okénko do života novoměstských skautů

https://archiv.okenko.org
ze dne 23. 11. 2007
článek číslo 683
autor: Loco

 

Hu is the new leader

Stejně jako předloni, překvapil nás i tentokrát sníh už v listopadu. To přinejmenším u nás na Vysočině znamená několik věcí: Vypadá to tu jako v pohádce a začínají se sem stahovat příznivci jednoho z nejbělejších sportů, dopravní spoje nabírají klasické zimní zpoždění (na cestu do Brna nestačí někdy ani dvě možnosti, které nám České dráhy nabízí), v klubovně se začíná topit a listopadová výprava získává díky půlmetrovým závějím hned několik nových rozměrů.

No a hlavně, blíží se hokejové mistrovství světa...
Možná Vám to přijde jako drobnost, ale my, kteří jsme po zimním táboře oddílu v roce 1998 vstávali o šesté, abychom stihli alespoň poslední třetinu očekávaného finále s Rusy, oslavovali Svobodův gól a naživo slyšeli památné „Přepište dějiny!“; prostě těm kdo pamatují zlatou éru českého hokeje, vždy běhá mráz po zádech, když se blíží další bitva sportovních titánů. Jaký tým ale letos Češi sestaví?

Celý svět ví, že se u nás rodí skvělí hokejisté. Čeští brankáři, obránci, útočníci, v poslední době dokonce i trenéři, si získali srdce fanoušků ve všech hokejových koutech Modré planety, severoamerickou národní ligu nevyjímaje. Kvalitních hráčů je zřejmě dostatek. Poskládat z kvalitních hráčů kvalitní tým však není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Budoucí kouč nebude mít lehkou pozici. Ať už to bude kdokoli... Záleží také na hráčích, kteří mohou svou kvalitu dokázat i tím, že budou dobře plnit role, na kterých se svým koučem dohodnou.

Jak ale vlastně vypadá ideální hokejová sestava? Všeobecně se míní, že nejlepší je hrát na čtyři pětky. Tým dobře šlape zejména pokud jsou všechny pětky vyrovnané - každá dokáže střílet góly i pomoci svému brankáři udržet vytouženou nulu. Když tomu tak není a některá z pětic nefunguje, ostatní jen těžko dohání ztrátu, kterou způsobí.

Nejdůležitější postavou na hřišti je brankář. Pokud se týmu daří, není příliš zapotřebí, ale jsou chvíle, kdy je jen na něm jestli tým podrží. Se špatným brankářem se hrát nedá. Pětka před ním musí vědět, že se na něj může spolehnout, stejně jako on spoléhá na ně.

K brankáři neodmyslitelně patří jeho obránci. Jejich úloha není právě vděčná. Pokud svou práci dělají dobře, není to vidět. Ve chvíli, kdy chybují, může z toho hned být pohroma - pokud vše nezachrání strážce svatyně. Na hru svých obránců spoléhá každá pětka. Pokud navíc dokáží podpořit útok, musí každý kouč nahlížet do ráje.

Nejvíce viditelná je přesto útočná lajna. Jejich úkol je snem každého malého hokejisty - dávat góly, zvedat ruce nad hlavu, být hvězdou ranních novin a trůnit na špičce žebříčku produktivity. Hlavou celé pětky je střední útočník - centr. On vymýšlí co s pukem a má nelehký úkol pozvednout prapor svého týmu, ve chvílích, kdy se ostatním nedaří. Na pomoc jsou mu dvě křídla, která dokážou šikovnýma rukama, rychlým bruslení či dravostí před brankou zužitkovat přihrávky svých obránců nebo neotřelé nápady svého centra. Některé týmy občas používají bránící levé křídlo, obzvláště ve chvílích, kdy je potřeba obráncům trochu ulehčit a je jasné, že tady se nula určitě vyplatí.

Milý budoucí trenére našeho týmu. Tohle všechno bys měl vědět, my totiž:
Chceme mít dobré brankáře
chceme mít vyrovnané pětky
prostě chceme hrát dobrej hokej

prostě chceme dělat dobrej skauting


P.S. Článek vznikl za podpory externisty s krycím jménem „Bc?“
Okénko do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska Bílý štít