Okolo oběda jsme dorazili do jihlavské ZOO. Podle dopisu od našeho dobrého přítele jsme měli najít teritorium dosud neznámého lidoopa a vyfotit ho. Ale jak takového lidoopa, kterého vidělo hodně ale opravdu hodně málo lidí, máme najít? V tom nám měla pomoci zvířena v okolí. U dopisu byla také fotografie Ary vojenského, jediného zvířete, které mohl náš přítel vyfotit než se musel ukrýt před surovou konkurencí. Každá družina měla svého fotografa, tím jsem byl já, a lovce, kterým byl Luděk. Po nás šli právě oni, muži v černém, kteří nám zadarmo nic nedali, spíš vzali.
Podle fotky a jména jsme našli Aru vojenského, po zdokumentování, opsání prvního písmena latinského jména a najítí fotky dalšího druhu, se vyráželo do pavilovu opic atd. V průběhu hry byly sice menší problémy s tou všivou konkurencí, ale nic co bychom nazvládli. Poslední druh nás dovedl do domorodecké vesnice, kde naše hledání zkončilo.
Teď přišel zasloužený rozchod, který taždý prožil po svém někdo šel na tobogán a jiný se šel jen tak projít po ZOO. Po rozchodu už nás čekal jenom lidoop a jeho focení. Foťáky praskaly va švech v době, kdy nám lidoop ukazoval svůj zjev. Potom už nás čekala jenom cesta domů...
Hra v ZOO - (Jeleni)
V sobotu ráno před 9 hodinou se na vlakovém nádraží sešli skauti z Nového Města, aby spolu strávili další den nyní v jihlavské ZOO...
Terka-Pipi
Hra v ZOO
V sobotu jsme navštívili ZOO v Jihlavě. Sešli jsme se v 8:50 na vlakáči.
Ve vlaku jsme dostali dopis, ve kterém byla fotka papouška a seznam zvířat, která máme v ZOO jako družina najít a vyfotit. Vždycky tam byly údaje, podle kterých jsme museli poznat o které zvíře se jedná. Podle encyklopedií jsme to nakonec daly dohromady…
Když jsme se konečně dopravili do ZOO a zaplatili, měli jsme 10 minut rozchod. Hlavní bylo najít a vyfotit aru vojenského (myslím, že nějak tak se jmenoval) a doluštit zbylá zvířata podle dopisu.
Po těch 10-ti minutách nám Pavlínka vysvětlila celou hru. Za prvé jsme si v družině zvolili fotografa (Nika) a lovce (Míša). Fotograf fotil zvířata z dopisu a lovec měl flusačku, se kterou když strefil zvířata, dostal kožešinu. Dalším naším úkolem bylo najít aru vojenského, zjistit jeho latinský název a první písmeno názvu si zapsat. U ary byla fotka lenochoda, kterého jsme našli a zapsali si první písmeno latinského názvu. U lenochoda byla další fotka atd. Prostě jsme běhali po ZOO, hledali zvířata z fotek a fotili zvířata z dopisu. No, ale aby to nebylo tak jednoduchý, měli jsme samozřejmě nepřátele v podobě dvou Američanů. Ti chytali jenom fotografa a lovce. Každá družina měla 30 životů v podobě korálků.
Po uplynutí limitu (1 a půl hodiny) jsme z prvních písmen latinských názvů sestavili místo, kde jsme měli najít lidoopa (o to nám celou hru vlastně šlo). Našli ho jenom někteří (my třeba ne ), ale Pavlínka nám nakonec dala šanci si ho vyfotit. Asi to nebudou zrovna nejkvalitnější fotky, protože lidoop pořád pobíhal a chovával se, ale něco se nám podařilo.
Mezi tím, než se lidoop připravil na nafocení (znáte to make up a tak) jsme měli chvilku v dětském koutku . Nejoblíbenější byl samozřejmě stříbrný tobogán a lanovka.
Spěchali jsme na vlak, protože jsme šli od ZOO na vlakáč pěšky (a nejeli trolejbusem). Za trest. Nikdo nepustil (v trolejbusu do ZOO) sednout důchodce, takže Teo rozhodl, že půjdeme pěšky. Cesta byla dloooouhá, ale k vlaku jsem se dostali a jeli domů.
Když jsme se konečně dopravili do ZOO a zaplatili, měli jsme 10 minut rozchod. Hlavní bylo najít a vyfotit aru vojenského (myslím, že nějak tak se jmenoval) a doluštit zbylá zvířata podle dopisu.
Po těch 10-ti minutách nám Pavlínka vysvětlila celou hru. Za prvé jsme si v družině zvolili fotografa (Nika) a lovce (Míša). Fotograf fotil zvířata z dopisu a lovec měl flusačku, se kterou když strefil zvířata, dostal kožešinu. Dalším naším úkolem bylo najít aru vojenského, zjistit jeho latinský název a první písmeno názvu si zapsat. U ary byla fotka lenochoda, kterého jsme našli a zapsali si první písmeno latinského názvu. U lenochoda byla další fotka atd. Prostě jsme běhali po ZOO, hledali zvířata z fotek a fotili zvířata z dopisu. No, ale aby to nebylo tak jednoduchý, měli jsme samozřejmě nepřátele v podobě dvou Američanů. Ti chytali jenom fotografa a lovce. Každá družina měla 30 životů v podobě korálků.
Po uplynutí limitu (1 a půl hodiny) jsme z prvních písmen latinských názvů sestavili místo, kde jsme měli najít lidoopa (o to nám celou hru vlastně šlo). Našli ho jenom někteří (my třeba ne ), ale Pavlínka nám nakonec dala šanci si ho vyfotit. Asi to nebudou zrovna nejkvalitnější fotky, protože lidoop pořád pobíhal a chovával se, ale něco se nám podařilo.
Mezi tím, než se lidoop připravil na nafocení (znáte to make up a tak) jsme měli chvilku v dětském koutku . Nejoblíbenější byl samozřejmě stříbrný tobogán a lanovka.
Spěchali jsme na vlak, protože jsme šli od ZOO na vlakáč pěšky (a nejeli trolejbusem). Za trest. Nikdo nepustil (v trolejbusu do ZOO) sednout důchodce, takže Teo rozhodl, že půjdeme pěšky. Cesta byla dloooouhá, ale k vlaku jsem se dostali a jeli domů.
Horníkov
Hra v ZOO (Rysi)
Je sobota ráno a oddíl Naděje se schází na hodně zvláštní akci, totiž hru v ZOO. Je kolem 9 hodin a my se pomalu scházíme na vlakovém nádraží...
Rysi a Jeleni hrajou mezi sebou bitvy, Lišky a Veverky kecají a roveři se nás snaží uklidnit(Jen tak se jim to nepodaří:). Ale nakonec se jim to podařilo, poněvadž Teo zavelel nástup a tomu musel ustoupit totální výprask Jelenů. Na nástupu se kecalo o docházce(Jako povídalo, ne jako že bysme to hlásili špatně) a pak byl rozchod.
Najednou tam ale proběhne Tesák a za ním sprintuje Hombré v kvádru. Mysleli jsme si, že Tesák asi řekl něco špatně, tak jsme se vydali na pomoc bejvalýmu Rysovi a Tesáka jsme mu chytli. Ještě před uvězněním nám ale Loco dal dopis a nám došlo, že asi hombré bude zlej mafián a Tesák hodnej člověk a my jsme neudělali asi dobrou věc, že jsme hodnýho člověka chytli zlýmu pánovi. To je fuk, stalo se.
Nastoupili jsme do vlaku a tam rozevřeli dopis. Mluvilo se v něm o člověku, který nalezl super druha, ale jelikož nemůže kvůli mafiánům vystrčit nos z domu, prosí svého přítele, aby mu pomohl. Jelikož dopis neměl adresu a nebyl doručen, oním přítele jsme tedy museli být my. Naše cesta začínala u ptáka jménem Ara vojenský a naším úkolem bylo objevit lidoopa z pravěké vesnice. Cestou jsme také museli vyfotit pár druhů, opsali jsme si je tedy a dali dopis Liškám. Cesta vlakem vesele utíkala a tak jsme se co nevidět ocitli v jihlavské ZOO.
Vstoupili jsme, ale než jsme se stačili rozkoukat, Teo velel nástup a řekl nám, co se v ZOO může a co se v ZOO nemůže. To jsme hnedka pochopili a tak dám roveři dali 15 minut rozchod. My (Rysi) jsme se vydali hledat začátek naší cesty, papouška jménem Ara vojenský. Než jsme ho našli, uběhly dlouhé roky, ale nám se to přece jen podařilo a tak jsme stihli dokonce i 15 minutový limit.
Jakmile jsme došli zpět na sraz, Braen nám začala vysvětlovat hru (misi). Naším úkolem bylo vždy najít určité zvíře a u toho zvířete byla fotka. Podle té fotky jsme určili další zvíře a šli hledat. U každého zvířete jsme si měli zapsat první písmeno z latinského názvu a tak složit název vesničky, v které se dozvíme něco o vzácném lidoopovi. Avšak pronásledovali nás mafiáni, kteří chytali jen družinového fotografa a lovce (Jóó, Budu a Krtek jsou chudáci). Fotograf měl za úkol všechny fotit a lovec všechno lovit (Nečekaný, že?). Lovilo se pomocí flusaček, ty byly dost nepřesné, ale brokovnice nám holt nedovolili (Fakt hrozný, každý normální člověk si do ZOO může vzít brokovnici a my ne).
A už začíná hra. Rozběhli jsme se rychle k papouškovi, opsali jsme si první latinské písmeno, prohlídli si fotku zvířete, na němž byla opice a tradá do pavilonu opic (sladký domov). Poněvadž nám nějak ušlo, že tato hra není na čas, tak jsme do pavilonu opic valili co nejrychleji, bleskově jsme si prohlídli fotku a hurá za klokanem. Tam se opakovalo to stejné a tak to šlo pořád dál. Cestou nás honili mafiáni, Budu střílel po zvířatech a Krtek s Brasim všechno fotili. Kvůli návštěvníkům ZOO se párkrát ztratily fotky a tak jsme museli za Braenem, aby nám poradil, jak dál. Obešli jsme strašně hodně moc zvířat (12) a všechny byly dost dobrý, viděli jsme třeba Nandu pampového, hodně opic, želv a hadů, Tapíra, šelmy a dokonce i lamy. To bylo nejlepší zvíře, teda až po Rysovi samozřejmě. Nakonec jsme se dostali až k levhartovi, kde Kenny profesionálním způsobem našel fotku, která byla schovaná ze všech nejlépe. Ale na fotce už nebylo zvíře, byla na ní vesnička, v které se dozvíme něco o lidoopovi.
Bleskurychle jsme se tam tedy rozběhli a za nedlouho jsme tam také byli. Jenže tam žádnej lidoop ještě nebyl, byla tam jen trhlá domorodkyně, která nám řikala, ať vyluštíme nějakou šifru. Jelikož jsme Rysi, jdou nám šifry asi tak, jako Jelenům lézt po stromech, takže jsme se na to vyprdli (Teda snažili jsme se, ale čas tikal dál a nám už ho moc nezbývalo) a šli si vyfotit Lemura kata. To je taková opice.
V posledních deseti minutách hry jsme doběhli za Braenem a řekli jí, že jsme byli ve vesnici. Dostali jsme tedy asi 1 hodinu volna a skoro všichni Rysi se rozhodli jít na ten obrovskej tobogán, kterej byl v dětským koutku. Tam bylo plno srandy a zábavy, ale jelikož čas běžel velmi rychle, za chvilku byl čas jít. Sešli jsme se tedy zase všichni před bránou ZOO, prošli skvělou klecí a vydali se na cestu k vlakovému nádraží, kde za nedlouho přijel vláček kolejáček, který nás odvezl domů...
Teda domů nás ještě neodvezl, nejdříve bylo po cestě na vlakáč plno srandy a já s Buduem a Teem jsme kecali o dost dobrý věci. Ta je ale tajná. Na zastávce se pak hrál žabí skok, což je dost dobrá hra, kterou jistě všichni znáte. No a pak už přijel vlak, my nastoupili a jeli vstříc novým dobrodružstvím. Teda domovům.
Poznámka pro Braena. Do soutěže nepatří jen ty fotky, které mají jména, ale všechny. Víc jsem nebyl schopen určit..:)
Najednou tam ale proběhne Tesák a za ním sprintuje Hombré v kvádru. Mysleli jsme si, že Tesák asi řekl něco špatně, tak jsme se vydali na pomoc bejvalýmu Rysovi a Tesáka jsme mu chytli. Ještě před uvězněním nám ale Loco dal dopis a nám došlo, že asi hombré bude zlej mafián a Tesák hodnej člověk a my jsme neudělali asi dobrou věc, že jsme hodnýho člověka chytli zlýmu pánovi. To je fuk, stalo se.
Nastoupili jsme do vlaku a tam rozevřeli dopis. Mluvilo se v něm o člověku, který nalezl super druha, ale jelikož nemůže kvůli mafiánům vystrčit nos z domu, prosí svého přítele, aby mu pomohl. Jelikož dopis neměl adresu a nebyl doručen, oním přítele jsme tedy museli být my. Naše cesta začínala u ptáka jménem Ara vojenský a naším úkolem bylo objevit lidoopa z pravěké vesnice. Cestou jsme také museli vyfotit pár druhů, opsali jsme si je tedy a dali dopis Liškám. Cesta vlakem vesele utíkala a tak jsme se co nevidět ocitli v jihlavské ZOO.
Vstoupili jsme, ale než jsme se stačili rozkoukat, Teo velel nástup a řekl nám, co se v ZOO může a co se v ZOO nemůže. To jsme hnedka pochopili a tak dám roveři dali 15 minut rozchod. My (Rysi) jsme se vydali hledat začátek naší cesty, papouška jménem Ara vojenský. Než jsme ho našli, uběhly dlouhé roky, ale nám se to přece jen podařilo a tak jsme stihli dokonce i 15 minutový limit.
Jakmile jsme došli zpět na sraz, Braen nám začala vysvětlovat hru (misi). Naším úkolem bylo vždy najít určité zvíře a u toho zvířete byla fotka. Podle té fotky jsme určili další zvíře a šli hledat. U každého zvířete jsme si měli zapsat první písmeno z latinského názvu a tak složit název vesničky, v které se dozvíme něco o vzácném lidoopovi. Avšak pronásledovali nás mafiáni, kteří chytali jen družinového fotografa a lovce (Jóó, Budu a Krtek jsou chudáci). Fotograf měl za úkol všechny fotit a lovec všechno lovit (Nečekaný, že?). Lovilo se pomocí flusaček, ty byly dost nepřesné, ale brokovnice nám holt nedovolili (Fakt hrozný, každý normální člověk si do ZOO může vzít brokovnici a my ne).
A už začíná hra. Rozběhli jsme se rychle k papouškovi, opsali jsme si první latinské písmeno, prohlídli si fotku zvířete, na němž byla opice a tradá do pavilonu opic (sladký domov). Poněvadž nám nějak ušlo, že tato hra není na čas, tak jsme do pavilonu opic valili co nejrychleji, bleskově jsme si prohlídli fotku a hurá za klokanem. Tam se opakovalo to stejné a tak to šlo pořád dál. Cestou nás honili mafiáni, Budu střílel po zvířatech a Krtek s Brasim všechno fotili. Kvůli návštěvníkům ZOO se párkrát ztratily fotky a tak jsme museli za Braenem, aby nám poradil, jak dál. Obešli jsme strašně hodně moc zvířat (12) a všechny byly dost dobrý, viděli jsme třeba Nandu pampového, hodně opic, želv a hadů, Tapíra, šelmy a dokonce i lamy. To bylo nejlepší zvíře, teda až po Rysovi samozřejmě. Nakonec jsme se dostali až k levhartovi, kde Kenny profesionálním způsobem našel fotku, která byla schovaná ze všech nejlépe. Ale na fotce už nebylo zvíře, byla na ní vesnička, v které se dozvíme něco o lidoopovi.
Bleskurychle jsme se tam tedy rozběhli a za nedlouho jsme tam také byli. Jenže tam žádnej lidoop ještě nebyl, byla tam jen trhlá domorodkyně, která nám řikala, ať vyluštíme nějakou šifru. Jelikož jsme Rysi, jdou nám šifry asi tak, jako Jelenům lézt po stromech, takže jsme se na to vyprdli (Teda snažili jsme se, ale čas tikal dál a nám už ho moc nezbývalo) a šli si vyfotit Lemura kata. To je taková opice.
V posledních deseti minutách hry jsme doběhli za Braenem a řekli jí, že jsme byli ve vesnici. Dostali jsme tedy asi 1 hodinu volna a skoro všichni Rysi se rozhodli jít na ten obrovskej tobogán, kterej byl v dětským koutku. Tam bylo plno srandy a zábavy, ale jelikož čas běžel velmi rychle, za chvilku byl čas jít. Sešli jsme se tedy zase všichni před bránou ZOO, prošli skvělou klecí a vydali se na cestu k vlakovému nádraží, kde za nedlouho přijel vláček kolejáček, který nás odvezl domů...
Teda domů nás ještě neodvezl, nejdříve bylo po cestě na vlakáč plno srandy a já s Buduem a Teem jsme kecali o dost dobrý věci. Ta je ale tajná. Na zastávce se pak hrál žabí skok, což je dost dobrá hra, kterou jistě všichni znáte. No a pak už přijel vlak, my nastoupili a jeli vstříc novým dobrodružstvím. Teda domovům.
Poznámka pro Braena. Do soutěže nepatří jen ty fotky, které mají jména, ale všechny. Víc jsem nebyl schopen určit..:)
Lišky
Výlet do ZOO
Je sobota ráno a nikomu se nechce z postele ven. Přesto se šineme s ospalkami v očích na vlakové nádraží.
Až ve vlaku mířícím do Jihlavy, zjišťujeme formou dopisu co bude naším dnešním cílem.
Jistý muž, pravděpodobně vědec, tam zanechal dopis, ale neobtěžoval se s napsáním adresy, tak jsme se na úkol vrhli sami.
V dopise jsme se dozvěděli, že zmiňovaný muž, je sledován konkurencí, , protože objevil vzácný druh lidoopa. Nemohl se tedy vydat na místo kde se vyskytuje a vyfotit ho jako důkaz.
My jsme se rozhodli splnit úkol za něj. Naše cesta směřovala do ZOO „pralesu“ v Jihlavě, kde by se měl tento vzácný exemplář nacházet a kde by jsme se ho chtěli pokusit vyfotografovat.
Víme však, že lidé jsou škodolibí, proto je velká pravděpodobnost, že se do nás mnozí budou strefovat tím, že jsme fotografie vytvořily na počítači a z toho plyne, že fotografie budou prohlášeny za neplatné. Tím by se naše snaha stala zbytečnou!
Ale náš záhadný vědec myslel skoro na vše! V dopise nám poradil, jaká zvířata dále zaznamenat do fotoaparátu jako důkaz, že jsme ZOO „prales“ opravdu navštívili.
Jelikož nejsme takovými znalci zvířat žijících v této oblasti, použili jsme jako pomocníky encyklopedie o zvířatech, které jsme čirou náhodou měli s sebou.
Naše cesta začínala u krásného papouška Ary Vojenského. Jakmile jsme spatřily tohoto krásného ptáka, hned nám bylo jasné kam dál.
Jenomže konkurence je mocná ;-) a během chvíle nás vypátrala. Sledovala náš tým a brala si rukojmí v podobě korálek. Naštěstí tu byly způsoby jak je získat zpět. Objevit v ZOO „pralese“ turisty ochotné se podepsat pod naší růžovoučkou petici o toaletním papíru, nebo chytit roztomilé zvířátko pobíhající kolem. Na Lovení jsme měli speciální lovce, na které šla konkurence ještě spolu s fotografy nejvíce.
Chytit zvířátko pro nás nebyl žádný problém. Vlastnili jsme totiž speciální výzbroj-flusačku. Nebo jsme si aspoň prvně mysleli, že to problém nebude. Ale byl tu háček. Munice v podobě hrachu byla moc velká a do flusačky nevešla a pokud vešla, tak nechtěla ani za nic ven. Prvně jsme byli zoufalí, ale nakonec jsme se poradili. Munici rozkousali a tu zaseknutou jednoduše po čase vymlátily ven,…
Po obejití všech zvířat jsme se vydali do vesničky, kde jsme pomocí prvních písmen z latinských názvů zvířat které jsme obcházeli, zjistili, kde se náš dlouho hledaný lidoop nachází.
Víte kde byl? Přece v propasti Temna! Že nás to nenapadlo,…
Jenomže, v tu dobu, kdy jsme dorazili k lidoopovi domů zrovna tvrdě spal. Jak jistě víte, zvířata by se ze spánku neměli rušit. Tak jsme nerušili.
Jenomže jak se po tu dobu zabavit? My jsme měli jasno! Dovádění na pralesním tobogánu a liánách.
Lidoop se objevil zrovna ve správnou chvíli, když jsme měli připravené foťáky. Spouštěli jsme spouště jako diví, aby jsme měli co nejpikantnější záběry. Sice kolem nás pobíhal jen pouhých pět minut a ani chvíli neposeděl, ale doufáme, že to co jsme vytvořili, bude jako důkaz stačit.
Lidoop už nám někam zase odběhl, takže nemělo cenu se tu dál zdržovat. Dopajdali jsme se teda na vlakáč, kde čekali na svůj vlak mířící domů! Ve městě jsme se všichni rozešli domů, psát naše úžasné články.
Jistý muž, pravděpodobně vědec, tam zanechal dopis, ale neobtěžoval se s napsáním adresy, tak jsme se na úkol vrhli sami.
V dopise jsme se dozvěděli, že zmiňovaný muž, je sledován konkurencí, , protože objevil vzácný druh lidoopa. Nemohl se tedy vydat na místo kde se vyskytuje a vyfotit ho jako důkaz.
My jsme se rozhodli splnit úkol za něj. Naše cesta směřovala do ZOO „pralesu“ v Jihlavě, kde by se měl tento vzácný exemplář nacházet a kde by jsme se ho chtěli pokusit vyfotografovat.
Víme však, že lidé jsou škodolibí, proto je velká pravděpodobnost, že se do nás mnozí budou strefovat tím, že jsme fotografie vytvořily na počítači a z toho plyne, že fotografie budou prohlášeny za neplatné. Tím by se naše snaha stala zbytečnou!
Ale náš záhadný vědec myslel skoro na vše! V dopise nám poradil, jaká zvířata dále zaznamenat do fotoaparátu jako důkaz, že jsme ZOO „prales“ opravdu navštívili.
Jelikož nejsme takovými znalci zvířat žijících v této oblasti, použili jsme jako pomocníky encyklopedie o zvířatech, které jsme čirou náhodou měli s sebou.
Naše cesta začínala u krásného papouška Ary Vojenského. Jakmile jsme spatřily tohoto krásného ptáka, hned nám bylo jasné kam dál.
Jenomže konkurence je mocná ;-) a během chvíle nás vypátrala. Sledovala náš tým a brala si rukojmí v podobě korálek. Naštěstí tu byly způsoby jak je získat zpět. Objevit v ZOO „pralese“ turisty ochotné se podepsat pod naší růžovoučkou petici o toaletním papíru, nebo chytit roztomilé zvířátko pobíhající kolem. Na Lovení jsme měli speciální lovce, na které šla konkurence ještě spolu s fotografy nejvíce.
Chytit zvířátko pro nás nebyl žádný problém. Vlastnili jsme totiž speciální výzbroj-flusačku. Nebo jsme si aspoň prvně mysleli, že to problém nebude. Ale byl tu háček. Munice v podobě hrachu byla moc velká a do flusačky nevešla a pokud vešla, tak nechtěla ani za nic ven. Prvně jsme byli zoufalí, ale nakonec jsme se poradili. Munici rozkousali a tu zaseknutou jednoduše po čase vymlátily ven,…
Po obejití všech zvířat jsme se vydali do vesničky, kde jsme pomocí prvních písmen z latinských názvů zvířat které jsme obcházeli, zjistili, kde se náš dlouho hledaný lidoop nachází.
Víte kde byl? Přece v propasti Temna! Že nás to nenapadlo,…
Jenomže, v tu dobu, kdy jsme dorazili k lidoopovi domů zrovna tvrdě spal. Jak jistě víte, zvířata by se ze spánku neměli rušit. Tak jsme nerušili.
Jenomže jak se po tu dobu zabavit? My jsme měli jasno! Dovádění na pralesním tobogánu a liánách.
Lidoop se objevil zrovna ve správnou chvíli, když jsme měli připravené foťáky. Spouštěli jsme spouště jako diví, aby jsme měli co nejpikantnější záběry. Sice kolem nás pobíhal jen pouhých pět minut a ani chvíli neposeděl, ale doufáme, že to co jsme vytvořili, bude jako důkaz stačit.
Lidoop už nám někam zase odběhl, takže nemělo cenu se tu dál zdržovat. Dopajdali jsme se teda na vlakáč, kde čekali na svůj vlak mířící domů! Ve městě jsme se všichni rozešli domů, psát naše úžasné články.
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít