Úplně jsme v pátek v šest hodin večer na autobusovém nádraží koukali, jaká se nás sešla kupa!
V autobusu nás bylo plno, na pětku se nás místo pěti narvalo devět a hráli jsme „Jakým autem pojedeš na svatbu?“. Zjistili jsme, že Linnďa pojede kamionem a Bizi, Maky a já si vezmeme takovéty šílené kožené motorkáře z gangu :-).
Holky zase vřískaly, když viděly ten kopec v Jimramovských Pavlovicích, kde má Adam chalupu. Ale vyšlapaly ho statečně. U chaloupky sice někdo prohodil, že tam teda spát nebude, ale nakonec se všichni rádi nahrnuli do tepla, kde už čekal Adam. Záměrně nepíšu „kde nás srdečně přivítal Adam“ , je to přece Adam :-).
Prováděl Berušky po chalupě a za chvíli jsem už slyšela, jak říká: „Tak poslouchejte mě přece!!!“
V hlavní místnosti čekal na Berušky létací balón, do kterého se rozhodly nastoupit na vyhlídkový let po světě.
Atty dal každé letový deník a každá si s sebou mohla vzít jen jednu věc. Michalka (Anča:-))
si chtěla vzít hlavně čisté kalhotky, Danielka přibalila Cestičku světlušek, naopak sirky s holkám zdály nepotřebné :-).
Letěli přes Nové Město („Jééé, mamka přebaluje Marečka!“ – Michalka), přes Londýn, přes Paříž i přes New York (v přepisu holek „Nů Yórg“:-)). Větřík příjemně vál, ani nepršelo.
Když pak najednou!
BOUŘE!!!
Ale jaká! Blesky se křižovaly, liják největší (haha, a to prej ať nezacákáme podlahu!), rachot!
Pozor!
Balón začíná klesat! Co teď???
Nezbývá, než vyhodit první věc z balónu. Katalog letí dolů.
Kousek se vznášíme, ale po chvíli je bouře ještě silnější a balón se řítí dolů.
Vyhazujeme další věci! A další!
Ale nic nepomáhá, balón klesá a klesá. Bouře pomalu ustává a my přistáváme na neznámé pevnině. Ostrov. Je už tma a proto jdeme radši spát.
Kdo ví, co přinese zítřek…
V noci přišla Anička, že jí bolí horní patro. Lentilen to ale lehce spravil…
Taky se v noci stalo jedno vodní překvapení, o kterém už jistě většina z vás slyšela. Pokud ne, zeptejte se Maky nebo mě. Adam je blázen – podle nás a borec – podle kluků.
Ráno jsme se probudili hladoví, a tak jsme se rozhodli si nějak jídlo vyhledat.
K našemu překvapení na ostrově rostou trojúhelníčky taveňáků a rohlíky :-).
Po snídani jsme s vydali prozkoumat prales a objevili jsme nemocnou opičku (takovej ošklivej chlupatej špinavej uslintanej adamovském orangutan to byl) a ta se dá vyléčit jen zdravým žlutým banánem, který roste uprostřed pralesa. Ten ale hlídají divoké šelmy.
Banán jsme ale pro opičku přinesli a ona se uzdravila (ale ošklivá byla pořád stejně!).
Pak jsme se pokoušeli vyrobit mapu ostrova. Z odstřižků látek, kreslením, stříháním, lepením.
Mapy vypadaly moc hezky, škoda jen, že se holkám nechce po vyrábění uklízet.
Chtěla bych tady pochválit Míšu/Anču, Aničku Obrovou a Tíťu, že uklízely dobrovolně a bez reptání!!! Díky!
Ty jo, asi si budu muset za chvíli začít vymýšlet, protože s nemůžu vzpomenout, co bylo dál…
Oběd je záchytný bod :-). Byly ty výborné boloňské špagety, co Aňa umí tak dobře, a které všichni zbožňujem!!!
V poledňáku jsme radili a divili se, že jsou holky tak potichu…
Na ostrově se lehko stane, že se někdo zraní a proto se na to musíme dobře připravit.
Holky si vyzkoušely ošetřit vážná a smrtelná zranění jako puchýř, štípnutí hmyzem, odřené koleno a vymknutý kotník.
Myslím, že se jim dařilo dobře.
Laky, to že si nepamatuju tvou hru, která následovala, neznamená, že nebyla dobrá! Byla určitě výborná! Nepropadej depresi!
Tak asi rovnou večeře……………………………………………
Po ní přijely Danny a Zuza!
Dozvěděli jsme se spoustu novinek z mediny a z New Yorkeru :-), jenže pak Dáda zas hned odfrčela pryč a nechala nám tam jenom Zuzku.
Po celou dobu výpravy, jak jen s naskytla chvilka času, holky chtěly TANEČNÍ :-)!
A tak se učily mazurku a valčík a taky základy waltzu.
Taneční měly obrovský úspěch, takže si je ještě asi zopakujeme.
Večer se zpívalo, ale obyčejné zpívání už není nic pro naše tanečnice a tak se to kapku zvrhlo.
K tanci a poslechu hrál Atty a Pepi.
Ráno holky říkaly, že to byla „úplně boží diskotéka“ :-)!
Proběhla taky očekávaná noční hra, kde se holky po jedné vydávaly do stříbrného dolu a nosily stříbrné kamínky na památku.
Když jsme to šly s Maky nachystat, Adamák se schoval za strom a vyskočil a štěkal jako doga!
Ráno pak Berušky vyrobily Chroustům děkovný plakát, na kterém bylo napsáno, co se jim na výpravě líbilo. Nejvíc se jim líbilo spát na peci a taky to, když jsme našli starou deku, vždycky do ní jednu nebo dvě holky zabalili a smýkali s nimi po podlaze. Je teď krásně naleštěná. Ale toho jekotu!
Objevily se nějaké dotazy, co my na ostrově, když je zítra škola a tak jsme se urychleně pokusili z ostrova se dostat.
Vysílání nouzových signálů bylo úspěšné, protože nás zahlédla loď, která nás odvezla do bezpečí. Prvně ale musely holky rozluštit řeč námořníků a pochopit jejich požadavky.
Kdyby Danielka nezapomněla na zastávce autobusu bundu, kdyby si Káťa neroztrhla rejoicky a kdyby si Anča neodřela ruce, proběhla by cesta zpátky úplně bez problémů :-).