okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 26. 7. 2007
článek číslo 628
autor: Císko

 

IX. táborový den

Jak jinak by mohl začínat další den než Tesákovou písničkou. Ospalci se škrábali ze svých zašněrovaných stanů do ranního chládku, drobnej opar nad kuchyní podtrhoval kouř vycházející z kamen. Rozšklebený obličeje zase reagovali stejným pomateným výrazem na oznámení, že rozcvička bude zase v bazénu. Dneska sice byla voda docela studená, ale alespoň jsme se pořádně probudili.
Po chlebu s marmeládou byl nástup, kterej se zapsal do táborový historie- dnešní den jsem byl guvernérem já :-) Guvernér je člověk, kterej v ten den nemá program a stará se jen o provozní záležitosti tábora, jako je zajištění vody, výpomoc v kuchyni nebo třeba kontrola úklidu. Sotva co mi byl předán meč jako symbol guvernerství a po slíbení, že se vynasnažím být dobrým guvernérem, jsem se jal plnit do detailů tento slib. Po otázce: "Kdo si dneska čistil zuby?", šla běhat trestná kolečka polovina osazenstva tábora. Další popis situace snad není nutný, stačí jen říct, že ne všichni byli spokojeni s mým důrazným počínáním :-) Vzpomněl jsem si, když sem eště za mlada po každý kontrole pořádku, stěhoval za trest všechny svoje věci ven před stan a pak zase zpátky. A další den znovu... Z vlastní zkušenosti :-) vím, jakej to nepříjemnej zlozvyk, jak je to zahanbující, jak je to opovrženíhodné! když člověk nemá pořádek ve vlastních věcech :-) No a právě tyhle popudy mě vedly k rozhodnutí, že udělám oddíl lepším než jsem já sám. Chudáci :-)

V prvním programu se z nás stali malíři. Byli sme ale takový divný malíři, který vůbec nemusí umět kreslit ani malovat, nemusí mít absolutně žádný nadání, prostě jediný, co jim stačí, je znát barvy. Každej si vyrobil jednu speciální malířskou paletu- karton si nalepenejma kouskama oboustranný kobercovky. Potom vyrazil do lesa nebo na louku, zkrátka kam chtěl, a jeho cílem bylo vytvořit na svý paletě, co nejrozsáhlejší barevný spektrum- ale jenom z přírodnin. Malíři na svoje palety nalepovali maliny, květy, listy, borůvky, květy bodláků a ty nejroztodivnější věci. Výsledný palety vypadaly božsky a vybízeli víc k nakousnutí než k obdivu :-)

V druhým programu jsme našli v pralese stopy ztracené civilizace, konkrétně sloupy s vytesanými starobylými zákony. Zákony byly bohužel vy starých jazycích a bylo je potřeba rozluštit i přes dotěrný záškodnictví Ashantů. Ke konci programu dojela další posila družiny Jelenů

Dnešní den byl opravdu převratnej ve všech směrech, nejen v revoluci úklidu, ale i ve stravování. V tento slavnostní den byl poprvý za tábor masa kus. Ano, čtete dobře, byly bifteky. A ne jen tak ledajaký. S přípravou dokonce přijela vypomoct Mamčina mamka a babička. Prostě bóžo! Každej, fakt každej, se na to maso třepal jak ratlík, znáte ten pocit, když někoho nevidíte třeba měsíc a strašně se na něj těšíte a když se s ním máte setkat, tak máte takovej ten nepříjemnej pocit někde v břiše, takovou tu trému? Tak stejný pocity sme zažívali před obědem. Nakonec sme to ale zvládli a naše setkání proběhlo dokonale. Je opravdu neskutečný, kolik týdenní absence jedinýho doplňku stravy dokáže nadělat paseky a vaše tělo jen chřadne. A pak stačí jen jediný sousto a cejtíte se jak politý živou vodou! na konci poledňáku jsem byl s několika dobrovolníkama na koupačce. Takovou tradicí těhle koupaček jak bych to řekl, takový ocákávání ostatních. To si stoupnete na kraj bazénu, počkáte si, až někdo bude v dostatečný vzdálenosti od vás, abyste k němu doskočili, a pak skočíte bombu přímo k němu. Třeba taková Týna nebo Meli z toho dočista šílí :-)

Ve třetím programu jsme se převlíkli za pravé anglické gentlemany a lady a čekala nás lekce pravého anglického skalního golfu. Náš tábor navštívila ta největší kapacita ve světě golfu a seznámila nás s pravidlama této elegantní hry. Čekaly nás jamky jako Jožin z bažin, Dáma z jezírka, Poušť a další.. Pikantností byl odpal ze skály dolů do tábora. Smíšený týmy se činily a odnesly si z týhle akce kvalitní zážitky. Už jen obleky gentlemanů a šaty našich lady mluvily samy za sebe.

Ve čtvrtým programu jsme se snažili prozkoumat chrám ztracené civilizace, kterou jsme objevili dopoledne. Nebylo to tak jednoduchý, protože všechny vchody do chrámu byly dokonale střežený systémem hlavolamů, do chrámu jsme se tedy mohli dostat jen pokud jsme je vyřešili a to se ukázalo trochu jako problém. Nemyslím tím, že by oddíláci nebyli inteligentní, opravdu se mi nedere na jazyk slovo hloupí, to vážně ne :-) Ne, hlavolamy to byly celkem složitý, takže výhodu měly ty družiny, který měli na programu svýho vědátora, kterej jim dost pomohl. Třeba takový veverky na programu neměly Marťu a to se podepsalo na výsledcích hry. Celkem to dopadlo tak, že Rysi v čele s Orlojem a Horníkem vyhráli, Jeleni byli druzí a Lišky s Veverkama nedostaly za hru ani jednu cestu, protože nevyluštili za celou hru ani ten nejjednodušší hlavolam. Trochu nás mrzí, že některý lidi z oddílu to radši hned vzdají, než aby zkusili zabojovat.

K večeři Mamča nachystala opravdovou specialitu, která neměla na táborech ještě obdoby- špekáčky na pivu. Nebojte se, vaše ratolesti nělohní někde za vašimi zády flašku gambáče... Nevím, jak se to připravovalo, ale když sem vycházel z týpka a zahlídl sem v kuchyni Marťu držíc právě flašku piva, jak se strašně chechtá :-) Docela mě to zaujalo, tak sem se šel podívat, jak probíhá příprava večeře a k mýmu potěšení sem zjistil, že to má Mamča pod kontrolou a nikdo nenasává :-)

Po večeři nás čekal večerní nástup. Opět kontrola čištění zubů, opět rozdání koleček za ztráty a nálezy a opět zmražený úsměvy na tvářích účastněných. Nástup končil detailní prohlídkou stanů, kterou jsem prováděl s Mamkou. Ač jsem několikrát upozorňoval, že bude detailní prohlídka, neobešla se bez dramatických scén a teatrálních gest prosících o odpuštění. Někteří jedinci dostali i přes deset trestných koleček. Za zmínku stojí, že Mamči zešedivěly vlasy, když jsme s hrůzou zjistili, že některý kluci, nebudeme jmenovat, si po 9. dnech tábora nezaložili pytlík na špinavý prádlo, i přestože jim to bylo několikrát připomínáno, natož aby si měnili slipy. I tohle uchopila Čitka pevně do svých rukou a od tohoto dne každý den kontroluje výměnu :-)

Pátej program nesl název Jak tě vidím? Princip je v tom, že si jeden sedne před ostatní a ti o něm dvě minuty píšou, co si myslí. Asi není třeba to komentovat, za pár dnů, až se to Pavle podaří přepsat a vyřadit případný nepříjemný poznámky, dostane každej svůj papír a bude vědět, jak na tom je v očích ostatních. Na židli si sedali i roveři, přičemž oddíl skandoval moje jméno se zaťatými pěstmi a požadoval odplatu za moje guvernérství.

Jakmile sesedl z židle poslední rover nezbejvalo už nic jinýho než se zavrtět do spacáku a nechat si zdát sny o dnešním úžasným obědě.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít