okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 11. 3. 2007
článek číslo 575
autor: Ufon

 

Virácká pohroma: Výprava vlčat Slavkovice

Článek se tu objevil sice trochu později, ale lepší někdy než nikdy…;) Tímto bych se také chtěl omluvit za vzniklé potíže s dodáním článku na termín…OMLOUVÁM SE
Sraz byl 2.2. na vlakovém nádraží v 16:40. Já s Jackem jsme to jistili ze zastávky (na nádr se nám nechtělo;)). Cesta vlakem uběhla jako voda, ani jsem nestihl všechny pozdravit a už jsme se přikodrcali do Radňovic. Ubytování jsme měli domluvené ve Slavkovicích v tamní škole. Na výpravu dorazilo opravdu „mnoho“ z 22 vlčat, dohromady 9 kusů, čímž se vyrovnala účasti roverů...

Cestou do Slavkovic děti nacházeli motivační plakáty, které je prosily, aby se staly agenty MI a tím pomohli celému světu.Organizace MI je obyčejná navenek, ale ďábelská zevnitř. Jsou zde řešeny ty nejtěžší případy jak z hlediska fyzického tak psychického…:) Stát se agentem MI není žádná hračka, musíte být vytrvalí a bystří a musíte umět odolávat jakému kolik nátlaku…to naše vlčata hravě zvládla. Po vstupních testech byla vlčata po dlouhém přemýšlení organizátorů rozdělena do zcela náhodných skupin.

První úkol elitních agentů spočíval v tom, že museli sehnat řediteli organizace MI klíčové slovo do tajenky. Jediným povolaným člověkem co se tajenek týče byla uklízečka (Pidi), která řediteli vygumovala klíčové slovo celé tajenky. Ale zadarmo ani kuře nehrabe!! Uklízečka potřebovala nové koště od správce budovy a ten zase potřeboval klíč od kumbálu….. a takhle se to vleklo přes celou firmu. Každý něco potřeboval až se nakonec dostali k člověku co za svoje služby nic nechtěl. Děti tak spustily řetězovou reakci, jejímž koncem byla odměna v podobě posledního slova do tajenky…:) Ředitel byl štěstím bez sebe, že mu pomohli s tajenkou a proto je učinil vyššími agenty. Nasadil je na jeden z nejtajnějších případů…jednalo se o únik nebezpečného viru VÉÍHÁ (VIH). Po shlédnutí záznamu z bezpečnostní kamery byly o něco chytřejší. Viděli v něm šíleného profesora (Jacka) jak vyrobil vir VIH, ale nešťastnou náhodou ho mladší a krásnější vědec (já) rozlil. Tím nakazil jak sebe tak i profesora. Profesor ale nezahynul, sebral z posledních sil zbytek viru a sestrojil strašivou bombu!

Každý pořádný vědecký ústav má i svůj archív ve kterém má schované veškeré informace. Tenhle ústav nebyl výjimkou. Děti se tak musely nabourat do archivu, páč chtěli zjisti něco více o viru VIH… k pirátství je potřeba vysoko rychlostní stabilní síť, tu si děti opatřily od nedoceněného počítačového vědce. O kousky vysokorychlostní sítě děti soupeřily hrou zvanou elektrika…:) kusy sítě spojovaly speciální pájkou značky Kores. Po dosažení délky předepsané v příručce pro internetové piráty, se děti vydaly do archivu. V archívu ale hlídkovali antiviráci . Jelikož správný agent MI dokáže překonat jakou kolik překážku, žádný antivirák ho nezastaví. Za několik minut měly děti to co potřebovaly.V počítači šíleného profesora našly několik důležitých informací o lidech nakažených virem VIH ( jsou neposední, vir se vylučuje v podobě destiček…) a spoustu dalších důležitých věcí.

Už znaly místo kde se nakaženci zdržují, tak zahájily humanitární akci. V několika minutách nakažence uštvaly a surově z nich otrhaly zbytky viru, které neodvál vítr. Z lístečků zjistily, že další informace o případu dostanou, když budou správně pracovat s buzolou. Buzola, ale stávkovala a proto jsme využili přírodních ukazatelů…za několik úmorných minut jsme společně nalezli návod na to, jak zneškodnit bombu, kterou šílený profesor sestrojil na zničení lidstva. Ale pořád ještě jsme nevěděli kde bomba je. Jediní kdo to věděli byli dva hodně nakažení viráci (Vaqík, já) kteří, ale zapomněli úplně všechno. Děti se je to pokoušely naučit…detaily bych radši vynechal, protože brutální praktiky některých vlčat se nedají sepsal, natožpak zveřejnit..:)

Čiperné děti jsme nechali hrát jejich oblíbené hry. Na upíry, sardele, městečko Palermo…. Až byly dostatečně utahané, nahnali jsme je do postelí a nechali usnout. Největším zážitkem na nočních hrách je buzení dětí...(vždyť víte sami)…:) Šílený profesor, před tím co skonal na vir VIH sestrojil bombu, která byla až po okraj plná velice nebezpečného humáče. Abychom mohli prožít i další dny na tomto skvělém světě, byla do akce povolána naše vlčata. Na pomoc jim byl poskytnut pyrotechnik amatér :) Bomba byla ukryta na pohled v obyčejném kufru, ale věci nejsou tak jak se zdají…:) ve svém nitru skrýval neuvěřitelný „maglajz“…byla tu spousta drátů, tlačítek, diod…a hlavně jeden veliký číselník, který ani po dlouhém přemlouvání nechtěl přestat odpočítávat...Vteřiny mizely a vlčata si stále nebyla jistá, jestli je to červený nebo zelený drát…na číselníku naskočilo 00:05…a jedno z vlčat ťalo drát…pyrotechnik omdlel…:) detonace bohu dík nenastala… všichni jsme si zhluboka oddechli a mohli si jít zase na chvilku lehnout… roveři si etě pochválili výbornou noční hru a taky šli na kutě. Zneškodněním bomby jsme zakončili výpravu, což se po legendové stránce týkalo :)
Cesta domů proběhla bez obtíží…
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít