okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 10. 10. 2007
článek číslo 671
autor: Nika

 

Výzva 1440

Když nám Teo na výpravě v září oznámil, že máme možnost se zůčastnit Výzvy 1440, tak jsme neváhali a domluvili se (Meli, Ludva a já), že to zkusíme, a tak jsme se domluvili co a jak poslali přihlášku a vyčkali času Výzvy...
Konečně nadešel onen den. U klubovny se to už celkem hemžilo ostatními rovery, kteří nakládali a usilovně přemýšleli na co zapomněli. Potom co už jsme byli všichi, jsme mohli jít do klubovny, kde jsme se usadili před data projektor a čekali co se bude dít. A dělo se to, že jsme se měli kouknout na folm, který nás měl motivovat, ale milému filmu se nechtělo běžet, a tak z motivace nebylo nic. Snad na konci akce. Nakonec se tedy ještě řeklo něco okolo pravidel atd. a mohlo se vyjet na své stomy.

K nšemu stromu nás odvážel Mira. Ihned co nás vyhodil odjel a my jsme mohli začít chystat věci. Jakmile udeřila 11 hod. byli jsme na stromě a museli si uklidit, aby jsme se vůbec hnuli. Po ůklidu jsme zjistili, že jsme obydleli jen půlku stromu. No aspoň máme tu druhou půlku na použití na WC. :o) Po nějaké době se k nám přijel podívat Piškot s Atym a ůkoly. Položili nám ůkoly pod strom a zase odjeli. Tyto ůkoly jsme si mohli lovit udicí, kterou jsme si udělali. Byli rozdělené na povinné a nepovinné, ale my jsme se snažili plnit všechny. Ludva měl v tuto chvíli štěstí, protože mu spadla ponožka a milá ponožka padala a padala, ale zasekla se na jedné z větví, tak ji mohl vylovit.

Odpoledne jsme měli možnost vyhrát trs hroznů, ale museli jsme něco vsadit. Nakonec jsme vyhráli třičtvrtě trsu.

Čas pomalu utíkal a byl večer. Postavili jsme si nad sebou střechu a mohli se uložit, teda až na Meli, která se nemohla doststat do sítě a při svém seskoku ji minula a rozhodla se, že bude spát na žebříku, ale nakonec se tam dostala (po radě od Císka, že by to měla zkusit ze zhora a ne zespod). Konečně jsme se tedy uložili a pomalu usínali v sítích s krásným pohledem na blikající hvězdičky.

Bylo asi 6 hod. kdy mě vyhnala ven ze spacáku jedna nepříjemná věc a to záchod. Poté jsem zase usnula a vzbudili nás ráno až srny. Dali jsme si snídani a zjistili jsme, že jsme měli poslat pozdrav, tak jsme ho tedy poslali, sice pozdě, ale přece. Zkouška se pomalu blížila ke konci a když už mi konečně zazvonil budík na konec Výzvy, tak jsme všechny naše věci shodili dolů. Dalo nám práci se sbalit, ale nakonec jsme to zvládli a Míra nás odvezl do klubovny. Tady jsme se podívali na fotky a Piškot nám předal nášivky a my se mohli vydat domů a spát.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít