okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 21. 10. 2007
článek číslo 675
autor: Terka-Pipi

 

Hra v ZOO

V sobotu jsme navštívili ZOO v Jihlavě. Sešli jsme se v 8:50 na vlakáči.
Ve vlaku jsme dostali dopis, ve kterém byla fotka papouška a seznam zvířat, která máme v ZOO jako družina najít a vyfotit. Vždycky tam byly údaje, podle kterých jsme museli poznat o které zvíře se jedná. Podle encyklopedií jsme to nakonec daly dohromady…

Když jsme se konečně dopravili do ZOO a zaplatili, měli jsme 10 minut rozchod. Hlavní bylo najít a vyfotit aru vojenského (myslím, že nějak tak se jmenoval) a doluštit zbylá zvířata podle dopisu.

Po těch 10-ti minutách nám Pavlínka vysvětlila celou hru. Za prvé jsme si v družině zvolili fotografa (Nika) a lovce (Míša). Fotograf fotil zvířata z dopisu a lovec měl flusačku, se kterou když strefil zvířata, dostal kožešinu. Dalším naším úkolem bylo najít aru vojenského, zjistit jeho latinský název a první písmeno názvu si zapsat. U ary byla fotka lenochoda, kterého jsme našli a zapsali si první písmeno latinského názvu. U lenochoda byla další fotka atd. Prostě jsme běhali po ZOO, hledali zvířata z fotek a fotili zvířata z dopisu. No, ale aby to nebylo tak jednoduchý, měli jsme samozřejmě nepřátele v podobě dvou Američanů. Ti chytali jenom fotografa a lovce. Každá družina měla 30 životů v podobě korálků.

Po uplynutí limitu (1 a půl hodiny) jsme z prvních písmen latinských názvů sestavili místo, kde jsme měli najít lidoopa (o to nám celou hru vlastně šlo). Našli ho jenom někteří (my třeba ne ), ale Pavlínka nám nakonec dala šanci si ho vyfotit. Asi to nebudou zrovna nejkvalitnější fotky, protože lidoop pořád pobíhal a chovával se, ale něco se nám podařilo.

Mezi tím, než se lidoop připravil na nafocení (znáte to make up a tak) jsme měli chvilku v dětském koutku . Nejoblíbenější byl samozřejmě stříbrný tobogán a lanovka.

Spěchali jsme na vlak, protože jsme šli od ZOO na vlakáč pěšky (a nejeli trolejbusem). Za trest. Nikdo nepustil (v trolejbusu do ZOO) sednout důchodce, takže Teo rozhodl, že půjdeme pěšky. Cesta byla dloooouhá, ale k vlaku jsem se dostali a jeli domů.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít