
Zelené lahve s výtečným moštem jsou odvoskovány a odkorkovány a putují z ruky do ruky, na kterých jsou ještě slabě čitelné čtyřciferné čísla z mafiánské kartáčkové hry. Tak na štastnej novej rok všem konipasům.
00:08 - před týpím
Odpálení naší silvestrovské rachejtle z fotbalové brány.
00:10 – na kopci u lesa
Pozorujem podolskej a radešínskej ohňostroj.
00:15 - kraj lesa
Do lesa vchází sedmnáct roverů
00:55 - kraj lesa
Z lesa vychází sedmnáct jinejch roverů.
01:05 - hřiště u týpí
Na každé tyčce visí jedna čelovka, dáváme si novoroční fotbálek.
01:15 - hřiště u týpí
Takovou světelnou šou nikdo z nás ještě nezažil. Ale že jsme to roztočili, aby ne, beztak jsme středisko s největším počtem čelovek. Poďme se bavit. Flegma styl je in. Kde se ten Tesy naučil takhle breakovat? Bílá, červená, bílá, blikačka ,…….
01:45 - týpí
Miry říká: „dobrou“
01:50 - týpí
Koukám do ohně a nakonec zavírám oči. Poslední co slyším jsou slova Mevrika soukajícího se do spacáku: „No jo safra a na co budu myslet před spaním, aby se mi o tom zdálo?“ Na co asi Mevriku myslím si, přece na konipasa na kameni :-)
Otvírám oči a koukám do ohně. Ráno většinou už nehoří, ale dnes ano. Aty vzal kolem šesté svůj žaludek na procházku, když ho tak nepěkně prosil a když se z ní vracel, přinesl sebou třísky a oheň rozfoukal. Takže dneska se můžu do plamenů koukat nejen před usnutím, ale i po probuzení. Ze spacáku co vidím naproti vykukuje oranžová peruánská čepice, vlastně sem tu Piškota bez ní ještě neviděl. Ale věděl bych že tam naproti leží Piškot i bez čepice a vlastně i bez koukání, stejně jako že ten co oddychuje za mnou je Tesy, nad ním u lajningu sní svoje sny o „šestce“ Mevrik a tak dál. Každý tu má své místo. I hrnec bramboračky co nám uvařila paní Císková i boty vyřádkovaný podél palet i tác na kterém je většina kuchařského náčiní co zde potřebujem, tedy nůž na ukrojení chleba, naříznutí točeňáku a nabrání hořčice.
10:01 - srub
Miry co zde spal se už souká do maskáčů. Maskáče jsou na zimním „in“ Jak listnáče tak jehličňáky. Na kamnech se hřeje ovocňák, kterej za chvíli bude následovat kafe s mlíkem, žofčinu narozeninovou bábovku, vánočku a chleba se sýrem, který už se vydaly do týpka skoncovat se svou existencí.
10:15 - týpí
Cpeme se. Po konipasovi ani vidu ani slechu. Vyprávím klukům historii dnešní vánočky. To poprosíte babičku, jestli by vás nenaučila upéct vánočku. Babička, ochotně souhlasí a hned druhý den vás ve čtyři hodiny v noci vzbudí se slovy „jdem zadělat těsto“ tomu říkám pekařskej výcvik. Myslíte. Že jde vystudovat vejška ve vězení? To víš že jo. Nejšastěji se tam studujou asi práva.
10:22 - týpí
Nějakej nešika se pokouší uhasit oheň ovocňákem. Naštěstí se to Zetymu nepovedlo. Naneštěstí část ovocňáku zachránil.
10:30 - týpí
Škoda že Čegi není krtek, umí totiž dobrý krtince plný banánů a jeden takovej nám právě přinesla. A navíc krtek by neuměl mluvit. Nojo, ale kdo by nám pak řekl, že kvůli nám vstávala možná už o půl deváté :-)
10:45 - týpí
Po „krtinci“ se jen zaprášilo.Mňam mňam. Jen Aty jím pohrdl. Odchází na vzduch. Čegi se nám snaží namluvit, že holky s prominutím „potravu nikdy nezvrací“ dámy to prý udrží. Uvažujem, že bychom v pondělí večer smyli pot a kouř v sauně.
10:50 - týpí
Aty se nám vrátil. Už vede 3:0. Piškot sáhl nad sebe do lajningové střechy, zašmátral a už nám rozdává žvejkačky na takovéto domácí žvýkání. Uvažujem s Piškotem že bychom dali bejsból. Klukům se nějak nechce. Nejsme žádní nelidové a tak nemusí a navíc, zahráli sme si včera. Včera se odehrála premiéra hry „Age of mythology“ (má pravidla tak složitá, že bych raději maturoval z hudebky než z nich) a ti co se jí účastnili si vypráví své sny, zdálo se jim právě o ní. Laky „Ejdže“ nehrál, takže ve snu „bangoval v Portoriku“
10:58 - týpí
Čegi je v čoudu. Konipas taky.
10:59 - týpí
Laky měnil i když mu nepromokli, ale jinak neměníme i když většině promokli. Jdeme ven.
11:15 - hřiště u týpí
Vedeme už 3:0. Hrajeme „vikingskej fotbal“ Hraje se podobně jako klasickej fotbal, akorát v mlze a na rozblácenym hřišti. Stojíte v obraně a najednou vidíte, že se na vás z mlhy řítí velkej škaredej chlap (a to Pudil ani nehrál :-) a i přes tu vrstvu bláta mu z tváře vyčtete, že to malý kulatý chce dostat do brány i kdyby ste měli skončit na zemi. Tak to je vikingskej fotbal.
12:00 - hřiště u týpí
Tým „ajta krajta“ plný paličů šancí po zásluze nevyhrává. Zahlédli jsme několik povedených „konipasů“
13:48 - hřiště u týpí
Věřte nevěřte, vydrželi jsme hrát dvě a třičtvrtě hodiny. Opouštíme rochniště. Kajman fotí, Zety opět mobiluje, nejspíš někomu esemeskuje, že roveři z kmene Nocon jako každý rok vyhráli. Mlha ustoupila.
13:56 - týpí
Sedíme kolem ohně a sušíme se. Slovo si bere Pudil a vypráví o knize „Zatím dobrý“, ve které se píše o kouscích bratří Mašínů, pak knihu vyměnil za titul „Kam až tě nohy donesou“ která ví o osudu zajatců na Sibiři. Pokračuje příběhy skautů z lágru, do kterého se dostal za účast v junáckém odboji. O tom jaký to bylo v osmačtyřicátym. Pudil o tom dost ví a dobře se to poslouchá.
14:20 - týpí
Řešíme jestli oheň míň čoudí, když přikládáme do pyramidy, nebo když polínka pokládáme naležato. Pudil pokračuje v povídání o počátku komunismu u nás.
14:23 - týpí
Zdeny jde do naší omegaspižírny pro třetí balík točeňáku. Aty má osmatřicítky. Pudil je ve vyprávění u generála Svobody, Císi si suší-udí kalhoty, kofola koluje.
14:28 - srub
V týpku chybí Pája, Hombre, Piškot, Mejša a Vařík. Kde pak asi jsou? Mám je a nebylo to těžký – vytvořili si herní doupě ve srubu, hrajou Portoriko až na Vaříka, ten se hřeje u kamen a vypadá spokojeně. Myslím, že to je bohulibá činnost – vypadat spokojeně.
15:00 - srub
Dohráno. Piškot se těší na další díly Ztracených, což dosvědčuje tím, že ostatním nechtěně vyzrazuje to, co oni ještě neviděli. Takže si z toho odnášíme, že nás čeká jeden fakt „hustej“ díl a že se máme na co těšit (a z poloviny to „co“ už známe od Piškota :-)
15:20 - srub
Zdeny nám přinesl opečenýho hada. Už ten točeňák pečem po metrech.
15:40 - srub
Áda nám vysvětluje že mošt z jabloně „Jaderničky“ je lepší než ten druhej. A že máme nesmírný bohatství, tři zelené lahve z Jaderničky a tři z jiný jabloně. Rozhodujem že na Zubík bereme jednu jaderničku a dvě nejaderničky. Piškot, vybere ty, co mají tu čest, že je mohou celou cestu opatrovat jako oči v hlavách. „Co vývrtka?“ Mevrik. „Mám.“
15:45 - louka mezi týpkem a srubem
Pořádně se oblíkáme. Kulichy a rukavice s sebou, čeká nás cesta na Zubík. Kajman bere házecí talíř, Tesy několik tenisáků a každej do ruky lakrosku, tři vybraní i lahve moštu a Pája foťák má, takže společné foto bude. Vařík a Laky nanosí dřevo do týpka ať má Aty čím hlídat oheň. Zety začíná telefonovat.
16:10 - silnice nad Podolím
Piškot:“jel bych na letní“ myslí tím k móři. Zety telefonuje. V okolí se nevyskytuje žádnej konipas.
16:22 - rybník u Zubíku
Zkoušíme jak je led na rybníce tenkej. Je tenkej dost a já nad ním visím jak konipas na bříze, dost vysoko a je to se mnou nahnutý. Kluci mě z toho dostávaj. A Zety? Dotelefonoval :-)
16:47 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
Třikrát se ozve zvuk vytaženého špuntu, tři láhve moštu kolují v kruhu, ve kterém si nejsme všichni rovni a každý kdo tu je v něm má to svoje místo. Piškot připomíná: „Nepolykat, převalovat.“ Je to dobrota náramná. A ještě úlitek za Atyho.
16:57 - jídelna u kuchyně na tábořišti Zubík
„A teď se čtyři sekundy nehejbejte“ už se pořádně stmívá, takže focení musí bejt na delší čas. Mevriku ukaž na prstech kolikrát už si tu na Silvestra byl, ať za pár let víme, v kterým roce se tahle fotka fotila.
17:10 - u čurabelek nad Zubíkem
Koukáme, že ve Městě mají generálku na ohňostroj
17:22 - u „bonsaje“ na cestě Zubík – Podolí
Piškot: „ Já bych jel na letní“ Tématem hovoru jsou opět Lost – Ztracení. Přemýšlíme jestli by šel udělat roverskej expediční závod „ecochalenge“, třeba napříč Českou republikou z jihu na sever.
17:50 - srub
Pomalu se rozcvičujem na večer: „Kdo chce chipsy, tady jsou sušený švestky, jsou ty párky v konzervě dobrý? Můžu ten pomeranč? Solený mandle, tak to jsem ještě nikdy neměl,…“
19:00 – týpí
Sedí tu s námi naše kolektivní paměť a vzpomíná na kousky dávno minulé – pubiny začarovaný hodinky, pubiny adrenalinový sjezdy lanovky, výstupy na Ivančenu, o sáňkové souboje o svíčku,….
21:30 – týpí
Na roštu se pečou poslední 3 kusy masa. Takže každýho kdo chtěl, teď hřejou v žaludku dva pořádný kousky pečenýho vepříka. Vaří voda na čaj. Kdo si dáte jakej? George suší ponožky. Tak jak je to s tím Eltnem Johnem? A jak je to s tím Štěpánem? Jo a víte že Komis doktoruje v Singapuru a Poťák je biochemik na Karlovce. Co Beďa? Myslím, že se z té havárky zotavil a právníkuje v Praze. Kája je lesák a má revír u Fryšavy, viděl ste někdo poslední dobou Štefiho? A Kutyho?
21:45 – týpí
Piškot se zajímá o to, jak se stane, že někdo není ani rádce a pak je z něj střediskovej vůdce. A nebo jak se z táborovýho zdravotníka stane šéf republikovýho roverskýho kurzu. A tak Pudil vysvětluje, jak se to stane. O cestě ze zdravotnického stanu na ústředí a Svatoplukovy pruty.
22:30 – týpí
Kecáme o filmech. Největší pozornost si vysloužil film o převýchově drzých japonských středoškoláků. A Lovec jelenů.
23:19 – týpí
Neuvěřitelné. Páleníka prý na jednom cvičení svázali do kozelce. Mevrik tomu nemůže uvěřit. A ten tomu rozumí, však doma v pokoji nasadí sluchátka, mikrofon , zapne komp a velí celý jednotce :-)
23:55 - týpí
Připravte „dary jaderničky“ , nový rok je za dveřmi tak ať ho uvítáme.
23:59:55 – před týpím
První pokus o odpočítávání posledních pěti sekund roku 2006 – neplatné.
24:00:10 – před týpím
Druhý tentokrát už platný pokus o odpočítání posledních dvanácti sekund roku 2006.
00:01 - před týpím
Zelené lahve s výtečným moštem jsou odvoskovány a odkorkovány a putují z ruky do ruky, na kterých jsou ještě slabě čitelné čtyřciferné čísla z mafiánské kartáčkové hry. Tak na štastnej novej rok všem konipasům.
00:08 - před týpím
Odpálení naší silvestrovské rachejtle z fotbalové brány.
00:10 – na kopci u lesa
Pozorujem podolskej a radešínskej ohňostroj.
00:15 - kraj lesa
Do lesa vchází sedmnáct roverů
00:55 - kraj lesa
Z lesa vychází sedmnáct jinejch roverů.
01:05 - hřiště u týpí
Na každé tyčce visí jedna čelovka, dáváme si novoroční fotbálek.
01:15 - hřiště u týpí
Takovou světelnou šou nikdo z nás ještě nezažil. Ale že jsme to roztočili, aby ne, beztak jsme středisko s největším počtem čelovek. Poďme se bavit. Flegma styl je in. Kde se ten Tesy naučil takhle breakovat? Bílá, červená, bílá, blikačka ,…….
01:45 - týpí
Miry říká: „dobrou“
01:50 - týpí
Koukám do ohně a nakonec zavírám oči. Poslední co slyším jsou slova Mevrika soukajícího se do spacáku: „No jo safra a na co budu myslet před spaním, aby se mi o tom zdálo?“ Na co asi Mevriku myslím si, přece na konipasa na kameni :-)
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít