okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 23. 2. 2007
článek číslo 561
autor: Hornikov

 

Herní odpoledne - Jumanji kapitola x

Tak a máme tu další zápis v deníku. Jakmile jeden vyvolený rovery přečetl, bylo už na oddílu Nadějě, jak tento zápis prožije...
Náš oddíl se sešel krátce po druhé hodině, aby prožil další dobrodružství ze světa Jumanji. Tentokrát nám pisatel deníku oznámil, že neudělal zkoušky na Oxford, kde se chtěl stát později misionářem, aby mu bylo umožněno poznat cizí země. Jelikož se mu ale nedařilo, misionářem nebude. Poslední šance na poznání cizích zemí byla kariéra vojáka. Tam byly zkoušky o něco lehčí, a tak náš hrdina neváhal a šel zkoušky splnit. Naším úkolem bylo zkoušky plnit s ním.

Když byl deník dočtený, vydali jsme se k viaduktu, kde nás čekal úvod a také první úkol. Jakmile jsme se tam sešli, rozdal nejprve pracovní kruh každému jeden šátek, na kterém bylo naspané jeho jméno. Po označení všech členů oddílu, začal Tesák vysvětlovat prví úkol. Teda vysvětlovat zrovna ne, poněvadž nám řekl jen dvě věci. První věc byla, že za deset minut nám dá úkol, druhá věc, že těch deset minut byla doba na promyšlení taktiky. Všichni jsme teda vymýšleli, z hlavy se nám kouřilo a najednou se Jeleni rozběhli a směrem k Mercedesce začali stavět štafetu. Lišky následovaly jejich příkladu a Veverky hned za nimi. Jenom Rysi stáli s nechápavými výrazy a divili se, proč to všichni dělají. Jelikož nám to přišlo dost nelogické, nenásledovali jsme příkladu ostatních a čekali všichni u Tesáka, až nám zadá úkol. A to Tesák také udělal. Řekl nám, že musíme doručit k Mercedesce zprávu, družinovou vlajku a pět různých listů. Vrhli jsme se tedy na to. Tady se ukázalo, jak ostatní družiny to oproti nám takticky zvládli. Běžely po štafetě a tak zanedlouho měly před námi značný náskok, avšak víte jak se říká: "Co není v hlavě, je v nohách." Nasadili jsme tedy turbo pohon, cestou sbírali lístky a věřte nebo ne, nakonec jsme tam doběhli jako první, tedy přesněji, stejně s Liškami. Spokojení, ale velmi unavení jsme s obavami očekávali další úkol, jestli to nebude další pořádná běhačka.

Naštěstí ne, kapitán Teo nám dal za úkol vyčistit kraj od nebezpečných látek. Vrhli jsme se tedy do lesa, kde byly rozházené hadrakoule. A jelikož bylo úkolem donést jich co možná nejvíce, snažili jsme se jich polapit a najít co nejvíc. Nakonec byl výsledek docela srandovní, tři družiny měly stejně nebezpečného materiálu, čtvrtá jen o trošku méně. Když bylo naše velitelstvo (PK) spokojeno, vydali jsme se dál, až ke koupališti.

Zde nás čekal další úkol, tedy konkrétněji za nedlouho, poněvadž Tesák nám řekl, že po cestě nám zadá úkol a my ho měli co nejrychleji splnit. Všichni tedy zbystřili a šlo se pomalu dál. Najednou se zastavilo v lese. Měli jsme si vytáhnout papír a tužku a narýsovat si čtvercové pole 3x3. A co byl úkol? Vyznačit v něm co možná nejvíce čtverců. Každý si nějak tipl nebo si to spočítal a výsledek řekl Tesákovi. Za necelé tři minuty nám Tesák řekl i výsledky. Ty byly jednoduché, poněvadž nikdo to neměl správně.

Po tomto neúspěšném úkolu jsme ale šli na další stanoviště. Tentokrát byl úkol poněkud složitější, museli jsme z lan postavit lávku přes potok. Sehnali jsme si tedy pevný klacík, přivázali na něj lano a náš vrchní házeč - Budu se pokoušel hodit klacek s lanem tak, aby se zasekl pevně mezi větve. To se mu také nakonec podařilo, uvázali jsme tedy první část lávky. Jakmile bylo první lano jaksepatří vypnuté, začal stavba zábradlí. Opět jsme si nalezli klacek a na něj připevnili lano. Budu opět prokázal své umění a trefil se skoro na třetí pokus. Když se klacek pěvně zaklínil mezi větve, bylo vyhráno. Teď už jen stačilo zábradlí uvázat kolem stromu a mohlo se jít. Lávka byla naštěstí pevná, a tak všichni Rysi šťastně přešli. Po sbalení lan jsme se šli podívat, jak si vedou i ostatní družiny. Zjistili jsme, že Veverky jsou už skoro taky všechny na druhém břehu potoka, lišky na tom byly taky celkem dobře a Jeleni stejně jako Lišky. Za nedlouho však Teo stopnul čas a tak jsme to stihli jen my a Veverky. To už ale následoval další úkol.

Nyní byl zase běhací a to v podání Císka. Chvilku jsme šli až jsme stanuli před poměrně prudkým kopcem. Tam Císy začal vysvětlovat. Měli jsme za úkol přenést a posbírat všech svých pět P. Avšak podmínkou bylo nosit je po jednom a každé na jiné stanoviště. A tak jsme s velikým úsilím vynesli všech pět P postupně až na kopec, avšak ještě nebyl ani zdaleka konec. Nyní přišla chvíle, kdy jsme si naopak museli všech pět P zase posbírat a donést za Plukovníkem Pavlou. U ní jsme ještě museli nakreslit do deníku znak oddílu a jakmile se nám to podařilo, tento úkol byl splněn.

Za chvíli dorazil zbytek oddílu a tak jsme se mohli vydat dál. Nyní nás čekal trénink střelby. Vybrali jsme prvního člena, který šel střílet, jestliže trefil, střílel dál, jestliže ne, vypadával. Výsledky se nakonec počítaly podle počtu členů, kteří zůstali nevypadnutí. Nakonec tuto hru s náskokem vyhrály Veverky, poněvadž Míša se trefila asi 4x. Spokojení po skvělém zážitku naše cesta pokračovala.

Čekal už nás jen poslední úkol - umět se plížit. Každý si tedy vzal jednu hadrošku a šel se schovat do lesa. Úkolem bylo dostat se nepozorován k Jelení skalce, avšak když vás trefili hadrakoulí, vypadávali jste. Vznikla z toho skvlé plížící hra s napínavý koncem, kdy již všichni byli na Jelení skalce a hra již dávno skončilo, avšak Budu se ne a ne objevit. Když už nepřicházel dlouho, řekly se výsledky hry a pomalu se šlo domů. Naštěstí se k nám Budu připojil a mohli jsme tedy spokojeně dojít až do klubovny. V klubovně nás už jen čekalo přilepení políčka, to jsme bez problémů zvládli, a tak jsme se mohli vydat velmi spokojení, ale také velmi unavení ke svým domovům…
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít