okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 25. 9. 2007
článek číslo 664
autor: Anička

 

Vejlet

Cilka, Dorka a Berušky na výletě na Vír a rozhlednu Karasín. Taky návrat do dětských let. A hlavně velká sranda...
Neděle ráno, sluníčko svítí, ale je děsná kosa. A tak se skupina Berušek a jejich roverů choulí na autobusovém nádraží. V tom přichází dvě zvláštní holky. Oblečení á la Eliška :-). Chvilku se dohadují před tabulí odjezdů a příjezdů a tlachaly. Najednou ale povídají něco o Bertě. Překvapení! Ony taky znají Bertu jako my! Pak už se holky tolik nestyděly a dozvěděly se, že ty dvě se jmenují Cilka a Dorka a jsou to Bertiny kámošky.
Chtěly jet do Ostravy, ale nakonec se ke světluškám přidaly, že jako pojedou s nima.

A tak že jo, a tak se jelo

Jenomže! Až na Vír autobus nejel a do Štěpánovic, jak požadoval po řidiči Atty, také ne.
Vystoupili jsme teda ve Štěpánově :-) a šli na sluníčko, kde jsme čekali na další autobus. Mezitím jsme stavěli slova z kaštanů a špejlí, znáte to.
Trojice Danielka, Káťa a Anička chtěly pospojovat slovo POPOCATEPETL. Po 15 minutách programu měly písmenko „P“. A tak, že budou dělat PES. Jenže to si zas připadaly trapně, že je to moc krátké, tak že kus P ulomí a napíšou FENA :-). Nebudu tu rozepisovat, jak se z feny stal JELEN, z jelena TELE, z telete TĚLO a protože zbyly dva kaštany, finální slovo bylo ITĚLO. Význam je neznámý :-).

Ostatní trojice byly úspěšnější a tak nám vznikla slova KULATĚJŠÍ a NEJLEPŠÍ.

Šli jsme dlouhatanánsky dlouho a do kopce!!! Přece jenom už je to rok, co jsem vyšla z oddílu a fyzicky jsem dost zlenivěla…

Abychom si zpříjemnili cestu, hráli jsme hru s kolíčky, které se musely nepozorovaně připínat na oblečení nebo batohy.
Berušky očividně nechápou význam slova NEPOZOROVANĚ, protože si kolíčky vyhrožovaly a připínaly je druhým na nos nebo se jimi štípaly do zadků :-D. Po čase ale hru aspoň částečně pochopily a pokud kolíčky mezitím neztratily, mohly už trénovat svůj postřeh a šikovnost.

Na Vírské přehradě bylo moc hezky, sluníčko svítilo a my svačili.
Danielka nabízela ve svém baru karbanátky.
A kolovaly sladkosti a bonbónky a lízátka a pendreky… Je super být roverem u světlušek!

CDéčko (Cilka a Dorka) si ale najednou vzpomněly! Berta má dnes svátek!!!
A my jsme zapomněli!
Ještěže s sebou „náhodou“ máme jeřabiny, šípky a žaludy, můžeme Bertičce vyrobit korálky z podzimních plodů!
Korálky jsou moc pěkné a visí v klubovně, můžete je tam vidět, než shnijí.

A zase dlouhá cesta před námi.
Maky měla hru, ve které se získávaly bonbónky. Ale nevím jak. Holky tam nějak pobíhaly a hrály telefungen.
Pokud to někomu nedá spát, pokud se nedozví, kdo vyhrál nebo princip této jistě skvělé hry, volejte Maky.

A konečně Karasín!
Zatímco se vařil oběd, děvčata prolézala prolézačky, odírala se na skluzavkách a nechávala se ošetřovat a houpala se na houpačkách.
Taky se šlo na rozhlednu. Byl pěkný výhled. Cilka a Dorka byly načerno. Odmítly zaplatit 2 koruny…

Oběd byl výborný, mám to přímo od dětí. Byly boloňské špagety s omáčkou a masem a sýrem……………………………..
…………………….. Ze sáčku.

Ještěže naše cesta vedla z kopce (no to je docela logické, že?). Byli jsme už unavení a zastávka byla na rozcestí pod vesnicí.

Na zastávce jsme ještě z vylisovaných listů vyrobily Bertě přáníčka, taky visí v klubovně.

V Bystřici bylo spousta času a tak jsme si zahráli prastaré hry Bandiéru (jedna z nejoblíbenějších her světlušek) a Žabí skok, u kterého se strhly opravdové bitky a jedna skončila i pláčem…
Na závěr jsme si zahráli „Šly tři opice do porodnice“, a hrál i Atty, i když se hrozně styděl :-).

Pak jsme si říkali, že to bylo úplně jako za starých časů a tak jsme si zavzpomínali na dávné vytleskávačky jako „Měl jsem první, neměla mě ráda, měl jsem druhou, měla kamaráda, měl jsem třetí, měla kupu dětí, …“. Tato výchovna :-) vytleskávačka s holkám moc zalíbila.
A ještě bych málem zapomněla na „Ó vari vari vari vasimbó, um baj kví a um baj kvó!“ To je hit!!!

Když už jsme byli v tom, hráli jsme v autobuse „Kterým autem pojedeš na svatbu“ a váleli se smíchy, když pro Lindu přijel náklaďák a pro Maky, Bizi a mě motorkářský gang :-)!

Unavení jsme dojeli do Města, kde na nás čekali maminky a tatínkové. Ty jo, ale byla to sranda… Že se Danny ani nestihla učit, jak původně chtěla ...
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít