okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 23. 7. 2007
článek číslo 618
autor: Pavla

 

I. táborový den oddílu Naděje

A je to tady - nejdelší tábor v historii oddílu Naděje začíná.
Před klubovnou už dlouho před devátou hodinou postávají natěšení skauti s rodiči, kteří se strachují, kolik věcí si jejich dítka zapomněla doma. Konečně je devět, přijíždí i Teo a začínají se nakládat věci do aut. Počet zavazadel u některých je vážně obdivuhodný - někteří musí mít podle mě minimálně dvě trička na den, aby zaplnili všechny ty kufry, gemmy a igelitky, které se s sebou vezou.
Konečně je všechno naloženo, můžeme nasednout na kola a vyrazit na dlouhou cestu do Toulovcových Maštalí.

Tři různě výkonné skupiny pod vedením Císka s Ádou, Teem a Tesákem jsou ještě na cestě, zatímco Hombre, Miky, Míra a já vykládáme na tábořišti věci z aut.
Absolvujeme prohlídku tábořiště a je nám jasné, že nás tu čeká ještě spousta práce. Táborový kruh se nám zdá uzavřený, v jídelně jsou stoly na zemi ve výšce Goofyho lýtek a témeř žádné lavičky. Hangár a stožár se musí přesunout a týpko úplně postavit.
Prostřední skupina dorazila ani ne dvě minuty po té nejrychlejší, která bloudila a najela si navíc sedm kilometrů, a když dorazila i ta poslední, pustili jsme se do díla.

Narýsovat nový táborový kruh byl kvůli nerovnosti terénu, přítomným kamenům a cestě docela oříšek, ale nakonec jsme to pod vedením architekta Tesáka zvládli. Krtek s Buduem začali přemisťovat stožár, další se pustili do prodloužení jídelny a stavby jejich stolů a další zase do týpka. Přesto, že se většina z nás snažila pracovat co nejlépe a nejrychleji, na konci prvního dne jsme nebyli zdaleka hotoví.

Po večerním koupání jsme se sešli v jídelně, kde nás k našemu překvapení navštívil plukovník Russel a oznámil nám novinku. Plukovník Warren nařídil pisateli deníku okamžitý přesun do Afriky, kde jsou opět nějaké nepokoje. A my, protože nás Jumanji nutí prožít vše co je v deníku psáno, musíme jet také. Přesněji řečeno, letět. Naší vzducholodi však chyběl vodík, potřebný k létání a tak jsme nejdřív museli naplnit balónky a dopinkat je ke kapitánovi vzducholodě, který nás potom uvedl na palubu na skále.
Nejvíc balónků s vodíkem zajistily Lišky, takže jim byla přidělena první třída s matracemi, vyhlídkou, večerní čokoládou a ranním čajem. Druží nejúspěšnější byli Jeleni, kteří obsadili menší druhou třídu s tenkými matracemi, Rysi se ubytovali ve třetí třídě s jedinou matrací a kamenem uprostřed a Veverky musely spát v zavazadlovém prostoru, plném věcí všech ostatních tříd.
Kapitán zavelel k odletu a oddíl se vydal do říše snů. Ráno již budeme v Africe....
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít