Návštěva Oikosu
jak asi většina lidí ze střediska ví, vůdcové jednotlivých oddílů (rojů, smeček?), kladou tento rok obzvlášť důraz na vzdělávání členů svého pracovního kruhu a tak zatímco Teo „vyštval“ na čekatelský kurz (Stříbrná řeka) Pavlu a Hombrého (třeba se taky dočkáme článečku), větší skupinka z Berušek vyrazila zase díky Attyho iniciativě na Oikos.
Tento kurz je speciální hlavně v tom, že je připravován pro celé týmy z jednotlivých středisek, učí je jak spolupracovat při vedení a spoustu důležitých věcí. V rámci kurzu je možné si složit čekatelské zkoušky, o což se budou pokoušet Anička, Maky, Laky, Pepíno a i vůdcovské zkoušky – to bude Attyho parketa.
Letní část tohoto kurzu se koná kousek od města – na Vojtěchově, kde letos tábořila vlčata a protože jsem byl požádán Keckou z Brna o spolupráci, s chutí jsem vyrazil na odpoledne okouknout situaci a seznámit se s fungováním kurzu. A to je důvod, proč můžu napsat pár řádek.
Samozřejmě jsem byl zvědav na tu naši partu, která je mimochodem nejpočetnější. Při mém příjezdu probíhalo několik aktivit souběžně – a to rovering, tuším že skauting ve světě a jakýsi divadelní miniklub.
Na tábořišti vládla naprostá pohoda a uvolněná atmosféra, skoro jsem účastníkům záviděl. Hned jsem si vyslechl, jak beruščí pracák vyhrál dopolední hru na týmovou spolupráci, jak při nočním orienťáku hájil nejúspěšněji barvy týmu Atty s Lakym, protože Maky, Pepíno a Anička se ztratili (alespoň, že Pepíno s Maky měli romantickou cestu :) – určitě rádi vysvětlí).
V dalším programovém bloku byla opět možnost výběru – buď jakási prstová abeceda pro dorozumívání s hluchoněmými, základy divadelních aktivit pod vedením Dajdy a Hráška, základy geocachingu a fotografování. Prostě opravdu obrovský výběr aktivit, jen těžko se rozhodovalo.
Programy plynuly hodně rychle, nikde žádný zádrhel a tak všichni plynule přešli na přednášku o hospodaření a na velice oblíbený program – večeři :).
Hodně zajímavým byl večerní test osobnosti, ze kterého byl nejvíce nadšený Pepíno, který jásal, že tak ho (při čtení své osobní charakteristiky) ještě nikdo nikdy nechválil – asi to bylo zřejmě i proto, že druhou – kritickou část už odmítl číst :). Ale všichni byli překvapení, jak moc na ně ten test seděl. Třeba když je poprosíte, tak vám ho půjčí.
Protože už byla pořádná tma, několik hodin pršelo a ne a ne přestat, tak jsem ještě „okoukl“ večerní rituál a nezbylo, než se vydat deštivou nocí na věrném Duratecu :) k domovu, s dobrým pocitem, že je naše středisko dobře reprezentováno a určitě jim kurz hodně dá.
A doufám, že někdo z nich vás po návratu podrobněji seznámí s tím, jak to tam probíhalo.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít