okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 17. 5. 2007
článek číslo 592
autor: Horníkov

 

Oddílový mrskut

Oddílový mrskut, akce dávno, dávno minulá (No zas tak ne), ale zpravodajství tady z ní stejně není a tak tady je tedy článek.
Jelikož jsem z Radešína a na oddílový mrskut bych se nedostal, Teo byl hodnej a nabídl se mi, že se pro mě staví a společně pak vymrskáme Čegi s Pipi. A tak se také stalo, ráno jsem vstal, jako obvykle jsem se neumyl, nasnídal a pozdě přišel na sraz. Pozdě asi dost, poněvadž Teo s Lukou Brasim, Ludvou a ještě hodně dalšíma byli už na cestě k nám.

Ale zas tak na tom nezáleželo, přisedl jsem si tedy k nim a jelo se na Strnadovi. Naše fáro zastavilo těsně před jejich domem, my vylezli a hurááá na ně. Ale byl tu malý problém. Strnadovi nebyli doma a tak hurá zpátky. Celou cestu do Petrovic jsme tlachali o tom, jak je možné, že nám utekla kořist. Teďka to je ale jedno, protože v blízkosti už byl Marti dům a tak hurá na ni. Ale byl tu malý problém. Marťa nebyla doma. A tak hurá zpátky.

Rozjeli jsme se tedy do předposlední vesnice, v které bydlely skautky. Byla to vesnice Slavkovice, tam byly rovnou dvě. Nejdříve jsme se vydali k Šimkům na Danču. A Danča byla doma. Konečně jsme mohli využít naše rákosky, teda pomlázky a Danču vymrskat. Jakmile Danča byla řádně vymrskána, dostali jsme odměnu a hajdy k Zajíčkům. Teo s Cískem zastavili přímo před domem, vzali jsme tedy jen rákosky, furt si to pletu, pomlázky a vydali se na Marťu. Doma byla, a jelikož otevřela dveře jako první, vymrskali jsme ji. Asi jsme práci zase řádně vykonali, jinak si nedovedu vysvětlit, proč by nám dávali dost dobrou odměnu.

Naše komandu už jede do poslední vesnice, kterou obývají skautky. Jako první jsme navštívili Áňu. Vběhli jsme na dvorek, vyběhli schody a tam ji našli. Řádně jsme ji vymrskali a zase dotsali skvělou odměnu. Prostě super. Jakmile bylo hotovo, vyjeli jsme na Braen. Nejdříve jsme zkoumali, kudy se tam chodí, jestli vchodem do prodejny, nebo do domu. Nakonec jsme správně logicky usoudili, že když chceme jít do domu, musíme jít vchodem do domu. Zazvonili jsme tedy. Braen odemčela, otevřela řekla čau, ale to bylo všechno, protože pak jsme ji vymrskali. Odměna byla tentokrát královská. Dostali jsme vajíčko, sladkosti a bombóny. To bylo dost dobrý, protože bombóny jsme snědli hnedka.

Když byly Radňovice vyřízené, rozjeli jsme se na poslední část naší výpravy a to do Nového Města na Moravě. Sraz byl u srazu, tedy u Cískova domu. Cískovo auto tam bylo první, protože Teovo jelo ještě k Teovi pro nějaký věci. Chvilku jsme na ně tedy čekali, ale nemuseli jsme čekat zas tak moc dlouhou chvilku, protože si pospíšili a do okamžiku byli tady. Neváhali jsme a vydali se na cestu. Prvně jsme šli k Machům, ale jelikož nebyli doma, šli jsme k Ambrožům. Vstoupili jsme do zahrady a zazvonili. Až do této chvíle bylo všechno v pořádku, ale odteď věci nabraly katastrofální směr, protože otevřela Žofka. Na to nebylo nic katastrofálního, ale jelikž měla v ruce stříkadlo na vodu, katastrofálního na tom bylo hodně. Žofka netrénuje pro nic za nic střelbu, a tak nás všechny postříkala tak přesně, až jsme byli skoro celí mokří. To jsme si ale nenechali líbit, vzali jsme pomlázky a Žofčiným nohám to oplatili. Asi dost dobře, protože skvělá odměna v podobě vajíček a jednohubek byla vynikající...

Od Žofky jsme se vydali rovnou na Žákovi a jelikož nám otevřela Míša, provedli jsme svojí práci ihned. Dostali jsme za ní odplatu, konkrétně vajíčka. S plnýma košíkama jsme se vydali dál. Ale teďka mi tátá zavolal, že už čeká dole pod viaduktem a že si mám pohnout a jít tam nebo že prej mi ujede. Rozloučil jsem se tedy s mrskutáky a vydal se s košíkem k domovu. Teda k autu a až potom k domovu.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít