okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 9. 9. 2007
článek číslo 649
autor: Danny

 

První beruščí výlet

Už je to tady, nový školní rok a s ním přichází i nový rok u berušek. V sobotu 8.9. nás čekalo první herní odpoledne. A že opravdu stálo za to, se můžete přesvědčit sami v následujícím článku.
Protože to bylo první herní odpoledne v tomto roce, mohly si berušky přivést své rodiče, sestřičky, bratříčky. Takže když jsme se ve dvě hodiny sešli u klubovny, bylo nás opravu hodně.. Vylezlo i sluníčko, takže jsme se mohli vydat ven do přírody, ale to nejde jen tak. Z města se do přírody jezdí vlakem. Takže připravit jízdenky a jedééém. Po náročné cestě přes spoustu přejezdů jsme se dostali až do přírody v Oboře. Tam jsme se potkali s Attym, který nás seznámil s krtečkem. Tedy spíš jsme si zkusili, jaké to je být krtečkem a společně s ním jsme prožívali jeho dobrodružství. Nejdříve jsme se s krtečkem podívali na smetiště, tam je spousta věcí, které stojí za zmínku, a ty všechny jsme si museli zapamatovat. Krteček na jednom z takových smetišť objevil krásné paraplíčko. Stačilo mu jen trochu opravit držadlo, které se rozpadlo na několik kousků, a paraplíčko bylo opět jako nové. Krteček s paraplíčkem zažil spoustu nového, hlavně se na něm parádně proletěl. I my, jsme se s paraplíčkem pořádně proletěli. A že to občas bylo docela náročné vám asi nemusím ani povídat. Další úkol byl trochu klidnější, protože krteček se na paraplíčku projel i po řece, postavili jsme si z papíru lodičku s paraplíčky a pustili jsme ji po řece. Ale řeka je zrádná a krteček na chvíli své paraplíčko ztratil, ještě že je všude spousta žabiček, které se rozhodly mu pomoci v hledání. Žabky jsou dobré navigátorky a tak se paraplíčko rychle našlo a krteček mohl pokračovat ve své cestě dál. Potkal pána, který měl skoro stejné paraplíčko jako on a prodával melouny. I našemu krtečkovi jeden meloun věnoval. Ještě že jsme měli s sebou spoustu šikovných maminek a než jsme se nadáli, meloun byl nakrájený. Ale krtečka z jeho melounového dýchánku vyrušil zlý pes. A i nás pěkně prohnal. Ještě že začalo pršet a mohli jsme se před ním schovat do naší klubovny. Tam už nás čekal teplý čaj, který nám uvařila Zuzka a byl tu i nachystaný Pepíno se svou kytarou. A my jsme mohli hned začít zpívat. Ke konci výletu jsme ještě dostali katalog a nový úkol Berty. Ani jsme se nenadáli a bylo pět hodin – čas se rozloučit.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít