Sraz byl hned ráno v 9:00, kdy ještě sluníčko nemělo moc pálit, ale bohužel nebo možná naštěstí, pálilo. Vůdce Teo se s ničím zbytečně nezdržoval, podal pár krátkých informací oddílu a rodičům a mohlo se vyrazit. Všechny účastníky čekala cesta přibližně 40 km až za Proseč u Skutčce, kde se nachází úžasný kout přírody se spoustou skalních mesteček. Podle mně jedno z nejlepších tábořišť, na kterých oddíl kdy tábořil (vyjma Zubíku – to je totiž srdcová záležitost).
Podrobnosti z cesty bohužel zatím nejsou známy, ale z krátké návštěvy, kdy jsme s Piškotem dopravovali oddílu nějaký chybějící materiál, jsme nepostřehli že by někdo chyběl nebo měl problémy s chůzí po absolvovaném cyklistickém výletu.
Tábořiště nás přivítalo opuštěné, pouze služba v kuchyni pod vedením Čitky chystala krupičnou kaši na večeři. Tak jsme vyrazili do okolních lesů vyzkoušet štěstí. To jsme očividně měli, protože jsme brzy narazili na dva domorodé černochy (viz. foto) a bylo nám jasné, že oddíl musí být nedaleko a taky že jo. Bohužel jsme se nemohli moc zdržet, protože Piškota čekaly ještě povinnosti na beruščím tábořišti na Zubíku. Jen jsme tedy pozdravili přítomné probíhající, šermující se a válející se, zanechali Adamovi Panthenol na spálenou lebku a vyrazili zpět k domovu.
Doufám, že brzy dorazí nějaké podrobnější zprávy o tom, jak se tábořící ve skalách mají.